Pes bere víc léků než jeho majitel

Soukromých veterinářů působí v Česku téměř dva a půl tisíce. Většina z nich dobře prosperuje. "Neznám žádného veterináře zaměřeného na malá zvířata, který by si stěžoval," říká doktor Jiří Filip. Přibylo totiž hodně domácích zvířat a práce je dost.

SOUKROMÝ VETERINÁŘ

Soukromých veterinářů působí v Česku téměř dva a půl tisíce. Většina z nich dobře prosperuje. „Neznám žádného veterináře zaměřeného na malá zvířata, který by si stěžoval,“ říká doktor Jiří Filip. Přibylo totiž hodně domácích zvířat a práce je dost. Jiří Filip má již několik let soukromou veterinární praxi v Praze. „Kolem roku 2000 u nás vyvrcholil boom domácích mazlíčků. Jejich počet je teď velmi vysoký. Ve větším městě se může uživit dokonce i veterinář, který by jenom očkoval a nedělal žádné jiné úkony,“ uvádí Filip. Ale nároky na veterinární služby rostou. „Lidé dnes očekávají, že jejich zvíře bude mít stejný zdravotní servis jako člověk. Berou svého mazlíčka jako člena rodiny, jako dítě. Někteří chovatelé přiznávají, že jejich pes bere víc léků než oni sami.“ ALIANCE KVŮLI DRAHÉ TECHNICE Podle Filipa je nejtěžší rozjet vlastní ordinaci, protože to vyžaduje velkou vstupní investici. „Třeba rentgenový přístroj stojí v průměru 300 až 500 tisíc korun. Ultrazvuk může přijít až na několik milionů,“ říká Filip. Veterináře ještě nedávno živila především práce vlastní hlavy a rukou a pořizování přístrojů si museli vlastně sponzorovat. „Dnes už jsou ale chovatelé ochotni dát za vyšetření mnohem víc peněz a přístroje se tím zaplatí.“ Jediný veterinář ale stejně nemá na to, aby vlastnil všechny druhy techniky. Proto si najde specializaci. V rámci jedné kliniky pak většinou působí několik veterinářů. V P raze už dokonce fungují dvě zvířecí nemocnice. „Pokud chce někdo jenom očkovat, stačí mu stůl, lampa a injekce,“ míní Filip. Specializace se týká i druhů zvířat, někteří veterináři jsou třeba zaměřeni na exoty. „Nejexotičtější živočich, kterého jsem ošetřoval já, byl medvěd nosál. Někdo ho sem propašoval z Mexika,“ vzpomíná zvěrolékař. CENY SI URČUJEME SAMI Veterináři vydělávají třemi způsoby. Jednak jim samozřejmě chovatelé hotově platí za provedené zákroky. „Běžná prohlídka stojí zhruba stovku, speciální prohlídka exotického živočicha může být i za 500 korun. Denně přitom veterinář stihne deset až třicet vyšetření. Nemáme žádné minimální ani maximální ceny, nikdo nám je nediktuje,“ vysvětluje Filip. Druhým zdrojem peněz jsou provize z prodaných léků. Někdy veterináři profitují také na prodeji krmiv a veterinárních diet pro nemocná zvířata. Je to tedy lukrativní podnikání. „Pokud veterinář peníze neinvestuje zpátky do výbavy, mohou být výdělky velké. Ale je to krátkozraké,“ potvrzuje Filip. Navíc zvířecí doktory příliš neobtěžuje státní byrokracie. „Neplete se nám do toho ani stát, ani pojišťovny,“ pochvaluje si veterinář v narážce na kolegy - praktické doktory a zubaře. N ěkteré vyhlášky naopak pomáhají veterinářům najít další práci. „Například podle vyhlášky Evropské unie, která platí od 1. října, musejí mít kočky nebo psi, kteří jsou převáženi do ciziny, vlastní pas. A aby zvíře cestovní pas dostalo, musí projít povinným očkováním a mít implantovaný identifikační čip. To všechno znamená nové příležitosti pro veterináře,“ konstatuje Filip. Rychlý růst počtu domácích mazlíčků se v současnosti zastavil. Přesto je na trhu stále místo pro nové veterináře. Aby si zřídil vlastní praxi, musí začínající doktor nejprve získat osvědčení od Komory veterinárních lékařů ČR. „Toto osvědčení vlastně nahrazuje živnostenský list,“ vysvětluje matrikářka komory Zdeňka Ševčíková. „Aby ho zájemce získal, musí kromě jiného doložit i předešlou praxi. V současnosti se již čerstvým absolventům vysoké školy uznává ipraxe, kterou prošli během studií,“ dodává. NOVÁČKŮM CHYBÍ KAPITÁL**

Podle Jiřího Filipa zůstává pro mladého veterináře hlavní překážkou nedostatek peněz. „Pokud si chce zařídit soukromou praxi a nemá bohaté rodiče, je to problém. Banky se do půjčování moc nehrnou. Já sám jsem kdysi žádal o úvěr. Bance se ale nelíbilo, že podnikám jako fyzická osoba. Jiné by to bylo, kdybych měl společnost s ručením omezeným, která již několik let funguje,“ konstatuje Filip. Začínajícím veterinářům tak nezbývá, než pracovat u zavedených kolegů a pečlivě střádat. Peníze naspořené na vlastní ordinaci se ale určitě vrátí. Čekající zástup nadšených chovatelů a jejich nemocných mazlíčků je zárukou, že veterinář bude i v budoucnu výnosnou profesí.