Někdy to vypadá, že Evropa se v diskuzi o migrační krizi dokáže shodnout jen na tom, že se něco musí udělat. Schopnost reagovat na rostoucí počet uprchlíků přicházejících do Evropy ochromily rozpory mezi zeměmi a uvnitř zemí, rozdílné přístupy ke stejnému problému a pomalé nebo neexistující společné odpovědi.
Zpravodajský server Politico uvádí pět důvodů, proč Evropa krizi nedokáže řešit.
1. Rozsah problému
Problém migrace se trvale zhoršoval od dubna, kdy už byl považován za tak závažný, že se kvůli němu svolával mimořádný summit EU. Poslední měsíce jsme byli svědky rostoucího počtu frontových linií, na nichž se Evropa s problémem potýká: na libyjsko-sicilské cestě, řeckém pobřeží, ve francouzském Calais, na hranici mezi Makedonií a Řeckem a také mezi Srbskem a Maďarskem.
V červenci se počet běženců zaznamenaných na hranicích EU více než ztrojnásobil na 107 500 ve srovnání se stejným měsícem předchozího roku. Poprvé od roku 2008, kdy unijní agentura Frontex začala statistiku sledovat, překročil počet běženců hranici 100 tisíc během jediného měsíce.
Přečtěte si:Martin Čaban: Hranice na druhém místě
Největším zdrojem uprchlíků mířících do Evropy je nyní Sýrie. Podle agentury Frontex ještě „po určitou dobu pravděpodobně zůstane hlavní zemí původu ilegálních běženců a žadatelů o azyl v EU“.
2. Evropa nemá pro tuto problematiku skutečného vůdce
Pochopení naléhavosti problému na evropské úrovni se někdy nezdá být příliš pronikavé. Po objevení mrtvých uprchlíků v Rakousku lucemburské předsednictví EU na výzvu několika evropských zemí svolalo „mimořádnou“ schůzku ministrů spravedlnosti a vnitra za dva týdny.
Mezitím evropský komisař pro migraci Dimitris Avramopulos a místopředseda Evropské komise Frans Timmermans navštíví některá exponovaná místa vystavená migračnímu proudu. Do listopadu ale není plánován žádný zvláštní summit EU, jenž by o problému diskutoval, ačkoli předseda Evropské rady Donald Tusk v pondělí navrhl, že by mohl být zařazen na program jednání říjnové schůzky.
Přijímáním uprchlíků, kteří přicházejí přes jiné země, ukazuje Německo kancléřky Angely Merkelové podle expertů a politologů silné morální vedení v této otázce. Nemůže ale jednat samo. Stejně jako ostatní čelní představitelé v EU, musí se i Merkelová potýkat s veřejným míněním, které je vůči migraci částečně naladěno nepřátelsky.
Žádný další evropský lídr s autoritou k prosazení nového přístupu k migraci není v dohledu. Členské státy mezitím přijímají svá vlastní opatření. Zatímco Německo se rozhodlo otevřít své hranice Syřanům, Rakousko po nalezení nákladního automobilu s mrtvými uprchlíky oznámilo hraniční kontroly na „neomezenou“ dobu.
3. Juncker versus Tusk
Migrace se ukázala být bojištěm mezi dvěma nejčelnějšími představiteli Evropské unie. Na náročném červnovém summitu EU občas vybublala napovrch debata mezi předsedou Evropské komise Jeanem-Claudem Junckerem a prezidentem EU Donaldem Tuskem.
No consensus among MS on mandatory quotas migrants. Voluntary mechanism only credible with precise & significant pledges by end July. #EUCO
— Donald Tusk (@eucopresident) June 25, 2015Ještě než summit začal, Tusk na Twitteru napsal, že mezi členskými státy ještě není dohoda o přerozdělení 40 tisíc uprchlíků, jak to navrhovala Komise. Mnoho diplomatů v zemích podporujících návrh Komise obvinilo Tuska ze snahy návrh Komise zmařit. Diplomaté ze zemí odmítajících závazné kvóty (zejména východoevropské a pobaltské) zase obvinili Junckera, že nerespektuje mandát Evropské rady, která ho v dubnu pověřila vypracováním přerozdělovacího vzorce na dobrovolném základě.
4. Politika je komplikovaná
Populistické a protiimigrační strany jsou v některých evropských zemích na vzestupu. V Dánsku v posledních volbách protiimigrační a protiunijní lidová strana dosáhla svého dosud nejlepšího výsledku.
Také švédská strana Švédští demokraté, která volá po omezení imigrace v zemi o 90 procent, má nyní podle průzkumů nejsilnější podporu ze všech. Ve Francii a v Itálii jsou protiimigrační strany druhou nebo třetí politickou silou.
V příštích měsících čekají volby Portugalsko, Španělsko a Polsko a politici mají výrazně omezený prostor pro přijímání rozhodnutí, která by je mohla stát hlasy.
5. Neexistuje realistické vojenské řešení
Západ kdysi intervenoval v konfliktech na Blízkém východě nebo v Severní Africe. Nyní, po zkušenostech z Iráku a Libye, ale není jasné, zda by nasazení vojáků situaci zlepšilo.
EU zahájila námořní operaci EUNAVFOR-Med, zaměřenou proti pašerákům lidí. Mise je nyní ve své první fázi (sbírání zpravodajských informací) a brzy by mohla být rozšířena na vyhledávání a odhánění člunů ilegálních převozníků.
Ale bez mandátu OSN mise nemůže zasahovat v libyjských teritoriálních vodách, aby tam čluny zabavovala. Rusko odmítá takový mandát připustit. Jenže Evropské země tvrdí, že o vojenské operaci na libyjské půdě beztak neuvažují.
Čtěte také:
Exlidovec po vyloučení kvůli nadávání uprchlíkům: Cítím se jako Jan Hus
Rakousko řeší, jak přesvědčit střední Evropu k přijímání uprchlíků
