Petr Žejdlík * Z letošního zvýšení vodného a stočného o 11 procent by se měly scházet peníze na speciální účet určený pro financování nové čistírny. Je to tak?
Zřídili jsme fond u PPF Banky. Dnes je tam 260 milionů korun. Z loňska jsme tam převedli 110 milionů a letos by to mělo být 150 milionů korun. Na obnovu sítí je pro letošek z tohoto zdroje určena částka převyšující 150 milionů korun.
* Když někdo řekne, že by část financí z údržby mohla jít na novou čistírnu, asi se vám ježí vlasy na hlavě…
To ano. Zadělali bychom si do budoucna na pěkný problém, jelikož bychom museli odsouvat investice do průběžné obnovy, které jsou už dnes na nedostatečné úrovni.
* Jak si stojí Praha s výší vodného a stočného v porovnání s jinými českými městy?
I po zdražení jsme jako nejbohatší město někde uprostřed. Dražší vodu mají například v Hradci Králové, Jihlavě nebo Ústí nad Labem.
* Jaká je spotřeba vody na obyvatele?
Zhruba 110 litrů denně. Jsme lehce nad průměrem Německa. Spotřeba částečně kopíruje cenovou hladinu. Na Balkáně jsou ceny nízké, spotřeba je tam stále bohorovná.
* Pozorujete přímou úměru mezi zvýšením cen a poklesem spotřeby vody?
Pokles spotřeby vody je v Praze dlouhodobý trend. Konkrétně letos při kalkulaci zvýšení vodného a stočného o 11 procent provozovatel počítal s poklesem spotřeby vody o dvě procenta. Nicméně dlouhodobý vývoj neodráží jen cenovou senzibilitu a chování spotřebitele, ale například i vývoj turistiky. Praha je z tohoto pohledu hodně vytížená, a když v roce 2008 poklesl cestovní ruch, došlo k velkému poklesu spotřeby.
* Takže vy můžete ze spotřeby vody vyčíst i křivku turistického ruchu?
No nejenom. V čistírně se dá v pondělí indikovat, jak si tady turisté užívali. Praha tak díky rozborům stopových množství látek byla klasifikovaná jako kokainové město.
* Jaká je vůbec struktura příjmů z vodného a stočného?
Celkové tržby z vodného a stočného v Praze jsou 5,5 miliardy ročně. Ty realizuje provozovatel infrastruktury - společnost PVK ze skupiny Veolia. Tyto tržby musejí krýt náklady na provoz, na nájemné hrazené naší společnosti. Z nájemného (asi 40 procent celkových nákladů) jsou hrazeny naše investice do obnovy. Dále pak obsahují i zisk, který je předmětem cenové regulace aktualizované v minulém roce.
* Jaký je tedy zisk PVK?
PVK platí Praze za pražský vodohospodářský majetek i za vodní zdroje Želivku a Káraný téměř dvě miliardy nájemného ročně. Celkový zisk se pohybuje kolem půl miliardy korun ročně hrubého, což je v čistém zisku přibližně 400 milionů.
* To je dost…
Když jsme to kalkulovali, PVK stále nemá z historicky dosahovaných zisků pokrytou návratnost vložených investicí.
* Kolik let bude tedy PVK čistě vydělávat?
Pakliže neberu v potaz cenu kapitálu, mělo to být zhruba posledních osm let (z kontraktu, který má skončit v roce 2028; pozn. red.).
* Daří se vám investovat do obnovy sítí ony dvě miliardy z nájemného?
My musíme zase platit naše nájmy například za kolektory a nájem vodním zdrojům Káraný a Želivka. Na obnovu nám zbývá 1,3 miliardy.
* Jsou části Prahy, kde je infrastruktura vyloženě špatná?
V Praze je 4,5 tisíce kilometrů kanalizačních sítí. Nedá se říci, že třeba paušálně Praha 1 je na tom špatně. Někdy jsou stoleté kanály v lepším stavu než ty socialistické. Jde o konkrétní úseky.
* Tušíte, jaké jsou ztráty vody z potrubí?
21 procent.
* Tolik?
To je krásné číslo. Ještě v roce 1999 to bylo 43 procent. Skandinávie, která má vodohospodářskou infrastrukturu snad v nejlepším stavu, vykazuje ztráty kolem deseti procent. Ještě lépe jsou na tom Švýcaři.
* Až se vyřeší výstavba nové čistírny a nejspíš i rekonstrukce staré, bude muset Praha začít zvažovat, co dál s kaly, které vznikají při čištění vody…
V principu zbytný kal, který vyhnívá ve vyhnívacích nádržích, produkuje bioplyn a ten pálíme v kogeneračních jednotkách. Ty vytvářejí teplo, které čistírna potřebuje, vyrábějí i elektřinu, kterou spotřebováváme v rámci Císařského ostrova. Jeho spotřebu pokryje ze 75 procent. Finančně získáváme zelený bonus zhruba sedmdesát milionů korun ročně.
* Co bude s kalem dál? Už nyní se hovoří o tom, že by se neměl skládkovat, jak se děje nyní.
Těch možností je několik. Jednou z nich je pálení kalu ve spalovně. My ale máme funkční vyhnívací nádrže, které by měly sloužit minimálně do roku 2025. Druhý přístup, a ten je z tohoto důvodu logičtější, by mohl obnášet přidání sušírny. Tam by se dal vygenerovat další bioplyn a z kalu by se mohlo stát vysušením palivo na úrovni uhlí. Obsah vody by se snížil z 80 na 20 procent. Konečné řešení je ale otázkou let a miliard korun.
