Zdeněk Štěpánek chce prosadit rostlinu z Ukrajiny do české energetiky
Když majitel firmy na krmivo pro psy a koně před sedmi lety rozhodl o novém kotli na vytápění továrny, netušil, že udělal první krok k pěstování energetického šťovíku. Dnes se Zdeněk Štěpánek snaží prosadit rostlinu z Ukrajiny ve výrobě zelené energie a tvrdí, že „nejde o vtip ani úlet potrhlého podnikatele“. Poté, co vešel v platnost Kjótský protokol a poslanci schválili zákon na podporu obnovitelných zdrojů, podnikatel věří, že svůj šťovíkový příběh zužitkuje. Nadprodukce zemědělců, téměř 1,5 milionu hektarů nevyužívaných polí a luk a závazek, že Česko bude v roce 2010 vyrábět osm procent elektřiny z alternativních zdrojů, prý přímo vybízí k jeho pěstování.
Ani barbaři, ani diletanti.
Helvíkovické firmě Fitmin dosluhoval v roce 1998 kotel na lehký topný olej. „Potřebovali jsme nový. Říkal jsem si, uhlí nemá perspektivu, plyn zdražil. Začali jsme proto vážně uvažovat o biomase. Všichni si mysleli, že jsme šílenci, my jsme si ale spočítali, že taková investice je návratná. Nechceme být finanční barbaři, ale ani diletanti,“ vzpomíná Štěpánek. Tehdy ještě neměl o šťovíku ani ponětí. Blízko firmy funguje pila, proto kotel na biomasu za dvanáct milionů krmili dřevní štěpkou. Její cena však kolísala. Společnost navíc vlastní 170 hektarů půdy, začala se proto rozhlížet po jiném otopu, který by si mohli sami vypěstovat.
Pokusy a omyly.
Rychle rostoucí dřeviny zavrhl Štěpánek hned. Sklízet se dají až po čtyřech letech, potřebují speciální techniku a „sousedovi je okusovala zvěř“. Firma tedy osela třináct hektarů kukuřicí, skvěle hoří a krásně přitom voní. Jenže náklady na jeden gigajoul tepla dosáhly více než 250 korun. „Teoreticky bezvadné palivo, prakticky nesmysl,“ zhodnotil pokus Štěpánek. Kukuřičný zázrak vystřídalo technické konopí. Podnikatel si liboval. Pro pěstování konopí jsou ve východních Čechách, kde firma sídlí, ideální podmínky. Semínka rostliny přimíchával do krmení pro ptáky. „Konopí jsme pěstovali skoro zadarmo. Jeden gigajoul vyšel na 20 až 30 korun,“ vypráví Štěpánek, který si myslel, že vyřešil energetickou závislost Evropy na fosilních palivech. Jenže když na pole vjely kombajny určené pro sklízení obilí, málem shořely. Konopí má tak pevná vlákna, že se z něj dají vyrábět lana. „Do kotle jsme se to vůbec neodvážili dát. Na pole jsme navozili kejdu, rok počkali, až trochu zetleje, a sklizeň zaorali.“
Import z Ukrajiny.
V konopné době se podnikatel seznámil s doktorkou Vlastou Petříkovou, která ve Výzkumném ústavu rostlinné výroby experimentovala se šťovíkem dávno předtím, než Štěpánek začal hledat vhodnou energetickou bylinu. Šťovík Uteuša přivezl z Ukrajiny její kolega Sergej Usťak už v roce 1992. Tam jej vyšlechtil jako krmnou plodinu zkřížením šťovíku zahradního s tjanšanským tým profesora J. A. Uteuše, po němž se rostlina jmenuje. (V Čechách se pro ni vžil odborný název Rumex OK2). Češi ji původně zkoušeli při rekultivacích na Chomutovsku. Všimli si, že Uteuša rychle mohutní a dorůstá výšky přes dva metry. V „laboratorních“ podmínkách dával šťovík výnos přes 12,5 tuny na hektar. V praxi už tak dobrý nebyl, dosáhl osmi tun na hektar. „Snažíme se rostlinu vypiplat a dostat se až na deset tun,“ říká Petříková. Šťovík považuje v našich klimatických podmínkách za jednu z nejperspektivnějších energetických bylin. Vytrvalá Uteuša vydrží na jednom stanovišti až osm let. Výzkumníci si ale museli přes optimistické pěstební závěry přiznat, že budoucnost ukrajinského vynálezu nemusí být až tak skvělá. V ekonomické analýze ústav vyčíslil, že bez dotace a při výnosu pod pět tun na hektar bude šťovík pro pěstitele ztrátový.
Štěpánek osel prvních čtrnáct hektarů šťovíkem v roce 2001. O rok později už 120 hektarů a v roce 2003 pěstoval Uteušu na 692 hektarech. Není invazní, naopak ostatním rostlinám jen málo konkuruje, reaguje podnikatel na útoky botaniků, kteří srovnávali Rumex OK2 s bolševníkem. Další Štěpánkův poznatek ale závěry výzkumného ústavu nepotvrdil. „Plodina rozhodně nedává takový výnos, možná kdybychom ji pěstovali na záhonku.“ Ve východních Čechách sklidili neslavných pět tun na hektar, jeden GJ tepla tak vyjde na sto korun.
