Pětiletku splníme

Nehnojit trávu na tisícovkách hektarů je díky dotacím atraktivní byznys

Loni 3800, letos o čtyři sta víc a v roce 2015 bez dvou set šest tisíc. Takový nárůst tuzemských ekofarem během příštích let „nalajnovalo“ ministerstvo zemědělství (MZe) a kabinet Petra Nečase to vzal na vědomí. Už teď je přitom Česká republika v rozmachu ekologického zemědělství na evropské špičce. Čeští spotřebitelé si to ale moc nevychutnají. Zkuste najít ve svém okolí ekostatek, kde si nakoupíte naprosto běžné věci, jako jsou vajíčka, mléko, maso, brambory a mrkev. Pátrání v mnoha případech nebude úspěšné. Tuzemské biofarmy jsou totiž nejčastěji zaměřeny na trávu. To málo, co se tady k jídlu v kvalitě bio vyrobí, nám ještě ujídají sousedé. V západní Evropě je poptávka po biopotravinách mnohem vyšší než nabídka. Zatímco Brity ekonomická krize zčásti odvedla od jejich nákupu, Němci se dražších biopotravin nevzdali. Italové a Francouzi je dokonce nakupovali ještě víc.

Skandály svědčí biopotravinám

Dá se čekat, že velký německý trh bude zřejmě potřebovat ještě více nasytit mimo jiné i českými bioprodukty poté, co tamní spotřebitele otrávil dioxinový skandál. Němci se dle zpráv z místních médií okamžitě vrhli do bioprodejen a vykoupili je. „Roky, kdy řádila nemoc šílených krav, nebo se objeví podobné skandály, jsou pro biopotraviny vždy nejúspěšnější,“ připomíná Tom Václavík z agentury Green marketing. Jak dodává, lidé si začnou mnohem víc uvědomovat, co je pro ně bezpečnější.
„Biofarmářů se aféra s dioxiny nijak nedotkla. V bioprodukci od našich ekologických zemědělců mají spotřebitelé mnohem větší záruky,“ ujišťuje manažerka svazu Pro-Bio Kateřina Nesrstová. Přísněji kontrolovaní ekozemědělci se snaží marketingově těžit z německého průšvihu, na který zadělala průmyslově vyráběná krmiva. Svaz Pro-Bio se současně přimlouvá za ještě přísnější oficiální pravidla, ač se mnozí ekofarmáři už řídí dobrovolnými nadstandardy.

Vládní dotační pojistka

Jak se letos a v příštích letech rozmáchne ekologické zemědělství, kolik přibude ekofarem a výrobců biopotravin, rozepsalo MZe do akčního plánu na léta 2011 až 2015. Jde v pořadí už o druhý plán, který si vytyčila Česká republika. Jako jedna z mála členů Evropské unie plní pokyn Bruselu, aby jednotlivé země napasovaly unijní akční plán pro ekologické zemědělství na místní poměry. Česká poslušnost nebude dána jen tím, že s plánováním pětiletek jsou u nás z minulosti velké zkušenosti. Dokument, který prošel Nečasovou vládou, má hlavně posloužit jako pojistka, že i v příštích letech se najdou pro ekologické farmaření zdroje nemalých dotací. Výrazně větší díl podpor přitom financuje bruselská pokladna. Němci, kteří do ní nejvíce přispívají, jako by si tím i předpláceli pestrý biojídelníček. A Češi? Těm by zřejmě mělo stačit, že si mohou užívat krajiny, v níž desetina zemědělských ploch není nadopována chemií. Čeští spotřebitelé beztak nejraději nakupují biopotraviny v obchodních řetězcích, které je většinou dovážejí, když v tuzemsku zpravidla neseženou ani nejzákladnější sortiment v kvalitě bio v požadovaném množství.
Situace se ale velmi pozvolna lepší. „Nabídka domácích biopotravin se díky stabilní poptávce rozšiřuje,“ tvrdí Tom Václavík. Doplňuje, že v posledních dvou letech se obohatila zejména nabídka mléčných výrobků. Pomáhají tomu především mlékárny Lacrum ve Velkém Meziříčí, Olma, Valašské Meziříčí a Polabské mlékárny. „Naopak u čerstvého pečiva se situace zhoršila,“ poznamenává Václavík. Lidé nejsou ochotni dát dvakrát tolik za housku, která chutná a vypadá stejně jako nebio. Kolem osmdesáti procent biopotravin se prodá v obchodních řetězcích. „Udělaly toto zboží dostupné v podstatě komukoliv, když jej prodávají za relativně příznivé ceny,“ říká Václavík.

