Stále častěji bez peněz končí malí podnikatelé a také fyzické osoby
Sedm zmizelých. Tak by se daly označit firmy, které vloni skončily v insolvenci a měly obrat přes 1,5 miliardy korun v posledním sledovaném období. Podle údajů, které poskytla společnost Creditinfo, jež bankroty sleduje, mezi nimi byla například ústecká Setuza nebo její sesterská firma Oleofin.
Šikanou na konkurenci
Už i letošní rok zná první návrhy na insolvenci, které míří nad hranici obratu 1,5 miliardy. Mediálně propíraný případ Sazky ponechme stranou. Týdeník EURO zjistil, že bankrotový návrh byl podán také na ostravskou společnost Eiffage Construction ČR. Přední tuzemská stavební firma vykázala za předloňský rok konsolidovaný obrat v hodnotě 3,7 miliardy korun. Návrh podala na stavebníky slovenská společnost Doger kvůli pohledávkám za asi 65 tisíc eur.
Eiffage, která patří do stejnojmenné francouzské skupiny, považuje celou akci za klasickou insolvenční šikanu.
„Návrh je nedůvodný a ze strany navrhovatele vykazuje znaky vydírání. Pohledávky, které navrhovatel uplatňuje, neexistují. Naše společnost naopak zákonným způsobem uplatňuje nároky vůči protistraně ve finančním objemu více než sedmkrát vyšším,“ uvedla jednatelka a finanční ředitelka společnosti Marcela Blachová Mikšová.
Zatím se zdá, že podobně uvažuje i ostravský krajský soud. Ten totiž vydal předběžné rozhodnutí, kterým se ruší veškeré účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení.
„Vnímáme to jako velký procesní úspěch, neboť v historii současného insolvenčního zákona se obdobné omezení účinků zahájeného insolvenčního řízení dosud podařilo pouze dvakrát,“ sdělil týdeníku EURO mluvčí Eiffage Vladimír Raszka.
Kauza se týká kanalizační zakázky v trnavském regionu. Tu získala Eiffage, tehdy ještě pod jménem TCHAS, a firma Doger prováděla část stavebních prací v obci Horné Orešany. Část peněz jí TCHAS uhradil, zbytek si započetl proti svým pohledávkám za Dogerem a o zbytek se soudí.
Mimochodem TCHAS se přejmenoval teprve vloni. Stoprocentním vlastníkem se stala francouzská skupina v roce 2009, když vykoupila podíly minoritních vlastníků, aby pak v dlouhodobě ztrátové firmě navýšila kapitál.
Podobných případů insolvenční šikany by ale právě v letošním roce mělo pomalu začít ubývat. A meziroční růst podávaných návrhů na bankrot by se měl podle odborníků stabilizovat.
„Očekáváme vývoj v rozmezí poklesu o pět procent nebo nárůstu maximálně o pět procent zejména díky novele insolvenčního zákona, která má vstoupit v platnost letos v dubnu,“ uvedl Robert Vančo, marketingový ředitel Creditinfa s tím, že počet insolvenčních podání nepřesáhne 5800.
Novela totiž zavádí tresty pro bezdůvodně podané návrhy. Soud tak bude moci takovou akci pokutovat. A například při podávání návrhu požadovat kauci na případnou náhradu škody.
Jak to tedy v loňském roce na poli krachů dopadlo? Podle údajů společnosti CCB – Czech Credit Bureau bylo vyhlášeno 1615 bankrotů, když bylo podáno 4910 návrhů. Celkově jde o minimální nárůst, protože v roce 2009 bylo o 159 krachů firem méně, podaných návrhů pak o 500 méně. Podobná čísla ukazují i statistiky Creditinfo, kdy podle nich bylo návrhů 5559 a šlo o šestiprocentní růst. Rozdíly v údajích jsou dány různou metodikou – tedy tím, koho všeho analytici považují za firmu.
Ani pro letošní rok nečekají, že by se prudce navyšoval počet bankrotářů. Maximální hranicí je podle odhadů těchto společností 1750.
