Samotná vzpoura proti čemusi, jakkoli je to odpudivé, na volební vítězství obvykle nestačí a tentokrát se to jen potvrdilo
Tak Pražákům ta vzpoura nevyšla. Nebylo to sice takové fiasko jako před pěti lety, ale stejně to nestačilo. Pro každého, kdo toužil po změně na Hradě, je to velké zklamání, je to však asi logický výsledek. Když mohly krajské volby rozhodnout zdravotnické poplatky, proč by nemohly postoje k imigraci zásadně ovlivnit volbu prezidentskou? I když mají k sobě asi tak blízko jako Andrej Babiš k neposkvrněnému početí majetku.
Tahle prezidentská volba byla vlastně jen rozhodováním mezi Zemanem a Antizemanem. Nic víc, nic míň. Ato je zkrátka málo; i na volbu prezidenta, kde by teoreticky měla osobnost kandidáta hrát větší roli než jakýkoli virtuální (a nerealizovatelný) program.
Na jedné straně stáli voliči, pro něž je dosavadní prezident člověkem, kterému rozumějí a který nahlas mluví o tom, z čeho mají strach. Ovšem že se ohání zrovna divokou migrací lidí z jiného civilizačního okruhu, je pro tu druhou voličskou polovinu trochu nepochopitelné, protože na nás žádní migranti netáhnou.
A navíc prezident nemá jakoukoli reálnou možnost ovlivňovat azylovou politiku.
To se Zemanovi podařilo zastřít i za pomoci lži, že nepodepíše novou podobu Dublinské dohody, přestože nejde o prezidentskou dohodu, takže ji prezident nepodepisuje a úplně stačí ratifikace parlamentem.
Hra pro jiného hráče
Jenže tuhle politickou hru by s ním mohl hrát a vyhrát jen člověk se zkušeností z politiky, z komunikace s veřejností a s hlubokou znalostí politických reálií, což Drahoš nebyl. Mimochodem nikdo z bojovníků s migrací se nezabývá tím, že pro premiéra v demisi, jehož postoj je v této věci klíčový, bude velmi obtížné rozhodovat, zda jít třeba o otázce kvót do konfliktu s Bruselem, když bude ve hře zastavení dotací, z nichž žije jeho byznys.
Druhou, ajak se ukázalo menší, polovinu voličů zase k nesnesení urážejí excesy nedůstojné hlavy státu, totiž ty typu virózy, a také opravdu hloupé poklonkování směrem na východ, zejména Rusku a Číně, a bojí se o změnu orientace země stejným směrem.
Střet těchto dvou naprosto se míjejících pohledů na svět a na budoucnost země rozhodoval o prezidentovi. Přitom ani voliči Drahoše nestojí o to, aby se z Karlína stal nějaký další Molenbeek, a většinu Milošových roztleskávaček by v životě nenapadlo, že bychom se měli vrátit do zóny sovětského vlivu. Že by v tomto směru existovalo nějaké reálné rozdělení národa na dvě skoro stejně velké části s protichůdnými politickými postoji, je z tohoto pohledu jen fikce. Prostě jeden mluví o voze a druhý o koze, což fakt žádný ideový spor není. V obou táborech se sice vyskytují partičky sdílející opravdu opačné názory na tato témata, ale to jsou jen bizarní pramálo početné skupinky bez faktického vlivu.
Slušnost nestačí
Jen těm Pražákům s jejich názory posunutými doprava a věřícím více ve vlastní schopnosti než v tatíčka na Hradě chybí nějaký skutečný reprezentant schopný účinně se postavit populistickému buranství a manipulacím současné levice. Člověk s politickou zkušeností a schopností komunikovat s voliči a formulovat srozumitelné představy o světě, v němž by se všem lépe žilo.
Vzpoura proti čemusi, jakkoli je to odpudivé, na vítězství ve volbách obvykle nestačí a tentokrát se to potvrdilo. Je třeba nabídnout víc než slušnost a poctivost. A za uši by si to měli zapsat především představitelé opozičních politických stran. Protože to vše w je důležité zejména ve sněmovních volbách, v nichž je neschopnost komunikovat s voliči daleko významnější.
Tohle páteční a sobotní hlasování bylo tak jako tak jen o kladeči věnců a o tom, zda se nám bude dělat více či méně fyzicky zle při dalších virózách, lingvistických průjmech a podobných příhodách ze života Miloše Zemana, nebo ne. •
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz
