Ministryně zdravotnictví chce rušit lůžka, školství učitele
Jak se dalo čekat, nová ministryně zdravotnictví Marie Součková přišla s vizí, že lůžek takzvané akutní péče v českých nemocnicích je příliš mnoho a z některých špitálů první linie by se mohly klidně udělat hospicy. Že při této příležitosti navštívila kladenskou nemocnici, kam člověk přijde s kýlou a odjede houkačkou s popáleninami třetího stupně, je důkazem, že na Součkovou pracuje dobrý dramaturgický tým. Kladenská nemocnice je prý mimoto insolventní, takže by se jí teoreticky mohlo dotknout opatření, o kterém mluvil středočeský hejtman Petr Bendl. Totiž poslat zadlužená zdravotnická zařízení do konkursu. Doktorce Součkové to připadá jako nejposlednější varianta, ale spíše by se dalo říct, že je to jediná průchodná cesta, jak snížit počet špitálů poskytujících akutní péči. Záměry bývalých šéfů zdravotnického resortu udělat to administrativní cestou se vždy z nějakých neznámých důvodů zadrhly.
Součkové se to dnes „ruší“ a „snižuje“, když ji nikdo nemůže vzít za slovo. Od příštího roku budou nemocnice (i s dluhy) v kompetenci krajů a ministerstvo zdravotnictví může do redukce jejich počtu mluvit jenom metodicky. „Vhodná doba pro to, aby nemocnice rušil stát, už minula,“ prohlásil Součkové náměstek Rostislav Čevela, aniž by dal najevo uspokojení z této dobré zprávy.
Součková se nezmínila o počtu lékařů, kterých je také víc než dost. To druhá žena ve vládě, ministryně školství Petra Buzková, by redukovala nejen počet škol, ale i pedagogů. Hovořila o tom natolik hlasitě, že se to začalo považovat div ne za jednu z klíčových cest k ozdravění státních financí. I v tomto případě však jde o odtučňovací kúru sousedova prasete, protože zřizovatelem většiny škol jsou kraje nebo obce, a ty si budou podobné kroky velice důkladně rozmýšlet.
Když člověk poslouchá vrcholné představitele (nejen představitelky) exekutivy, žasne, kolik racionalizačních nápadů nosí v hlavě. Nebuďme škarohlídi a veselme se. Možná je to dobré znamení a jednou se dočkáme i toho, že půjde o ideje a vize, na jejichž realizaci se bude možná po čase zeptat přímo nositelů. Bylo by na čase. Zatím se platonické výzvy k úsporným opatřením ve veřejně prospěšných resortech bohužel ozývají v době, kdy probíhá sociálnědemokratická reforma veřejné správy, která už prokazatelně přišla na nejméně deset miliard korun, prokazatelně přijde ještě na víc a její údajné blahodárné důsledky se zatím omezují na těžko měřitelné tvrzení, že správa věcí veřejných se přibližuje lidu. Nebo také na jiný univerzální axiom, že kvalitu veřejných služeb nelze měřit počtem lidí, kteří se o ně starají, takže v rámci takzvané první etapy reformy veřejné správy stoupne počet úředníků o deset až patnáct procent.
Ta první etapa znamená zrušení dosavadních okresů a vznik početnějších nových okresů a krajů. Těch krajů, na které mimo jiné přešly zřizovatelské kompetence ve vztahu k nemocnicím i školám, takže ministerstva už mohou klidně „rušit“ až se budou hory zelenat. Kruh se uzavřel. Vlk je syt a koza se bezstarostně pase.
