Český sociální systém naskýtá celou řadu variant, jež mohou využít lidé, kteří touží po dětech, ale z nějakého důvodu se jim nedaří, potažmo nemůžou mít své vlastní. Jednou z těchto možností pak je takzvaná pěstounská péče. Co vše tato náhradní forma rodinné výchovy obnáší a v čem se liší od institutu adopce a dalších podobných?
Pěstounská péče má mnohá specifika. Jako taková je upravena zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a zároveň i zákonem č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí. A co že je na ní tedy tak zvláštního?
Především je to samotný vztah mezi dítětem svěřeným do péče a osobou pěstouna, respektive pěstounů. Ti jsou sice za výchovu ratolesti zodpovědní, ovšem čistě z právního hlediska neodchází mezi oběma stranami ke vzniku takového poměru, jakému se těší například adoptivní rodiče a jimi osvojené dítě.
Vyřízení pasu jen se souhlasem skutečných rodičů
Zákon přiznává pěstounům nárok na to, aby za osobu svěřenou do této péče vyřizovali záležitosti jen v běžném rozsahu, což mimo jiné znamená, že k celé řadě úkonů musí dostat svolení od jejího zákonného zástupce, kterým obvykle zůstává biologický rodič dítěte, potažmo od soudu. Tento souhlas je potřeba například při podávání žádosti o vydání cestovního pasu a podobných situacích.
Mezi další práva, které zákon pěstounům dává, je mimo jiné spravování jmění dítěte či třeba pomoc ze strany státu se zajištěním osobní péče o svěřenou ratolest ve chvíli, kdy je náhradní rodič zdravotně indisponován nebo si nezbytně a neodkladně musí vyřídit osobní záležitosti. Kromě toho můžou též požádat o bezplatné vzdělání v oblasti výchovy a péče o dítě, zprostředkování odborné pomoci (psychologa apod.), a to minimálně jednou za půl roku, nebo odlehčovací péči v rozsahu alespoň 14 kalendářních dnů za celý rok, je-li svěřenec starší dvou let.
Stát si pěstounů náležitě cení
Tou zdaleka největší výhodou spojenou s pěstounskou péči, alespoň tedy z finančního hlediska, je však systém peněžitých dávek. Stát totiž přispívá pěstounům jak na úhradu běžných potřeb dítěte, tak rovněž jim samotným za to, že si tuto nezaopatřenou ratolest vlastně vůbec vzali do péče. A kolik že tyto dávky činí?
Příspěvek na úhradu potřeb dítěte se vyplácí na měsíční bázi, a to v následujících výších:
- 4 950 Kč pro dítě ve věku do 6 let,
- 6 105 Kč pro dítě ve věku od 6 do 12 let,
- 6 985 Kč pro dítě ve věku od 12 do 18 let,
- 7 260 Kč pro dítě ve věku od 18 do 26 let.
Jestliže se jedná o dítě, které je nějakým způsobem závislé na pomoci jiné fyzické osoby, příspěvek se vyplácí v následujících výších:
| Příspěvek na dítě v pěstounské péči, které je závislé na pomoci jiné fyzické osoby | ||||
|---|---|---|---|---|
| Věk dítěte | Závislost I. stupně (lehká závislost) | Závislost II. stupně (středně těžká závislost) | Závislost III. stupně (těžká závislost) | Závislost IV. stupně (úplná závislost) |
| do 6 let | 5 115 Kč | 6 105 Kč | 6 490 Kč | 7 040 Kč |
| od 6 do 12 let | 6 215 Kč | 7 480 Kč | 7 975 Kč | 8 635 Kč |
| od 12 do 18 let | 7 095 Kč | 8 580 Kč | 9 130 Kč | 9 570 Kč |
| od 18 do 26 let | 7 425 Kč | 8 910 Kč | 9 460 Kč | 9 900 Kč |
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR
Samotná odměna pěstounů pak činí:
- 12 000 Kč, pečují-li o 1 dítě,
- 18 000 Kč, pečují-li o 2 děti,
- 30 000 Kč, pečují-li alespoň o 3 děti nebo je-li alespoň jedno z nich osobou závislou na pomoci jiné fyzické osoby, a to v jakémkoliv stupni závislosti.
Za každé další dítě, které bylo pěstounům svěřeno do péče, se pak navíc odměna zvyšuje o 6 000 Kč.
Kromě toho ale mohou pěstouni ještě počítat s jednorázovým příspěvkem při převzetí dítěte do péče, který se opět liší v závislosti na věku svěřené ratolesti takto:
- 8 000 Kč do 6 let,
- 9 000 Kč od 6 do 12 let,
- 10 000 Kč od 12 do 18 let.
A aby byl výčet kompletní, je potřeba zmínit ještě příspěvek na nákup osobního motorového vozidla, na nějž má nárok každý pěstoun starající se alespoň o 3 děti svěřené do péče nebo každý takový, jemuž z důvodu péče o 3 děti vzniká právo na odměnu pěstouna. Tato dávka představuje 70 procent pořizovací ceny automobilu, respektive prokázaných výdajů na jeho opravu, avšak do maximální možné částky 100 tisíc korun.
Dávky pěstounské péče, respektive podpora ze strany státu je relativně štědrá, což pramení ze skutečnosti, že tyto osoby mu de facto prokazují službu, neboť se starají o dítě, o něhož se z nějakého důvodu nemohou postarat jeho biologičtí rodiče a které jako takové by jinak skončilo v ústavní péči.
První i poslední slovo náleží soudu
O přidělení pěstounství rozhoduje soud, přičemž se tak zpravidla děje pouze na nezbytně nutnou dobu sloužící k překonání překážky, která brání již zmíněným biologickým rodičům ve vykonávání této péče.
