Už tomu nikdo skoro nevěřil, ale stalo se. Revitalizační agentura má správce a může začít pracovat. Dokonce se zrodil již i seznam podniků, kterými se budou lidé z Lazardu a Latony zabývat. Je nesporné, že oživení agentury přišlo víc než pět minut po dvanácté. Stát už stačil intervenovat v Dopravních systémech, Tatře a Vítkovicích, v zákulisí pokračují jednání o státní ingerenci ve Škodě Plzeň. Dokonce to vypadá trochu tak, jako by vláda potichu realizovala odmítnutý Grégrův scénář pomoci zkrachovalým kapitánům průmyslu. Výsledky těchto kroků jsou tristní a velmi podobné tomu, co kritici Grégrových koncepcí čekali: do černých děr tečou miliardy a restrukturalizační kroky nikde. Odstrašujícím příkladem jsou Vítkovice, kde si Grégrova náměstkyně Milada Vlasáková instalovala management podle svého gusta, vláda podniku ulehčila o tři miliardy korun, ale z restrukturalizačních doporučení zpracovaných už na jaře poradenskou firmou Deloitte & Touche se neudělalo nic. Lze pochopit, že snížení základního jmění a kapitalizace pohledávky Konsolidační banky, s níž se ve studii počítalo, nejdou udělat za týden. Nový management však již pracuje měsíce. Navíc důležitý krok, kterým je okamžité propuštění zaměstnanců, kteří nepracují na finančně zajištěné zakázce, je možné udělat hned. Ani to se však nestalo. Peníze došly, a až je propapáme, budeme demonstrovat o další. Tak zatím vypadá situace ve státem sanovaných podnicích.
Ani se vstupem zahraničních partnerů to není o nic lepší. Otálení vyhnalo z Dopravních systémů francouzský Alstom, jednání se Siemensem se vlečou. Nynější vlastník totiž není schopen německému podniku dodat aktiva dodatečně čistá a on si samozřejmě těžko koupí podnik, v němž v minulých letech management tak velkoryse podepisoval směnky. Ve Vagonce Studénka si zase zaměstnanci vyvzdorovali zachování pár stovek pracovních míst na výrobě osobních vagonů, zájemce Thrall však nyní projevuje už jen zdvořilostní zájem, a tak není vyloučeno, že tam přijdou o místo celé dva tisíce lidí.
Pokud lidé od Lazarda nyní předvedou, jak se dělá restrukturalizace, jak rychle se z firmy dají uvolnit použitelná aktiva tak, aby našla kupce, bude to neocenitelný přínos. Zůstává však otázkou, zda ministr Grégr sedící v čele dozorčí rady Revitalizační agentury nezačne možná razantní a bolestná rozhodnutí sabotovat. Grégrovo spojení se starou českou průmyslovou gardou, jejíž výsledky práce má nyní uklízet právě agentura, vyvolává obavy. Stejné obavy však vyvolává fakt, že vláda neudělala téměř žádný pokrok v legislativě. A lepší zákony jsou pro fungování nové instituce do značné míry klíčové. Návrh novely bankrotového zákona dosud vláda neprojednala, a i kdyby to urychleně učinila, mnoho ekonomice nepomůže, protože je opět špatný. O slibovaném zcela novém zákoně se sice mluví, ale nikdo dosud neviděl ani řádku tezí. Navíc pokud bude jeho příprava svěřena do stejných rukou jako zákon původní, těžko se dočkáme civilizované legislativy. Možná opravdu potřebujeme zkušenost thajské či indonéské krize, abychom akceptovali vyzkoušené právní modely řešící reorganizace i úpadek firem bez ohledu na to, že ten, kdo špatně hospodařil, přijde na buben. Správcům Revitalizační agentury tak nezbývá než popřát hodně štěstí, budou ho potřebovat. A česká ekonomika také.
