ŘECKO
Od výletu řeckého premiéra Antonise Samarase minulý týden si asi málokdo sliboval velké výsledky. Vůdce národa zatíženého předepsanými škrty se snažil dojednat odklad některých opatření, s německou kancléřkou Angelou Merkelovou se ale nedobrali k žádné konkrétní dohodě. Není to ani trochu překvapivé. Samaras sice na tiskové konferenci opakoval, že jeho země „nežádá více peněz, ale více času“, podle dokumentů samotné řecké
vlády získané deníkem Financial Times by zdržení úspor vytvořilo potřebu dalších 20 miliard eur. Navíc vzrůstá nevole evropských politiků Řecku dál ustupovat.
Pořádně horko začne být na jihu Evropy teprve příští měsíc. Řecko má slíbenou další platbu ze záchranného balíčku ve výši 31,5 miliardy, ty jsou ale podmíněny pokrokem v úsporách. Zprávu, která by o nich měla referovat, vydá takzvaná Trojka někdy v průběhu příštího týdne. Pravděpodobně bude hovořit o příliš pomalé privatizaci a slabém pokroku ve výběru daní. Zároveň prý bude země muset seškrtat rovnou čtrnáct miliard eur namísto původně předpokládaných 11,5 miliardy, aby splnila cíle stanovené záchranným balíčkem.
Samaras ovšem upozornil na několik důležitých věcí, které dělají především představitelé Německa špatně. Podle něj nemá jeho vláda šanci, pokud se čím dál víc otevřeněji hovoří o reálnosti řeckého exitu z eurozóny, a to z úst představitelů, kteří se zavázali mu zabránit. „Jak můžeme pokračovat s privatizacemi, když evropští politici hovoří o tom, že se Řecko vrátí k drachmě,“ řekl Samaras na tiskové konferenci. V tom má rozhodně pravdu. Můžeme si tisíckrát myslet, že takzvaný „grexit“ je na spadnutí, ale pokud o něm Němci budou hovořit takto otevřeně, mohou ho také hodně rychle vyvolat. l