Mirek Topolánek a Jiří Paroubek by se měli dohodnout na národních zájmech
Ten, kdo není jat předpojatostí a jen trochu zná stotřicetiletou historii samostatné české sociální demokracie, musí uznat, že je to strana úctyhodná. Od vzniku Republiky československé to vždycky byla strana státotvorná, což se o leckteré zdejší politické straně říci nedalo. Zatímco strany vzniklé až po listopadu procházejí stále ještě postpubertou, jíž bývají vrtochy, odmlouvavost a sebestřednost vlastní, od věkovité strany sociálně demokratické nutno očekávat jistou zralost projevující se uměřeností, solidností, vstřícností a způsobilostí o věcech jednat a dojednat je. Tyto charakteristické rysy sociální demokracii vždy spolehlivě odlišovaly od radikálních komunistů, spatřujících v první republice „versailleský zmetek“ a podrážejících jí nohy.
Řešení uprostřed
A teď k meritu věci. ČSSD se domnívá, že zahraniční politika Topolánkovy vlády je v rozporu s dlouhodobými zahraničně politickými zájmy České republiky. Naše zahraniční politika je přitom podle Jiřího Paroubka určována dlouhodobými českými národními zájmy, jejichž kořeny sahají ještě do doby první republiky, a aktuální politickou situací. Nesahají ale ještě mnohem dál, například k Palackého dopisu do Frankfurtu, jímž - vyjádřeno lapidárně - plédoval pro obezřetný vztah k reakčnímu Rusku? A co to jsou vlastně ty „české národní zájmy“? Žádný historik je nedokáže všechny vypočítat a vždycky se jejich výčet a priority budou lišit podle analytikova úhlu pohledu a politického přesvědčení. Ten úhel bude jiný u Mirka Topolánka a jiný u Jiřího Paroubka, leč nemůže znamenat, že za vlády prvého z nich se bude republika pohybovat při pravé a za vlády toho druhého při levé krajnici. Musí se dohodnout - proto jsou to politici nadaní mandátem z voleb -, že teď jako v budoucnu to bude plus minus někde uprostřed.
Platí i pro politiky.
Nelítostná kampaň před volbami v červnu 2006, konfliktní rozchod ČSSD a ODS v prosinci téhož roku - do opozice a do vlády - a nevraživost, jež se od té doby mezi oběma politickými tábory rozhostila, je stále natolik silná, že politiku mění v leporelo vzájemných naschválů. Vůle ke kompromisu a k dohodě, vyraší-li přesto občas, vypadá pak jako ústupek a slabost, přestože je v bytostném zájmu České republiky.
„Chápu, že černobílé vidění světa je pro hlupáka snadnější, avšak stále doufám, že mezi českými žurnalisty nejsou jen hlupáci,“ píše týdeníku EURO Jiří Paroubek. Doufám s vámi, vážený pane předsedo a poslanče, a v zájmu této země doufám, že se to týká i politiků.
Polemika
Článek komentátora Českého rozhlasu 1-Radiožurnálu Petra Nováčka Nejsme malé děti na písečku (EURO 17/2008) a názory některých manažerů vyjádřené v rubrice Barometr pod titulem Posun k banánové republice (EURO 17/2008) vyvolaly diskusi o české zahraniční politice. Na ně zareagoval předseda ČSSD Jiří Paroubek článkem Diskontinuita a neprincipiálnost (EURO 18/2008). Dnes mu odpovídá Petr Nováček.
