Pětadvacet slov na den

Důvěrou obdařený nový kabinet slíbil všechno všem

Kdyby se mělo pokračovat v polistopadové tradici dávání jmen českým vládám, bylo by možné Paroubkův tým nazvat kabinetem štědrých strýčků (a tet). Jako přející muž se premiér projevil už před hlasováním o důvěře ve sněmovně minulý pátek, rebelující poslance ČSSD včas umlčel dárečky. Petra Lachnita udělal svým poradcem pro regiony, Janu Kavanovi a Vladimíru Laštůvkovi vyhověl posílením jejich vlivu na českou diplomacii a mluví se i o dalších kompenzacích tajného charakteru. Z přijatého vládního prohlášení se zdá, že v období před volbami bude bohatě obdarován i nevděčný český národ. Pro začátek minimálně slovy: vždyť má-li kabinet před sebou zhruba čtyři sta dnů fungování, pak z celkem 64 091 písmen a znaků programového textu jich na jeden den vládnutí připadá plných sto šedesát. Z 9972 slov jich pak jednomu dni náleží 25!

Populismus má přednost.

Inflace písmen dává tušit inflaci slibů. Skutečně: vláda si na pouhých devět reálných měsíců práce stanovila šestnáct priorit. Navíc jde spíš o mechanický součet priorit jednotlivých resortů. A aby snad žádný ministr nepočítal s přesčasem, je v textu výslovně uvedeno, že „vláda bude kroky svého programu realizovat v časovém rámci vymezeném řádnými volbami“. Paroubek podobně jako Stanislav Gross oslyšel hlasy uvnitř ČSSD, doporučující před vládní krizí redukovat v zájmu srozumitelnosti priority strany na tři čtyři hlavní body. Už tehdy Gross prosadil narychlo spíchnutý akční program s padesáti jalovými tezemi.
Ani obsahově ovšem Paroubkův program nijak zvlášť nevybočuje z linie stanovené svého času Špidlovou a Grossovou vládou. Zdravotnictví se dál bude namísto důkladné reformy jen stabilizovat, nedojde ani k potřebné deregulaci nájemného. Kabinet trvá i na důsledném dodržení konvergenčního programu přibližování České republiky maastrichtským kritériím, ačkoli vláda už pětkrát odmítla snahu ministra financí Bohuslava Sobotky tento program dodržet pomocí sedmdesátimiliardových úspor. Neplánuje se ani skutečná reforma daňového systému. Přes to všechno chce Paroubkův tým v současném systémovém rámci prosazovat významnou superprioritu: tou je navzdory oficiálně zdůrazňovanému přijetí euroústavy spíše populistické snížení daňové zátěže a zvýšení objemu státem rozdaných peněz.

Kde na to vzít?

Dávat víc chce vláda na bydlení a na důchody, většími částkami chce dotovat i výzkum a vědu. Odkud na to vzít, ovšem v prohlášení nestojí. Peníze za Český Telecom hodlá kabinet zčásti utratit za stavbu konkrétních dálnic a silnic. Kromě toho slibuje řadu věcných nefinančních opatření, která nebude snadné splnit: třeba prosadit ve sněmovně nový úpadkový zákon (o jeho podobu vedou spor vicepremiéři Martin Jahn a Pavel Němec), vést válku vyhlášenou korupci, vytvoření široké politické shody pro důchodovou reformu. Konkrétních slibů je na první pohled tolik, že by s nimi normální vláda vystačila minimálně na deset let. „Prázdná slova, prázdné věty, prázdné strany, naprosto nedůvěryhodný text. Hesla na dvě pětiletky,“ zlomil nad vládním prohlášením hůl před pátečním hlasováním o důvěře vládě šéf poslanců ODS Vlastimil Tlustý. „První slabé místo vidím v tom, že je nám slibováno doslova všechno. Druhé slabé místo vidím v obecnosti dokumentu, jehož plnění si lze vykládat různě,“ kritizoval prohlášení také předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Oba měli pravdu.

Program na druhém místě.

Kdo ovšem zažil tříměsíční krizi vlády premiéra Grosse, ví, že za východisko z ní nikdy nikdo nepovažoval lepší vládní program, nýbrž jen pouhou personální rošádu. Lze reálně předpokládat, že kdyby Paroubek do vládního prohlášení opsal úryvek z Haškova Švejka, jeho tým by i tak získal ve sněmovně 101 hlasů od sociálních demokratů, lidovců a unionistů. Prioritou bylo udržení kormidla v rukou ČSSD, o program vlastně nešlo.
Zapamatováníhodná z pátečního jednání poslanců je vzájemná výměna lichotek mezi Grebeníčkem a Paroubkem. „S velkým zaujetím jsem si vyslechl předsedu vlády a znovu se mi potvrdilo to, jak jsem jej až dosud vnímal, že jde o člověka s racionálními pragmatickými přístupy, schopného přistupovat věcně k řešení problémů,“ prohlásil šéf komunistů a vyzdvihl, že v Paroubkových slovech zaznamenal „silný modernizační akcent, spojený současně s důrazem na sociální aspekt“. Je to podle něj jedna ze stěžejních záležitostí, o kterou prý usiluje také KSČM. A Paroubek Grebeníčkovi poklonu vzápětí vrátil: „V tomto projevu jsem viděl řadu změn proti tomu vystoupení, které jsem slyšel při hlasování o nedůvěře vládě. Považuji to za velmi pozitivní signál.“ Jak je vidět, skutečná podoba politiky Paroubkovy vlády, bude-li jaká, může být program neprogram ještě zajímavá.