Snovým rokem vstoupila dluhová krize v Evropě do klidnější fáze. Alespoň tak se to na první pohled zdá, podíváme-li se na vývoj výnosů státních dluhopisů v periferních zemích. ECB v této situaci úspěšně otevřela okno pro vracení peněz, které půjčila bankám v rámci tříletého refinančního programu, a banky této možnosti hojně využily.
Skoro to vypadá, že se začíná rýsovat jakási exit strategie – ECB začne snižovat svou nadprůměrnou angažovanost v ekonomice a vše se vrátí do dřívějšího stavu. Ani zklidnění na finančních trzích ale zatím neznamená, že se už evropská ekonomika vrací do svého pomyslného předkrizového normálu. Svědčí o tom především údaje z reálné ekonomiky, které stále nevyznívají nijak pozitivně.
Evropské hospodářství zůstává slabé, ať jde o data tvrdá či měkká. Nezaměstnanost je vysoká a inflace začíná ustupovat do pozadí. Ani při rekordně nízkých úrokových sazbách ECB se nedaří nastartovat poptávku, která by v Evropě nastolila konjunkturu, vytvářela nová pracovní místa a vrátila optimismus spotřebitelům.
Jak potvrzují údaje Eurostatu, v tomto směru se toho v posledních měsících moc nezměnilo. Eurozóna se nadále potýká s rekordní nezaměstnaností, ať už jde o celková čísla (11,7 procenta) nebo o počty mladých lidí bez práce (24 procent). Nenapravitelný optimista by mohl říci, že nezaměstnanost se v posledním měsíci alespoň nezvýšila. Ale považovat tento výsledek za změnu trendu, na to je brzy. Zvláště když recese v předlužených zemích nekončí a z jádra eurozóny stále přicházejí, jak ukázaly poslední indexy nákupních manažerů (PMI), jen smíšené výsledky.
Do tohoto obrázku zapadají i poslední údaje o vývoji spotřebitelských cen v eurozóně. Inflace se sice po delší době přiblížila k cíli ECB, avšak k jejímu poklesu na aktuální dvě procenta přispívá nemalou měrou ochablá poptávka. Podobně jako v Česku i v Evropě se totiž na aktuální inflaci podílejí především rostoucí ceny potravin a energií.
Dynamika cen spotřebního zboží ale v důsledku slabé poptávky výrazně zpomaluje. Klesající inflace je tak jen dalším potvrzením faktu, že se dosavadní trend evropské ekonomiky prozatím nemění. Je dokonce dost pravděpodobné, že inflace spolu s poptávkou bude ještě minimálně v první polovině letošního roku klesat, zatímco nezaměstnanost ještě nějaký další nový rekord vytvoří.
Situace evropské ekonomiky však zase není tak tragická, jak by se dalo soudit, pokud bychom sledovali jen zveřejňované průměry. Minimálně v Německu se už tři měsíce za sebou zlepšují podnikatelská očekávání a rovněž poslední údaj PMI vyznívá pro tento motor evropské ekonomiky docela pozitivně.
Čtěte také:
Premiéra dluhopisů ESM: investoři měli značný zájem i přes záporný výnos
Měnovou unii čeká ještě spousta práce
Autor je analytikem ČSOB
