Láme se trend vývoje české ekonomiky? Nejnovější várka čísel z tuzemského hospodářství rozhodně nevyznívá optimisticky. Průmysl je po více než roce opět v minusu, stavebnictví na nule a export v podstatě padá, odhlédneme-li od vlivu slabé koruny. Když k tomu připočteme aktuální údaje z německé ekonomiky, tedy od našeho hlavního obchodního partnera, nemůže být reakcí nic jiného než velká ostražitost. Na paniku je ale brzy.
Realita doufejme není až tak nepříznivá, jak naznačují nová data. Česká ekonomika se vlastně ještě ani nedokázala pořádně nadechnout po poslední rekordně dlouhé recesi.
Jakkoli je pohled na aktuální vývoj průmyslové výroby neradostný, nebude snad tak zle. Propad produkce jde totiž na vrub jednak počtu pracovních dnů, jichž bylo o jeden méně, a jednak oproti loňskému roku jinak načasovaným dovoleným ve velkých firmách v automobilovém průmyslu. Takže lze říci, že jde o krátkodobý výkyv, který se časem srovná. Ostatně zakázky za červenec, které se v případě automobilek rozhojnily o více než 36 procent, tomu napovídají.
Navíc ani měkké ukazatele nenaznačují, že by podzim měl přinést do průmyslu ochlazení. Index nákupních manažerů po lehkém srpnovém poklesu opět vzrostl nad úroveň 55 bodů, což znamená velmi solidní očekávaný nárůst produkce. Pozitivně vyznívají i konjunkturální průzkumy statistického úřadu.
Co v tuto chvíli vzbuzuje více otázek než odpovědí, je vývoj v Německu. Výsledky největší evropské ekonomiky v posledním čtvrtletí rozhodně nenadchly a pochybnosti vyvolává i aktuální vývoj v průmyslu. Zhoršující se náladu tamních firem v srpnu následoval i propad německého průmyslu skoro o pět procent meziměsíčně a o 2,5 meziročně. Nepříjemné navíc je, že žádné zlepšení zatím neindikuje ani německý index nákupních manažerů, ani Ifo.
Přitom je nepochybné, že právě německá ekonomika udává směr té naší. Také v tomto případě je ale zatím předčasné dělat příliš tvrdé závěry. Je otázkou, nakolik jsou za slabými čísly obavy z ruské recese, z nejasného směru evropské (zvláště francouzské) ekonomiky či z návratu německého spotřebitele zpět k úsporám. Německo má však v tuto chvíli v ruce dva trumfy, a sice svou dlouhodobě vysokou konkurenceschopnost a nyní i slabé euro, které podpoří export do dolarových oblastí.
Na závěr se nemohu nevrátit k otázce položené v úvodu. Jestli se trend opravdu láme, lze zatím jen odhadovat. Argumenty nyní podle mého názoru nevyznívají ve prospěch dalšího hospodářského poklesu, či dokonce otřesu. Současná situace se totiž přece jen liší od let 2011 a 2012 minimálně v síle domácí poptávky. Ať už je to příznivější finanční situace domácností podpořená mimo jiné levnějšími energiemi nebo ochota soukromého a veřejného sektoru investovat.
Čtěte také:
EY nezměnila odhad. Česká ekonomika letos poroste o 2,6 procenta