Zdálo by se tedy, že dochází ke stabilizaci v pokrizovém období. „Navíc tyto hodnoty nedosahují historických maxim, která známe z let 2000 a 2001,“ upozorňuje Věra Kameníčková z CCB.
Mnohem zajímavější je ovšem podívat se na čísla detailněji a zjistit, kde jsou bolavá místa české ekonomiky.
Kdo zbankrotuje
Trend číslo 1. Krachuje více drobných podnikatelů – tedy hantýrkou statistiků fyzických osob podnikatelů (FOP). „Zatímco počet zkrachovalých obchodních společností stoupl o pouhé procento u fyzických osob podnikatelů to bylo o plných 73 procent a jejich podíl na celkovém počtu bankrotů tak přesáhl pětinu,“ varuje Kameníčková.
A tento vývoj bude pokračovat. Ukazuje se, že pro podnikatele je rychlejší cesta od návrhu k vyhlášení konkurzu. Právě nárůst počtu insolvencí pro příští rok přisuzují prognózy růstu „plajte“ drobných podnikatelů.
Trend číslo 2. Přibývá insolvencí velkých firem. Bankrotářům rostou obraty, dalo by se říci při pohledu na statistická data. Podíl krachů u firem, jejichž obrat nedosáhl ani milion korun za rok, výrazně klesl – z 38 na 27 procent mezi lety 2009 a 2010. Naopak přibývá podniků, které nejsou už schopny dalšího života, jejichž obrat převyšuje pět milionů. Nejvýrazněji si pak pohoršila skupina v rozmezí 30 až sto milionů (tedy těch, kterým není možno povolit reorganizaci). Jejich podíl na celkovém čísle bankrotů vzrostl z jedenácti na šestnáct procent, vyplývá z analýzy CCB.
Creditinfo zase upozorňuje, že sice celkové číslo „velkokrachů“ není nijak závratné, ale kumulovaný obrat těchto firem je citelným zásahem do ekonomiky. Jen desítka největších bankrotářů z loňského roku, vedená již zmíněným Oleofinem s posledním vykázaným obratem 7,5 miliardy korun, „připravila“ českou ekonomiku přibližně o 25 miliard.
Úvěrová pojišťovna Euler Hermes pak přidává ze svých zkušeností po celém světě ještě jednu charakteristiku častěji krachujících firem – jsou mladé. „Například ve Francii do pěti let od vzniku skončí až polovina firem,“ uvedl člen představenstva českého zastoupení Hynek Rasocha.
Trend číslo 3. Nejhůře jsou na tom dopravci a stavebníci. „První krizí bývají zasaženy dopravní a stavební společnosti a následují další na ně navázaná odvětví, jako je třeba výroba oceli. Pro letošní rok pak očekáváme největší problémy právě ve stavebnictví. Kromě toho jsou výrazné signály ze sektoru spotřební elektroniky, že předvánoční tržby v řadě případů nesplnily očekávání, a to může mít dopad na platební morálku v tomto sektoru v letošním roce,“ vypočítává Hynek Rasocha, obchodní ředitel úvěrové pojišťovny Euler Hermes Čescob.
Jeho slova doplňuje konkrétními čísly Vančo z Creditinfo. „Absolutně nejvyšší počet konkurzů v roce 2010 proběhl v silniční nákladní dopravě, když zbankrotovalo 133 podniků. Dalším rizikovým oborem je stavebnictví, kam když zahrneme i kompletační práce dostaneme počet 139 firem.“
S tím ostatně souhlasí i Kameníčková z CCB. „Riziko bankrotu bude nejnižší u exportujících firem, naopak nejvyšší u těch, které se orientují na domácí trh, tedy například stavebnictví,“ prorokuje.
Trend číslo 4. Reorganizace nezabírá. Ne každé insolvenční řízení musí končit konkurzem. Soudy totiž mohou povolit reorganizaci, která firmu nad vodou udrží. Jenže jak ukazují zkušenosti, nezabírá to. Za dobu existence insolvenčního zákona čeští soudci k této variantě přistoupili jen 41krát, zatímco bankrotů bylo bezmála 4300.
