Tím hlavním cílem, kromě zrušení druhého penzijního pilíře, má být – jak se z dokumentu zdá – „posílení zásluhovosti bez negativního dopadu na ochranu před chudobou u populace důchodců“. To se má samozřejmě odehrát bez povinného spoření. Chacha, Vladimír Špidla se nám vrací.
A my jsme si mysleli, že tenkrát v roce 2002 pochopil, že jeho sen o švédském penzijním modelu NDC,je u nás neuskutečnitelný. Propočty tenkrát ukázaly, že zavedení švédské zásluhovosti by mělo katastrofální dopad na nějakých 60 procent penzistů, protože ti by v případě, že by měli brát tolik, kolik odpovídá za celý život odváděnému pojistnému, ocitli by se pod hranicí životního minima.
Takže Špidla nepochopil a bude se znovu marně bádat, jak jednou rybou nakrmit zástupy. Omezení redukčních hranic, které ožebračují ty, kteří do systému odvádějí naprosto rozhodující díl peněz, z nichž se každý měsíc vyplácejí penze, bez toho, že by těm málo platícím podstatně klesly, by si vyžádalo ze státního rozpočtu desítky miliard korun navíc. A to se ze současného daňového systému vyždímat nedá a dluh už dělat nejde. I bez toho poroste mnohem rychleji, než je zdrávo.
Lze samozřejmě navýšit daně, ale u toho je efekt velmi sporný, protože potřebný rozsah dodatečného zdanění by musel být tak velký, že by to v krátké době srazilo ekonomiku do kolen, prudce zvedlo nezaměstnanost a nakonec by na ty penze neměl kdo vydělávat.
Prostě zvednout zásluhovost v českém průběžném penzijním systému je asi tak obtížné, jako sestrojit perpetuum mobile. Kdyby pro tento účel vznikla nějaká pěkná komise, byla by to zhruba stejná legrace, jako bude s touto partou kolem Špidlova snílkovského kamaráda Martina Potůčka.
Čtěte také:
Penzijní fondy nedokážou vydělat ani na inflaci
Penzijní fondy vydělaly o 170 milionů korun méně
Druhý penzijní pilíř propadl. Fondy tratí a bojí se investovat