Kouzla s ciframi

Za biopotraviny utratí Češi za rok asi dvě miliardy korun. Státní akční plán ovšem počítá s tím, že jim lidé přijdou mnohem více na chuť, přestože je často odrazuje vysoká cena. MZe to dobře ví z průzkumu, který si zadalo. Podíl biopotravin na celkovém množství zpracovaných potravin se během pěti let vyšvihne z necelého procenta na trojnásobek, pokud se naplní akční plán. „Jde o cíl velmi ambiciózní,“ uznává úřad v dokumentu. O to víc, že řada biopotravin, které se v Česku vyrábějí, je z dovážených surovin nebo se v tuzemsku jenom přebalují, připomíná materiál. A k tomu si MZe v pětiletém plánu předsevzalo obrátit poměr mezi dovezenými a domácími biopotravinami, který je dnes šedesát ku čtyřiceti ve prospěch dovozu. Úředníci mohou ovšem sebelépe kouzlit ciframi, o rozmach biopotravin se postará jedině trh. Stát může zajímavými dotacemi přilákat k ekologickému hospodaření další zemědělce, a s tím se také počítá. Zároveň si MZe uvědomuje, že boom biofarmářů už stačil a dál by už hlavním neměl být co nejvyšší počet ekofarmářů a co největší plochy zemědělské půdy v ekologickém režimu. Je čas vyměnit kvantitu za kvalitu.

Vládnou travaři

Jaká je v Česku typická biofarma? O dost jiná než jinde v Evropě. Označení biofarma ještě automaticky neznamená, že si tam zvířata užívají vymožeností ekologického chovu. Dotační politika u nás zplodila hlavně masy „travařů“, kterým dopřává obzvlášť v posledních čtyřech letech. Lákavé podpory rozjely velký ekobyznys, ospravedlňovaný přínosem pro životní prostředí v horách a podhůří. MZe v akčním plánu přiznává, že dosud nebyl tento vliv dostatečně posuzován a není dostatek regionálně specifických informací. Obecně soudí, že ekozemědělství významně přispívá k ochraně povrchových a podzemních vod. Hlavně zahraniční studie prokazují vyšší biologickou rozmanitost v místech, kde se takto hospodaří.
Říká se tomu údržba krajiny – dvakrát za rok posekat louky, zatímco na pastvinách je dobytek od jara do podzimu, někdy i v zimě. Žádné každodenní pachtění spojené s klasickou sedlačinou. Přitom na jeden hektar travnaté půdy, na kterou nesmí přijít chemie, dostane biofarmář i více než jedenáct tisíc korun. Farma s dvěma tisíci hektary, která v Česku není žádnou raritou, za rok získá na dotacích přes dvaadvacet milionů korun. K tomu dostává příspěvky na zvířata. Ale dobytek, který se na ekologických pozemcích jako podmínka dotací musí pást, přitom nemusí být ekologický. Stačí „obyčejný“ se zacházením jako v běžných chovech, tedy s menší pohodou. Bruselu, který za jistých podmínek takovou kombinaci připouští, se ale volnost českých pravidel nezamlouvá. „Od příštího roku by taková praxe byla možná jen po omezenou dobu, maximálně několik měsíců. Ne trvale, jak je to nyní na některých farmách,“ říká Martin Leibl, který se na MZe zabývá ekologickým zemědělstvím. Znamená to ovšem změnit příslušný zákon. Ten by měl také ztížit život „rozpolceným“ zemědělcům, kteří jsou současně bio a nebio. Louky a pastviny mají kvůli dotacím nahlášené jako ekologické, do neekologických polí perou chemii. Výsledek? Orné půdy, na níž se pěstuje obilí, zelenina, brambory a další plodiny, je z celorepublikové ekologické výměry pouhá desetina. Akční plán chce podíl zvednout na dvojnásobek.

