Stát se bude angažovat jen ve firmách v konkursu.
Odborový šéf Richard Falbr v posledních dnech několikrát prohlásil, že se připravuje zákon, který zajistí lidem právo na výplatu mzdy za vykonanou práci. Problémy zaměstnanců ČKD Dopravní systémy, Vítkovic, Spolany nebo Zetoru, kterým už jejich podni ky dluží na výplatách nemalé částky, však připravovaný zákon neřeší. Týká se totiž jen podniků ohrožených konkursem.
Podle návrhu připravovaného zákona o ochraně zaměstnanců při nesolventnosti zaměstnavatele sice stát skutečně uhradí za podnik dlužné mzdy, podaný návrh na konkurs je však nezbytnou podmínkou. I tak se však bude podle odhadů státní pomoc týkat 130 tisíc lidí a na jejich mzdy bude už v příštím roce potřeba přes pět miliard korun.
Paragrafované znění zákona, které má týdeník EURO k dispozici, přesto znamená určité vylepšení. Zaměstnanci nebudou v případě konkursu čekat na dlužné mzdy celé měsíce nebo roky a alespoň část výplat dostanou poměrně rychle.
Dlužné částky jim za nesolventního zaměstnavatele vyplatí úřady práce, a to z prostředků, které se odvádějí na státní politiku zaměstnanosti. Podle návrhu zákona by se tak lidé dočkali svých peněz už měsíc po podání žádosti.
My ho potřebujeme, unie ho chce.
Zákon má podle navrhovaného znění platit od poloviny příštího roku. Nyní čeká na vnější připomínkové řízení a vláda by ho měla schválit do listopadu. Pak projde normálním legislativním kolotočem. Podle názoru většiny odborníků by se neměl setkat se zásadním odporem.
Zákon je dítětem odborových svazů a ministerstva práce a sociálních věcí. Zřejmě vyhovuje i zaměstnavatelům, protože na přípravě zákona se podílel i jejich nejmocnější zástupce, Svaz průmyslu a dopravy.
„V podnikové a podnikatelské praxi se stále více porušuje jedna ze základních povinností garantovaných Listinou základních práv a svobod i Zákoníkem práce - poskytovat za vykonanou práci mzdu nebo plat, uvádí se v úvodu důvodové zpr ávy k novému zákonu. Dosavadní právní ochrana zaměstnanců, která je zatím zakotvena pouze v zákonu o konkursu a vyrovnání, je podle zprávy nedostatečná a zdlouhavá. Například zaměstnanci Stehlíkovy Poldovky se ke svým mzdám dosta li až po dvou letech a i tak jim zpočátku byla vyplacena jen jejich část.
Všichni zúčastnění navíc upozorňují, že je podobná ochrana zaměstnanců jednou z podmínek vstupu do Evropské unie. „Existuje už všude v Evropě, v Polsku a v Maďarsku také. V každé zemi je však konstruována trochu jinak a i v ýše dávek je rozdílná, sdělil Stanislav Klimeš z právního odboru Svazu průmyslu.
Pasivní politika zaměstnanosti.
Počet pracovníků, kterým jejich zaměstnavatelé dluží na mzdách, se už nyní odhaduje na sto tisíc. S finančními problémy velkých podniků, které již rovněž pozastavily výplaty, jich může být v příštím roce 130 tisí c. Jejich celkové nároky se přitom odhadují na 1,7 miliardy korun měsíčně. „Při navrhovaném poskytnutí nároků průměrně po dobu tří měsíců by v roce 2000 celková výše mohla činit 5,1 miliardy korun, píše se v důvodové zprávě. Materiál přitom př edpokládá, že by se tato suma uvolnila z příspěvků na státní politiku zaměstnanosti.