„Je to jen okrajové řešení a nutno říci, že nikterak úspěšné,“ komentuje Vančo z Creditinfo. Zatím totiž jen dva případy skončily splněním reorganizačního plánu. Mimo jiné použití tohoto kroku brání i klauzule, že se musí jednat o firmu s obratem přesahujícím sto milionů korun.
Přesto loňský rok si může jeden úspěch na tomto poli připsat. Soudy povolily patnáct reorganizací u firem, jejichž celkový obrat byl více než sedm miliard korun, a jedna z nich se povedla. Pila Javořice ve Ptení s ročním obratem 2,5 miliardy korun dlužila 82 subjektům bezmála miliardu korun. Reorganizaci jí soud povolil v červnu a už v listopadu obnovila provoz. Za úspěchem stál nový majitel, jenž pilu získal v dubnu od CE WOOD. Je jím firma Pyrghos Lefkos, za níž stojí Filip Rybín a známý lobbista Petros Michopulos, který měl blízko například k někdejšímu sociálnědemokratickému ministru zahraničí Janu Kavanovi.
Trend číslo 5. Platební morálka se zlepšuje, ale… Firmy, které došly až na pokraj krachu se často ohánějí tím, že je k tomu přivedla druhotná platební neschopnost. Tedy, že jim samotným někdo nezaplatil, a tak samy nemají kde brát. Aktuální čísla ale mají zlepšující se tendenci. Za celou ekonomiku jsou podle propočtů Creditinfo, které prozkoumalo na 4,5 milionu faktur, všechny platby v průměru 16 dní po splatnosti uhrazeny. Tedy o dva dny dříve než v roce 2009. Jenže rozdíly jsou velké. A zcela kopírují trend, který analytici vidí u bankrotů. Největšími hříšníky jsou dopravci a stavebníci, kteří v průměru platí i více než 20 dnů po termínu. A co se velikosti firem týče, s placením jsou nejvíc pozadu malé podniky s obratem do deseti milionů. A těm pak působí i větší potíže. „Druhotná platební neschopnost dle mého názoru velmi dopadá zejména na menší firmy, které nemají dostatečné zdroje na překrytí výpadku plateb,“ míní Rasocha z Euler Hermes.
Platí rovněž, že malé faktury se platí později než velké. Nejvíce dní po splatnosti jsou částky do 300 tisíc korun. „Je to dáno různými okolnostmi, zejména sankcemi, které vyplývají ze smluv u větších faktur. Milionové pokuty jsou citelnější než nějaké penále z malé faktury,“ míní Vančo.
Mimochodem platební morálka se sice celkově zlepšuje, ale podíl faktur, které jsou zaplaceny včas, klesá. Vloni v září přišly platby načas jen v 29 procentech případů. O rok dříve to bylo 33 procent.
Větším firmám pak spíše než druhotná platební neschopnost ubližuje nedostatek financí od bank, které jsou v krizi opatrnější. „Velká odškodnění, která byla z naší strany klientům vyplácena v případě insolvence jejich obchodních partnerů (v několika případech to byly částky v řádech desítek milionů korun) byly do značné míry zapříčiněny změnou podmínek financování bankovními institucemi a následnou insolvencí odběratele,“ podotýká Rasocha.
Banky se sice dušují, že úvěry svým firemním klientům bez problémů poskytují, ale mimo záznam přece jen drobné problémy přiznají. „Pokud se omezuje čerpání firemních úvěrů, je to dáno často tím, že klienti přijdou pozdě řešit problémy s financemi a je pak obtížné najít řešení, které pro nás není rizikové,“ řekl týdeníku EURO korporátní bankéř jedné z největších bank v zemi pod podmínkou anonymity.
Půjčky, co vedou k bankrotu
Výraznějším problémem než krachy obchodních společností jsou ale v posledních měsících osobní bankroty. Ty začaly po krizi rapidně narůstat. To má ostatně úzkou souvislost i s firemními „plajte“. Když dojde na firemní insolvenci, propouštějí se zaměstnanci. Ti pak čerpají své úspory a hledají nové zaměstnání. A když jej nenajdou, přichází insolvenční návrh i na ně a může skončit právě i osobním bankrotem.