Jiná země, různé funkce

Zdejší biofarmy jsou proti evropským také mnohem větší. Na více než osmdesáti procentech ekologické půdy hospodaří podniky s výměrou od sta do dvou tisíc hektarů. Zatímco průměrná evropská ekofarma má kolem čtyřiceti hektarů, česká je skoro čtyřikrát větší.
Čeští zemědělci se rádi porovnávají s německými. U „bio“ je srovnání obzvlášť zajímavé. V Německu je podíl ekologické půdy na celkové zemědělské ploše dle posledních dostupných údajů přes pět procent, trh s biopotravinami si ukousl více než tři procenta. V Česku nemají biopotraviny na trhu ani jedno procento, přitom ekologické půdy máme už zhruba 10,5 procenta. Obrovský rozdíl u nás zůstane, předpokládá akční plán. Na tři procenta trhu s biopotravinami v roce 2015 máme mít patnáct procent ekologické půdy. „Disproporce je způsobena především tím, že ekologické zemědělství plní také mimoprodukční funkce, nejenom produkční,“ vysvětluje ministerstvo. Neboli s travaři se u nás nadále počítá.
Skladba českého ekozemědělství je i důvodem, proč při takzvaném prodeji ze dvora většinou nemají čeští biofarmáři mnoho co nabídnout. Jen minimum – necelá čtyři procenta – zpracovávají na farmě biosuroviny do vlastních výrobků. Přitom mají přednost před ostatními, kdyby chtěli dotace na minimlékárnu nebo bourárnu masa. Přímo na farmě prodávalo bioprodukty kolem patnácti procent. „Objem prodeje konečným spotřebitelům však není příliš významný. U více než poloviny ekofarem netvoří obrat z takového obchodu ani desetinu z celkového obratu,“ uvádí MZe. Z ministerské statistiky také vyplývá, že pouze necelých čtyřicet ekofarem skutečně prodalo své produkty v kvalitě bio. Nejvíce se to daří u zeleniny, brambor a bylin. Téměř celá úroda brambor, mrkve a bylin ovšem směřuje mimo český trh. Za hranice mizí ve velkém také mladý dobytek. „Produkce drůbežího biomasa je zanedbatelná. Vepřové biomaso tvoří jen 0,02 procenta jeho celkové produkce, kravského biomléka se vyrobí 0,44 procenta z mléka celkem, podíl biovajec je 0,4 procenta,“ upřesňuje MZe na základě podrobného šetření za rok 2008. Aktuální čísla budou vyšší, ale nijak dramaticky. Dokud se bude vyplácet dotacemi hýčkané ekofarmaření bez práce a bez produkce, mnoho se nezmění. Farmářské trhy a rostoucí zájem lidí jsou motorem, ale slabým.
I současný šéf agrárního resortu, nezemědělec Ivan Fuksa, cítí, že to se zdejším ekologickým zemědělstvím není úplně ideální. „Je škoda, že ho u nás vítají spíše spotřebitelé, zatímco odborná veřejnost ho vnímá stále jako okrajovou alternativu, jednostranně závislou na dotacích,“ míní ministr. Má příležitost to změnit.

VELKÝ BOX:
Léčivky místo dioxinů Objevili jsme biofarmu, jakých je v Česku jako šafránu Slepicím, kravám a býkům dává jen to, co vyroste na polích a loukách kolem statku. Ekologický zemědělec Ondřej Podstavek přes všechny certifikáty nedůvěřuje dealerům, kteří mu nabízejí krmné směsi. Chce mít jistotu, tedy všechno pod svou kontrolou. Zvířata, která Podstavkovi na bozetickém statku u Borohrádku nedaleko Hradce Králové chovají, by nikdy neměla ochutnat jedovaté dioxiny. „Nic takového se nám nesmí stát. Proto si děláme veškeré krmení sami,“ zdůrazňuje sedlák. Zakládá si na tom, že je ve všem soběstačný. Přesně tak, jak to má na pravé ekologické farmě být.

Nejvíce ze dvora

Slepicím i dobytku chovatel nevídaně podstrojuje, aby vajíčka, mléko, maso z býků a slepic, pro které si zákazníci jezdí na statek, lidem chutnaly. Zároveň si mohou vybrat brambory a různou zeleninu – dýni Hokkaido, červenou řepu, mrkev, petržel, cibuli a česnek. „Nakupují u nás lidé z okolí, přijíždějí z Hradce, Pardubic, ale třeba až z Říčan nebo od Náchoda. Máme také stálého zákazníka ze Zlína, který se pravidelně zastavuje při cestě z Prahy,“ těší sedláka. Dobře ví, že samota v Bozeticích je vyhledávaná i díky tomu, že ekofarem s tak bohatou nabídkou je v celé zemi jako šafránu. Na farmářské trhy Podstavkovi nejezdí. Nemusejí, protože skoro všechno prodají takzvaně ze dvora, přímo na farmě. Jen výjimečně dodávají do obchodů. „Nemám tam záruku, že k naší mrkvi v bedýnce s logem bio nepřimíchají obyčejnou,“ vysvětluje zemědělec. Zákazníky má také mezi chovateli, kteří pro zvířata shánějí biostravu. Hlavně obilí pro ovce z ekologických chovů v horách nebo oves pro koně.

