Už delší dobu čekaly finanční trhy na proud pozitivních zpráv z Evropy a minulý týden se konečně dočkaly. Zveřejněný odhad hrubého domácího produktu posílil na trzích víru – někdy možná až přehnanou – v to, že recese je u konce a začíná nová konjunktura. Nejenom v Německu, které se může stále chlubit slušnými výsledky hospodářství i rekordně nízkou nezaměstnaností, ale i v dalších částech Evropy.
Ekonomika EU, stejně jako eurozóny, podle prvních odhadů vykázala ve druhém čtvrtletí tohoto roku vzestup o 0,3 procenta. Velmi příjemným překvapením byl silný růst nejen ve zmíněném Německu, ale zvláště pak v druhé největší evropské ekonomice – Francii, která se dosud potýkala s recesí a zhoršujícími se ekonomickými výhledy.
Ne pro všechny země ovšem recese končí. Významné země na periferii, tedy Itálie a Španělsko, si na ekonomický růst musejí ještě počkat, avšak i zde je vidět, že se situace mírně zlepšuje. Přesněji řečeno ekonomiky těchto zemí nepadají tak rychle jako například ještě na začátku letošního roku.
Jednoznačný je v tomto kontextu jen růst Německa opírající se jak o domácí, tak o zahraniční poptávku. Vzestup spotřeby domácností a investic spolu s exportem totiž minimálně pro tuto největší evropskou ekonomiku znamenají velmi solidní základ pro pokračování konjunktury.
Příznivé měkké ukazatale
Vedle toho příznivě vyznívají především takzvané měkké evropské ukazatele – ať už jde o ukazatele celkové důvěry, spotřebitelského sentimentu nebo nálady v průmyslových firmách.
Tyto průzkumy navíc potvrzují nízké využití stávajících výrobních kapacit, což by spolu s nižšími cenami surovin mohlo minimálně v první fázi oživení zajistit jen mírnou inflaci, a tedy i pokračování období rekordně nízkých úrokových sazeb. To by zároveň s uvolněním úvěrových standardů evropských bank mělo podpořit ekonomický růst v Evropě.
Vyvstává řada otázek
Ponecháme-li stranou pozitivní dojmy z čísla evropského HDP, vyvstává otázka, nakolik je možné hovořit o startu nové konjunktury. S tím je spojena řada otázek. Zda jde opravdu o nový trend, který přinese zrychlující ekonomický růst, s ním spojený vznik pracovních míst, a tedy i snížení doposud rekordní evropské nezaměstnanosti.
Zda je toto oživení stabilní a zda se nebude v blízké době znovu opakovat útlum, ať už způsobený dalším pokračováním evropské dluhové krize, přestřelenou regulací bankovního sektoru, vynucenou restriktivní fiskální politikou nebo ochabováním exportu do neevropských zemí, jak naznačily výsledky červnové obchodní bilance EU.
Jsou to dost zásadní otázky, na které není vůbec jednoduché odpovědět, avšak měly by minimálně brzdit přílišný optimismus z jednoho, navíc předběžného, čísla. Mimochodem kdo z vás by si vsadil na opakování českého růstu o 0,7 procenta i v dalším čtvrtletí?
Autor je analytikem ČSOB.
Čtěte také:
Nejdelší recese v historii eurozóny končí, Evropa začíná růst