Podle údajů společnosti CCB – Czech Credit Bureau bylo podáno přes 9400 návrhů na osobní krach a přes 6200 jich bylo vyhlášeno. Nárůst oproti předešlému roku 2009 se pak počítá ve stovkách procent, když osobní úpadek soudy vyhlásily v tomto roce u 2450 lidí.
Věra Kameníčková z CCB tvrdí, že za tím stojí několik faktorů. „Jedním z nich je relativně vysoká úroveň nezaměstnanosti v roce 2010, která spolu s jen mírným růstem mezd omezuje schopnost mnohých domácností dostát svým závazkům řádně a včas,“ uvedla Kameníčková. Svou roli pak podle ní sehrála i často až agresivní reklama firem, poskytujících půjčky obyvatelstvu bez prověřování jejich finanční situace.
Dalším faktorem je pak podle odborníků růst povědomí občanů o existenci tohoto nástroje, který je pro předlužené fyzické osoby výhodnější než třeba exekuce.
To potvrzují i údaje Exekutorské komory. V listopadu odhadovala, že za celý rok 2010 provede asi 600 tisíc exekucí, což je o 118 tisíc méně než o rok dříve.
A tento trend se bohužel nezastaví ani v letošním roce.
„Očekáváme růst o 30 až 80 procent, což znamená že žádostí o osobní bankrot by mohlo být mezi třinácti a osmnácti tisíci,“ odhadují analytici společnosti Creditinfo.
Rovněž CCB nehýří optimismem. „Počet osobních bankrotů letos překoná hodnoty z roku 2010, i když dynamika bude nižší. Stagnace zaměstnanosti a velmi nízký růst mezd znemožní některým domácnostem dostát svým závazkům,“ domnívá se Kameníčková.
Konec do 69 dní
Mimochodem ještě jedna statistika je zajímavá. U osobních bankrotů jsou soudy schopné rozhodovat poměrně svižně. Od návrhu k vyhlášení osobního konkurzu jim to trvá v průměru podle jednotlivých soudů od 20 do 69 dní. Přičemž nejrychlejší jsou ty soudy, kde se o podobných případech rozhoduje nejčastěji.
Odborníci vidí za tímto prudkým nárůstem mimo jiné i velmi špatnou finanční gramotnost českého obyvatelstva. Nedávný průzkum STEM/MARK ve spolupráci s ČSOB ukázal na výrazně slabší vědomosti, než jsou obvyklé v západní Evropě.
„Lidé zpravidla nemají příliš informací o něčem, s čím se dosud nesetkali a o čem jim ani nikdo nepředal svoji osobní zkušenost,“ komentoval výsledky Ondřej Škorpil, který má na generálním ředitelství české banky na starost společenskou odpovědnost. Podle něj jsou pak například „lákavými“ nabídkami některých splátkových firem nejsnáze ovlivnitelné dvě skupiny lidí.
„Nejhůře na tom jsou takzvaní zranitelní, což jsou většinou starší lidé s nízkými finančními znalostmi, jejichž podíl činí 23 procent populace, a takzvaní lehkovážní, což jsou typicky mladí lidé, vyučení, kteří nemají přehled o bankovních produktech ani o svých financích. Jejich podíl ve společnosti je kolem třinácti procent,“ sdělil Škorpil.
Proto řada odborníků volá po zavedení výuky „finanční gramotnosti“ do osnov třeba už základních škol. Jak ale ve svém sloupku v týdeníku EURO upozornil Petr Stuchlík, předseda představenstva společnosti Fincentrum, není to recept samospasitelný (EURO 2/2011).
„K čemu jsou informace o finančních produktech, když absolventi základních škol nezvládají trojčlenku a se správným výpočtem procent bojuje mnoho maturantů,“ ptá se Stuchlík. Podle něj tak základy finanční gramotnosti otevřou oči některým školákům, ale finanční chování Čechů zásadně nezmění.
Nadále tak budeme sledovat rostoucí statistiky o počtech osobních bankrotů a oddlužení.