Vada na kráse.
V minulém roce podporoval pěstování energetických bylin na orné půdě Podpůrný a garanční rolnický a lesnický fond. Dotoval pěstování šťovíku na 937 hektarech, vyplácel dva tisíce korun na hektar. Stejnou částku letos poskytuje ministerstvo zemědělství. „Je to velký úspěch. Podpora by měla být pro zemědělce dostupná do roku 2007, po celé takzvané přechodné období,“ tvrdí Petříková. Dotaci ale považují za nedostatečnou zemědělci, kteří nedokážou konkurovat levnější štěpce. „Kotelny, které umějí spalovat biomasu, by ji chtěly nakoupit do tisíce korun za tunu, aby se cena jednoho gigajoulu pohybovala na devadesáti korunách. Při těchto cenách se ale zemědělec může ocitnout ve ztrátě,“ vysvětluje Štěpánek. Domnívá se, že poptávku po šťovíku by mohl rozhýbat nový zákon o obnovitelných zdrojích. Pokud budou mít elektrárny garantovanou výkupní cenu energie při spalování biomasy, zvýší se tržní cena štěpky a biomasa z cíleně pěstovaných energetických bylin může nahradit její úbytek pro lokální výtopny. Ředitel Elektrárny Poříčí Jan Žižka připouští, že elektrárny ČEZ využívající biomasu se na trhu stávají konkurentem menších odběratelů štěpky. Domnívá se ale, že ČEZ svou velikostí a stabilitou odběru změní strukturu zemědělské výroby a rozhýbává trh s biomasou.
Šťovíkové know–how.
Štěpánek by byl rád, kdyby se česká pole zafialověla šťovíkem. Pro zemědělce je ale prioritní zisk, kterého on jako pěstitel pro svou továrnu dosahovat nemusí. Podnikatel doufá, že stát časem Uteušu více podpoří, podaří se vyšlechtit rostlinu s vyšším výnosem a zapůsobí i trh. On sám by rád nabídl know–how. Do dceřiné firmy Fytena, která je schopna poskytnout osivo šťovíku, servis a technologii pěstování, už investoval statisíce. A hodlá pokračovat. Jeho další továrnu na výrobu krmných směsí, kterou plánuje postavit za dvanáct milionů eur spolu se španělskou firmou Dibaq, bude opět vytápět šťovík.
Perspektivní biomasa
Biomasa je podle ministerstva životního prostředí nejperspektivnějším obnovitelným zdrojem energie. Úřad odhaduje, že by se v elektrárnách na biomasu mohlo v roce 2010 vyrábět zhruba čtyřicet procent veškeré „zelené“ elektrické energie. Zatím se v Česku spotřebuje nejvíce dřevní štěpky.
Jeden z největších projektů na biomasu připravuje společnost EGST. U Hradce Králové se chystá vybudovat za půl miliardy korun elektrárnu na fytomasu. EGST vlastní pozemky, má uzemní rozhodnutí, chybí ale investor. V nové elektrárně chce firma využívat především slámu. „Šťovík je nádherná chytrá energetická rostlina se slušným výnosem s nízkými náklady. Je ideální, ale je to novinka, kterou se musí zemědělci naučit pěstovat a stát podpořit. Žádná cíleně pěstovaná rostlina se nedostane na cenu uhlí,“ řekl ředitel EGST Zdeněk Tetřev. Sláma by mohla být zdrojem i pro kotel, o jehož vybudování uvažuje společnost Elektrárny Opatovice.
Velkou investici, zprovoznění kotle o výkonu 35 MW za 700 milionů korun, chystá i Plzeňská teplárenská (PT). Výstavbu zařízení, které bude spalovat především dřevní štěpku (až 180 tisíc tun ročně), ještě musí schválit akcionáři firmy. Kotel bude schopen vyrábět elektřinu i z dalších alternativních zdrojů, především pivního mlátu. V sousedství zařízení totiž stojí pivovar Prazdroj. Ředitel PT Tomáš Drápela tvrdí, že problematické by nemělo být ani spalování rychle rostoucích plodin. „O šťovíku jsem slyšel, zatím ale nikdo z okolních zemědělců neprojevil zájem. Stejně tak jako my potřebují státní dotace,“ doplnil.
Biomasu využívá i energetická firma ČEZ. Předloni ji začala spalovat v elektrárnách v Hodoníně, v Poříčí, v Tisové a ve Dvoře Králové. V minulém roce pak i ve Chvaleticích a Ledvicích. Elektrárny využívají materiál vzniklý štěpkováním, který přimíchávají do uhlí. „Postupně bude možné spalovat i cíleně pěstované energetické plodiny, jako je například šťovík Uteuša. Zkouška spoluspalování šťovíku plánovaná v závěru loňského roku v Ledvicích se nakonec neuskutečnila kvůli příliš vysoké ceně od dodavatelů,“ uvedl mluvčí ČEZ Ladislav Kříž. Letos firma spoluspaluje biomasu jen v Poříčí a Hodoníně.
