Lidé nemyslí na budoucnost, myslí jen na sebe. Zdevastují firmu a pak ji chtějí prodat, říká Miroslav Jelínek, šéf firmy Strojmetal Aluminium Forging.
Nejdřív kvůli konkurenci vůbec nechtěl, abychom ve firmě fotili. Pak svolil, ale jen v jeho doprovodu. „Nedivte se. Jsme po patnácti letech česká společnost. Pracujeme v konkurenci sedmi zahraničních firem. Tlak je na nás obrovský, protože vyrábíme za české náklady a prodáváme za německé ceny,“ říká spolumajitel a šéf strojírenské firmy Strojmetal Aluminium Forging, která dodává na západní trhy hlavně kované podvozkové díly.
Od té doby, co má Strojmetal zase české majitele, se vám začalo dařit ještě víc. V roce 2014 vám prudce stoupl zisk na 314 milionů korun. Bylo to díky intervencím České národní banky?
Ne, vůbec ne. Náklady máme zhruba padesát na padesát v eurech a korunách. Měli jsme v rámci ostatních firem vynikající kvalitu. Loni se vrátilo jen pět kusů z milionu. Nejsou to přímo zmetky, prostě byly z nějakého důvodu vráceny. V tom jsme měli obrovskou výhodu. Přísně jsme plnili termíny zakázek, proto se nám jen hrnuly. Za loňský rok byly tržby 1,78 miliardy a zisk před zdaněním pak asi 320 milionů korun. Když jsme v roce 2013 odkoupili padesátiprocentní podíl, byli jsme už na západních trzích etablovaní, takže se zakázkami problém nemáme.
MIROSLAV JELÍNEK (73)
- Ve Strojmetalu pracuje pětačtyřicet let. Ředitelem je od října 1988.
- Kontroluje 45 procent firmy (majoritním akcionářem je severočeská firma Elnatos), ale firmu ovládá manažersky a plánuje ji převést do vlastnictví rodiny; jeho syn pracuje ve Strojmetalu jako ředitel vývoje 16 let.
- Průměrná mzda ve Strojmetalu je skoro 35 tisíc korun.
Máte kromě Německa obchodní firmy ještě jinde?
Ne, ale dodáváme do celého světa. Přitom jen pro Mercedes dodáváme podvozkové bezpečnostní díly přímo. Obrábíme, lisujeme ložiska, dodáváme přímo na montáž, protože jako jediná automobilka si dělají všechno sami. Ostatní, jako Audi, BMW, mají podružné firmy, kam my dodáváme. Ty firmy jim pak dodávají na montáž už smontované přední osy, převodovky atd.
Jak to, že dodáváte hlavně dražším automobilkám?
Výhradně dražším automobilkám. Změna ze železa na hliníkovou slitinu, kterou vyrábíme, předpokládá drahý vývoj. Nižší třídy a nižší střední třídy to nepoužívají, protože tam jde o každý halíř. Dražší auta ale pak mají úplně jiné jízdní vlastnosti. Neskáče to jako koza.
Nesnaží se vás nějaký západní konkurent převzít, když vidí vaše výsledky?
Prodat nechceme, o tom není řeč. Investovali jsme obrovské částky. Za deset let něco přes miliardu. Vlastně celá fabrika je přestavěná. Nevyplácejí se dividendy, nic.
Máte ale poměrně dost vlastního kapitálu, tuším přes 600 milionů korun. Co plánujete dál?
Musíme se rozvíjet. V roce 2014 jsme koupili českou firmu Ice. Máme šest automatických linek, stavíme teď sedmou. Je tam 66 robotů a celá výroba je v podstatě automatizovaná. Ice, která má asi 55 lidí, pro ty linky zajišťuje servisní činnost, protože běží sedm dní v týdnu. Kromě toho dělají automatizaci výrobních procesů na celém světě. Abychom je protlačili na západní trh, založili jsme v Německu pobočku Ice a určili jsme jednoho našeho německého ředitele, který má tuto firmu za úkol prosadit. Teď sháníme další firmu, kterou bychom odkoupili, protože potřebujeme kvalitní obrábění. Ice vymyslí automatizaci nějakého procesu, naprojektuje to a někdo to musí vyrobit.
| Přečtěte si, jak se Česko přeměnilo na moderní robotizovanou továrnu 21. století Žádná laciná montovna. Autoprůmysl v Česku dospěl  |
Máte už někoho vyhlédnutého?
Byl jsem se podívat ve dvou firmách a je to hrůza. Lidé nemyslí na budoucnost, nemyslí na stát, myslí na sebe. Zdevastují firmu, a když je zdevastovaná, nabídnou ji k prodeji. Vytěžit maximum, nacpat si kapsy a po mně potopa. Neinvestují a najednou je konec. Takhle je to u hodně firem. Nakonec jim spadne strop nebo střecha!
Budete tedy rozšiřovat vlastní fabriku?
Potřebujeme prostory, takže jsme se dohodli, že odkoupíme všechny pozemky kolem zámku Kamenice. Je to asi šest hektarů. První část rozšíření musíme dostavět ještě letos.
Část Strojmetalu patřila roky řadě světových firem, kanadskému Alcanu, britskoaustralskému těžaři Rio Tinto, a před krizí americkému finančnímu fondu Apollo. Jak proběhl odkup zpět do českých rukou?
V roce 2008 začala krize a přišly problémy. Firmu jsme měli napůl s fondem Apollo, investovali jsme, oni museli garantovat polovinu úvěrů a s tím byly problémy. Měli vedení v Paříži. Musí se to udělat rychle, a ne čekat na úvěr tři měsíce. Já jsem jezdil do Paříže prosit jako blbec. S těmi Američany jsme se nedohodli, já jsem neustoupil, oni taky ne, takže jsem jim navrhl, že podíl odkoupíme. Nakonec na to přistoupili a udělali návrh na odkoupení padesátiprocentního obchodního podílu. První nabídka ale pro nás nebyla přijatelná.
Kolik chtěli?
Chtěli za těch padesát procent firmy strašnou sumu, 8,3 milionu eur. Měli tady právnickou kancelář, nedohodli jsme se, tak odešli do hotelu, my odešli do hospody. Nakonec nám to ale střelili za 3,7 milionu eur.