Jak dlouho bude ratolest svěřena pěstounům, je tedy relativní. Může to být záležitostí pár let, ale také celého dětství. Dítě je po celou dobu náhradní péče se svou situaci zpravidla obeznámeno. Kdo jsou jeho skuteční rodiče, potažmo blízcí příbuzní, ví. Pěstouni jsou ze zákona povinni udržovat, rozvíjet a prohlubovat vztah mezi ním a jeho biologickou matkou a otcem, je-li to možné. Současně musejí skutečným rodičům umožnit styk s dítětem svěřeným do péče, pakliže soud nepraví jinak.
Jak již bylo zmíněno, pěstounská péče vzniká na základě rozhodnutí soudu. A je to právě také soud, který může rozhodnout o jejím případném zrušení. Musí k tomu nicméně mít pádný důvod. Tím může být například žádost ze strany samotného pěstouna. Nejzazším okamžikem, jímž pěstounská péče zaniká, je dosažení plné svéprávnosti dítěte, standardně se tak ale stane ve chvíli, kdy svěřená ratolest dosáhne zletilosti.
S tím je pak spojeno vyplacení ještě jedné dávky, respektive příspěvku. Ten však již nenáleží pěstounům, nýbrž dítěti samotnému. V okamžiku ukončení pěstounské péče mu stát jednorázově vyplatí částku 25 tisíc korun.
Pěstounem se může stát téměř každý
Do pěstounské péče může být dítě svěřeno jak manželskému páru, tak jednotlivci. Stejně tak se o něj ale mohou v jejím rámci postarat i příbuzní.
Tento institut je hojně využívaný lidmi, kteří z nějakého důvodu nemohou mít své vlastní děti, ovšem rozhodně to není podmínkou. Z právního hlediska se pěstounem může stát každý, kdo má trvalé bydliště na území České republiky a u něhož existují záruky toho, že bude péči vykonávat řádně a svědomitě.
Pakliže o pěstounské péči přemýšlíte i vy, musíte být nejprve zařazeni do evidence žadatelů, kteří usilují o to stát se pěstouny. Aby toho mohlo být dosaženo, musíte podat žádost o zařazení do systém na obecním úřadě s rozšířenou působností.
O tom, zda se pěstouny stanete, či nikoliv, rozhodne krajský úřad, a to na základě šetření úřadu obecního, jehož pracovníci shromáždí potřebné údaje o vás a vašem partnerovi. Součástí procesu zařazení je i účast v přípravných kurzech.
Pokud by krajský úřad rozhodl ve váš neprospěch, je možné se proti tomuto stanovisku odvolat. V případě kladného stanoviska závisí samotný výběr rodiny pro to které dítě pak na jeho potřebách a schopnostech náhradních rodičů tyto potřeby uspokojit. V případě, že úředníci naleznou shodu, osloví potenciální pěstouny a zařídí osobní kontakt obou zúčastněných stran.
Pěstouny pouze na rok? I to je možné
Až doposud byla řeč o dlouhodobé pěstounské péči, vedle ní však existuje ještě další varianta, a sice pěstounská péče na přechodnou dobu, někdy též označovaná jako přechodná pěstounská péče. Jaký je mezi těmito formami rozdíl?
Především v délce trvání. Přechodná pěstounská péče totiž obvykle trvá maximálně jeden rok, přičemž se může odehrávat jak v domácnosti pěstounské rodiny, tak k tomu speciálně určených sociálních zařízeních. Vzhledem k odlišné délce trvání je nicméně potřeba postupovat trochu jinak. Náhradní rodiny jsou proto od samého počátku připravovány na to, že se u nich dítě příliš dlouho „nezdrží“.
Adopce je něco víc
Jak již bylo zmíněno v úvodu tohoto článku, pěstounská péče je pouze jednou z mnoha forem náhradní výchovy, kterou český sociální systém naskýtá. Tou další je například adopce, respektive osvojení.
Mezi pěstounstvím a adopcí je celá řada rozdílů, především pak v tom, že v rámci druhé možnosti vznikají mezi dítětem a adoptivními rodiči tytéž příbuzenské vztahy, jaké ratolest až doposud měla s rodiči biologickými. V rámci nezrušitelného osvojení (které je zdaleka nejčastější formou adopce v ČR) se dítě stane automaticky nositelem jejich příjmení, ovšem osvojitelé ho musejí ze zákona informovat o skutečnosti, že bylo adoptováno.
Při adopci se náhradní rodiče stávají zákonnými zástupci dítěte a musejí dbát na to, aby ho byli schopni finančně zabezpečit. Současně získávají právo na sociální dávky, které stát běžně vyplácí v souvislosti s péčí o potomka.
O poznání bližší pěstounské péči je institut poručenství. K tomu se soud uchýlí ve chvíli, kdy není žádný z biologických rodičů dítěte, který by vůči němu měl rodičovskou odpovědnost plného rozsahu. V rámci této formy náhradní výchovy se těší takzvaný poručník všem právům, ale také povinnostem vůči ratolesti, kterou by jinak měli jeho skuteční rodiče. Výjimku tvoří takzvaná vyživovací povinnost.
Soud výkon poručníka bedlivě sleduje a vyhodnocuje, ten je navíc povinen zmíněnému orgánu většinou vždy jednou za rok podat o dítěti zprávu. Pakliže poručník není jeho pouhým zákonným zástupcem, ale zároveň o něj i osobně pečuje, těší se ze stejných výhod, které stát garantuje lidem v programu pěstounské péče.