Uvedená částka údajně nepředstavuje žádnou překážku. „Odvedené prostředky na státní politiku zaměstnanosti (3,2 procenta z vyměřovacího základu mezd od zaměstnavatelů a 0,4 od zaměstnanců) jsou čerpány pouze částečně. Lze proto předpokládat, ž e očekávaných 5,1 miliardy korun nepřesáhne vybrané příspěvky na státní politiku zaměstnanosti, uvádí připravený materiál. Richard Falbr odhaduje přebytek těchto prostředků na deset až dvanáct miliard korun ročně. Letos se vybralo celkem dvacet miliard a podobná částka by se měla objevit i v příštím roce. „Nároky na politiku zaměstnanosti rostou, a celou částku tak budeme potřebovat, upozorňuje však vrchní ředitel ministerstva práce a sociálních věcí Jan Kasnar.
Otevřená zadní vrátka představuje i dodatek uvedený v důvodové zprávě. „V opačném případě (to jest, pokud by dosavadní odvody na politiku zaměstnanosti nestačily) by bylo nutné zvážit výši odváděného příspěvku, píše se v ní.
Tento bod může představovat vážnou překážku. Zvýšení odváděných příspěvků tvrdě odmítají hlavně zaměstnavatelé. Stanislav Klimeš se například domnívá, že pokud by se měly příspěvky v budoucnu nějak upravovat, tak rozhodně směrem dolů. Uvádí přitom příklad Polska, kde jsou všechny prostředky na politiku zaměstnanosti odváděny do samostatného fondu a je jednoznačně určeno, na co půjdou. „Takže se po třech letech mohly příspěvky dokonce o něco snížit, řekl.
Další požadavky na rozpočet?
Obhájci zákona se zaštiťují slovy, že kromě nějakých čtyřiceti milionů korun na posílení úřadů práce, kde bude potřeba přijmout dalších sto lidí, nepředstavuje zákon žádné další nároky na rozpočet. To však není pravda, příspě vky na státní politiku zaměstnanosti a zejména jejich přebytek dosud sloužil mimo jiné i jako zdroj státního rozpočtu.
Tvůrci zákona sice tvrdí, že se úřadům práce později peníze vrátí, to však není podle odborníků vůbec jisté. Zákon totiž počítá s tím, že úřady práce uplatní své nároky u nesolventních zaměstnavatelů. Zaměstnanci mohou například o své mzdy žádat už před prohlášením konkursu, soud však může později jejich nároky zpochybnit. Z návrhu novely konkursního zákona sice vyplývá, že by se stal úřad práce konkursním věřitelem první třídy, i v ní však budou mít věřitelé nárok jen na třicet procent výtěžku. Navíc většina bankrotů končí pro nedostatek majet ku, takže stát neuvidí vůbec nic.
Vrabec, nebo holub.
Připravené znění zákona nezaručuje, že se zaměstnanec dočká celé částky. Úřad práce mu proplatí mzdu maximálně do jedenapůlnásobku průměrné mzdy (nyní to dělá osmnáct tisíc korun) a nejdéle po dobu tří měsíců. Toto omezení je pod le předkladatelů zákona v souladu s evropským právem a zaměstnance nijak neomezuje, aby další dluhy vymáhal při konkursu nebo v občanskoprávním řízení.
I představa tříměsíční mzdy však může být dost lákavá na to, aby se s novým zákonem objevily další problémy. Jestliže jsou nyní o mzdy kráceni i ti zaměstnanci, na jejichž zaměstnavatele nebyl podán návrh na konkurs, může se snadno stát i to, že jako věřitelé (firma jim dluží na mzdách) začnou houfně posílat podniky do bankrotu.
Jan Kasnar z ministerstva práce a sociálních věcí se neobává, že by někdo mohl zákona zneužívat: „Je tam přesně určeno, za jakých podmínek a kdy budou moci zaměstnanci dostat chybějící peníze, je dán mzdový strop. Navíc konkurs podniku bu de muset být prokazatelný.
Soudci, kteří se konkursy zabývají, jsou přesvědčeni, že i tento bod je naopak slabým místem. Podle nového zákona by totiž měly úřady práce vyplácet dlužné mzdy ještě před prohlášením konkursu, tedy v době, kdy se ještě nesolventnost podniku neprokázala.
