Studie Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí ČR uvádí, že stínová (černá a skrytá) ekonomika tvoří například v Rakousku přibližně deset procent HDP. V Bulharsku to však může být až 35 procent. A zatímco ve Španělsku pracuje načerno kolem deseti procent populace, v Itálii tvoří nelegální pracovní kontrakty zhruba třináct procent celkové zaměstnanosti. Nejvyšší míry však dosahovala stínová ekonomika v Řecku, kde se podle odhadů expertů dlouhodobě podílela na tvorbě HDP až ze 40 procent. Mimo jiné i kvůli těmto praktikám přicházel stát o značné příjmy, které nyní v tamní státní pokladně chybí.
Není pochyb o tom, že Itálie – odobně jako Španělsko, Portugalsko a Řecko – potřebuje reformu pracovního práva jako sůl. Současný zastaralý systém nejenže umožňuje různé formy zaměstnávání, ale hlavně má na svědomí segmentovaný trh práce. Zjednodušeně řečeno, vítězi, a to jak z hlediska jistoty pracovního místa, tak i kvality pracovních podmínek, jsou starší ročníky a na straně poražených stojí na jihu Evropy mladší lidé. Ne náhodu dosáhla letos v lednu míra nezaměstnanosti ve věkové kategorii 18 až 24 let v Itálii 31,1 procenta, v Portugalsku 35,1, v Řecku 48,1, a ve Španělsku dokonce 49,9 procenta. Pro srovnání: Německo registrovalo za totéž období pouze 7,8 procenta nezaměstnaných mladých lidí.
Neflexibilní zákony
V Itálii se jim říká „precario“. Řeč je o krátkodobých pracovních smlouvách zaměstnanců, kteří nejsou schopni najít si stabilní práci na dobu neurčitou. Problém však není pouze v nich. Paradoxně právě od nich zaměstnavatelé očekávají svědomitý přístup k práci a kvalitní výkony. Mnozí se doopravdy snaží a doufají, že díky tomu získají nový, lepší, a především stabilnější kontrakt.
Prozatím se tak stalo málokdy. Na vině jsou archaické italské právní normy. Konkrétně zákon z roku 1970 a jeho proslulý článek č. 18 o povinnosti znovu umístění pracovníků, kterým byla dána neplatná výpověď. Pro zaměstnavatele v Itálii je proto velice těžké zbavit se zaměstnance, s nímž není spokojen a který má smlouvu na dobu neurčitou. Zaměstnanec může proti své výpovědi podat stížnost u soudu, který se – když už nic jiného – obvykle vleče několik let. Ve většině případů navíc vyhrávají spor vyhození zaměstnanci. Zaměstnavatel jim pak musejí zpětně doplatit ušlou mzdu a státu pokutu. Není divu, že zaměstnavatelé dávají v posledních letech přednost smlouvám na dobu určitou, díky nimž mají při výběru zaměstnanců mnohem větší flexibilitu. Mladí a v mnoha případech i vzdělaní Italové však kvůli tomu nemohou najít stabilní práci. Jen stěží mohou začít budovat kariéru a zakládat rodiny, mnohdy nemají nárok ani na hypotéky.
Italský trh práce proto trpí tzv. dualismem, kdy se jeho zaměstnanci dělí do dvou skupin, a to podle míry sociální ochrany. Ani zahraniční investoři se kvůli nynějším pracovním zákonům do Itálie zrovna nehrnou. Nová vláda Maria Montiho, která nastoupila po pádu Berlusconiho kabinetu loni v listopadu, by však tuto situaci chtěla změnit. Návrh liberalizace a reformy trhu práce z pera ministryně sociálních věcí Elsy Fornero však naráží na odpor části italské veřejnosti.
Odboráři v ulicích
Premiér Monti od nástupu do funkce plní sliby a snižuje vládní výdaje a zvyšuje daně. Hlavním cílem nynějšího úřednického kabinetu, který by měl vést Itálii až do voleb plánovaných na jaře 2013, je realizace strukturálních reforem a obnovení důvěry finančních trhů. Levicová Demokratická strana, která je v parlamentu jednou z klíčových opor Montiho vlády, ale s některými zásadními návrhy nesouhlasí. Navíc má i úzké kontakty na odbory. Premiér se však již nechal slyšet, že raději odstoupí, než by přistoupil na kompromisy týkající se zásadních ekonomických reforem v zemi. „Náš úkol je mnohem ambicióznější, než pouze zůstat ve funkcích. V případě, že země, odborové organizace a politické strany nejsou připraveny pro to, co my považujeme za dobré, nebudeme usilovat o pokračování,“ uvedl.
Proti vládním reformám se masově a opakovaně demonstrovalo i v Řecku, nedávno se stávkovalo také v Portugalsku a ve Španělsku se 29. března uskutečnila dokonce generální stávka. Tamním odborářům se nelíbí především plánované změny na trhu práce. Španělsko se potýká s rekordní nezaměstnaností 23,6 procenta, což je nejvíce za posledních 17 let. Kabinet v únoru schválil uvolnění podmínek, za nichž mohou zaměstnavatelé propouštět pracovníky, výrazně se snižuje také odstupné. Reforma prošla počátkem března v parlamentu a vláda nyní chystá další úsporné kroky.