Kolotoč s produkcí

„Nejde nám o dotace, nás živí produkce,“ může na rozdíl od mnohých českých ekofarmářů tvrdit sedlák z Bozetic, který začal s bio před jedenácti lety. Hospodaření šetrnější k přírodě a vstřícnější ke zvířatům ho oslovilo dávno předtím, než se na něj daly kvůli lákavým dotacím tisíce dalších zemědělců podnikajících takzvaně bez tržní produkce, tedy i bez každodenního kolotoče, jaký dobrovolně podstupují Ondřej Podstavek s manželkou a synem.
Bozetická farma obdělává sto hektarů, na podzim přibere dalších patnáct. Zhruba na polovině roste tráva a pase se dobytek, na ostatním se musí rodina hodně otáčet, aby bez pomoci chemie vypěstovala všechny možné druhy obilí, zeleniny a k tomu bylinky – měsíček lékařský, mátu, šalvěj a meduňku. Léčivky dodává na čaje do čejkovické pobočky rakouské firmy Sonnentor (dříve Sluneční brána). Když je měsíček v plném květu, pomáhají trhat příbuzní, to už rodina sama nezvládne.

Žádné bezejmenné krávy

Zlata, Běta a další jména vymysleli Podstavkovi pro svých třicet krav. „Do půl roku si zvyknou a na jméno slyší. Víc pak nadojí,“ uvěřil farmář výsledkům holandského výzkumu. Rekordmanky Amálka a Majda, které už nežijí, mají na statku alespoň fotky. Krávy tady nejsou pouhým strojem na mléko, který se po opotřebení pošle na jatka. Často je nechají dožít. „Když je nejhůř, jede na jatka syn,“ říká Ondřej Podstavek. Na farmě prodají kolem pětiny syrového biomléka, ostatní odváží mlékárna. Smíchá ho ale s běžným mlékem. „Někteří zákazníci by od nás chtěli také sýry a další mléčné výrobky. To už není v našich silách. Kdybychom vystavěli malou mlékárnu, museli bychom mít zaměstnance. Chceme ale zůstat rodinnou farmou,“ má jasno její majitel. Zájemcům alespoň poradí, jak si mohou čerstvý sýr udělat doma.
Hodně neobvyklý jídelníček kromě velkého výběhu v trávě a v zimě ve sněhu dopřává asi sto šedesáti slepicím. Kromě biozrní a z něj namletého šrotu klovou dužinu dýně, která zbude po vybrání semínek. Živočišnou bílkovinu nosnice načerpají z biomléka od Zlaty, Běty a dalších krav. Zdraví slepic i dojnic utužují také bylinky – přesněji prach z výroby bylinných čajů, na které zemědělec dodává část surovin. Vajíčka od slepic živených mlékem a bylinkami pak Podstavkovi prodávají za polovinu, než stojí biovejce v obchodech. „Bereme v úvahu, že k nám jezdí lidé, kteří nemají žádné horentní platy. Někdy ale sami říkají, ať zdražíme,“ zmiňuje sedlák hlavně biomléko, jehož cenu drží na dvanácti korunách za litr. V automatech na syrové mléko je třeba i za dvacet, přitom není bio.

Tuzemská biospecifika - Velikost tuzemských ekofarem výrazně převyšuje evropský průměr. Ten se pohybuje kolem 40 hektarů, zatímco v Česku má průměrná farma bezmála 150 hektarů. - Více než osmdesát procent ekologické plochy u nás obdělávají farmy se 100 až 2000 hektary. - Jen asi patnáct procent ekofarem prodává své produkty takzvaně ze dvora, tedy přímo zákazníkům.
- Pouze necelá čtyři procenta ekozemědělců zpracovávají na farmě biosuroviny do vlastních výrobků – nejčastěji mléčných, masných či z ovoce a zeleniny.
- Hlavním produktem je tráva a seno.
- Zelenina se pěstuje na pouhém procentu z ekologické orné půdy.
Pramen: Ministerstvo zemědělství ČR