Sourcing je sice důležitý, ale málo využívaný
Stále více společností si uvědomuje, že hledání dlouhodobých zdrojů je významným strategickým nástrojem. Přesto většina firem přiznává, že se zaměřuje spíše na střednědobé rozhodování, které však neumožňuje přiměřeně vyhodnotit všechna rizika a ekonomické přínosy. Tento závěr vyplynul z výzkumu o sourcingu, jehož autorem je poradenská společnost KPMG. Výzkum byl zaměřen na evropský finanční sektor, respondenty byly pojišťovny, banky, asset management, poskytovatelé služeb, představitelé regulačních orgánů a také občané, kteří tyto služby využívají.
Cílem studie bylo zjistit, jaké strategie a postupy finanční instituce uplatňují při strategickém plánování. Pomocí sourcingu se firma snaží mapovat a rozpoznat možnosti současných a potenciálních trhů a právě kvalitní mapování vnějších a vnitřních zdrojů vede k získání konkurenční výhody na daném trhu. Studie upozorňuje, že „pouze kvalitní dlouhodobé plánování je schopné určit reálné hrozby a příležitosti, které by mohly mít zásadní vliv na celou společnost“.
Drazí a vzácní odborníci.
Více než dvě pětiny dotázaných připustily, že se zaměřují spíše na střednědobé plánování a rychlejší vidinu zisku, než na jednotnou a ucelenou koncepci dlouhodobého rozhodování. „Sourcing je činnost velmi náročná na implementaci a také na lidské zdroje. Kapacit je nedostatek a vyškolit nebo zaplatit odborníky, kteří by měli dostatečnou zkušenost, kvalifikaci a byli schopní k problému přistupovat analyticky, není vůbec snadné. Situace ve finančním sektoru, je však v porovnání s komerční sférou velmi dobrá,“ vysvětlil partner KPMG Pavel Závitkovský. Průzkum ukázal, ze finanční odvětví obecně není schopné přiměřeně změřit míru všech rizik či odhadnout příležitosti, které mohou společnosti v budoucnu potkat. „Firmy nemají k dispozici adekvátní obraz toho, jaká všechna rizika mohou ovlivnit jejich činnost v delší době. Je to mimo jiné proto, že organizace nemají dostatečně vyvinuté řízení rizik. Chybějí jim jak specialisté, tak vhodná metodika. Vývoj fungujícího risk managementu je dlouhodobou záležitostí a přes všechny své výnosy jde o poměrně velkou investici,“ upřesnil Závitkovský.
Neumějí měřit výhody.
Za nejvýznamnější přínos sourcingu označili respondenti úsporu nákladů, přístup k novým znalostem, zlepšení péče o zákazníky a kvalitu poskytovaných služeb (viz graf). Přestože panuje o nesporných výhodách sourcingu jasné povědomí, firmy se této problematice příliš nevěnují. Studie prokazuje, že řada finančních institucí není zatím schopna výhody sourcingu úspěšně změřit (viz graf). Ovšem čtyři pětiny respondentů jsou schopné kvantifikovat úsporu nákladů. „Například téměř třetina všech společností nedokáže ohodnotit schopnost včasné reakce na podněty či přístup k novým zkušenostem a dovednostem. Nejvíce potíží mají společnosti s měřením využití sourcingu pro tvorbu platforem dlouhodobých změn,“ vysvětlil Závitkovský. Neschopnost těchto měření je dána chybějící metodikou.
Sourcing jen doma.
Významnou součástí sourcingu je také rozpoznání a snižování možných rizik, včetně rizik strategických (týkají se plánování a řízení a souvisí s rozhodnutími, která vedou k dosažení podnikových obchodních cílů), operačních (vztahují se k provozu společností a vyplývají ze selhání vnitřních procesů či lidí, nebo z neočekávané vnější události, již nemůže firma ovlivnit), finančních (zahrnují kurzové rozdíly, úroky, likviditu, chyby ve výkazech a podobně), regulatorních (vyplývají z porušení zákonů, norem, regulatorních předpisů nebo etických standardů), technologické (týkají se nedostatků technologického zajištění procesů firmy, například IT) a reputačních (negativní publicita vztahující se k podnikatelským praktikám). Největší váhu manažeři finančních institucí kladou na operační a regulatorní rizika. Naopak nejmenší nebezpečí vidí v rizicích plynoucích ze strategických plánů a rozhodnutí. Problémy nastávají při měření těchto rizik. Studie ukázala, že více než 40 procent společností nedokáže změřit strategické a reputační riziko, více než třetina z nich nedokáže kvantifikovat technologická a regulatorní rizika a čtvrtina nemá přesné povědomí o finančních a operačních rizicích. Ačkoliv se vedou intenzivní debaty o outsourcingu (využívání externích zdrojů) a offshoringu (snížení provozních nákladů odstěhováním výroby do levnějších zemí), jen třináct procent institucí má své sourcingové aktivity umístěny mimo svoji mateřskou zemi. „Tento výsledek nás také velmi překvapil, zejména proto, že respondenti si většinou uvědomují přínosy i rizika globálního sourcingu,“ dodal partner KPMG Závitkovský.
