Běžný účet platební bilance obvykle nepatří mezi nejsledovanější ukazatele každé ekonomiky navzdory tomu, že může poskytovat docela zajímavý obrázek o zdraví dané země. Napovídá totiž o tom, jak je země konkurenceschopná v mezinárodním obchodu, jak je zatížená z pohledu plateb úroků zahraničního dluhu či odtékajících dividend a podobně.
V neposlední řadě vývoj běžného účtu docela jasně odkrývá nesoulad mezi domácí poptávkou a nabídkou, který se musí financovat prostřednictvím přílivu kapitálu a který je často docela jasným indikátorem potenciální finanční krize a znehodnocení měny.
Sledovat běžný účet má smysl i v případě, kdy země nedisponuje vlastní měnou, a není tak pod tlakem kurzového rizika. Třeba vývoj řeckého běžného účtu dlouho dopředu ukazoval vnitřní nerovnováhy, které se financovaly z vnějšku prostřednictvím rostoucí finanční závislosti země na ostatních členech měnové unie.
Samozřejmě oslabení kurzu vlastní měny nepřipadalo vzhledem k její neexistenci v úvahu, takže časem se potíže odrazily na kreditním riziku této země. A samozřejmě i naopak. Přebytkový běžný účet obvykle vytváří tlak na posilování měny, což je vidět i na příkladu celé eurozóny a především Německa, jakkoli samozřejmě nemůžeme opomíjet ani další faktory působící na kurz.
Česko patří z pohledu vývoje běžného účtu letos spíše do té „německé“ skupiny, i když z minulosti má zkušenost i z opačného konce žebříčku. Dnes už však patříme mezi země, které disponují přebytkem generovaným silným zahraničním obchodem na jedné straně a prozatím mírnějším odlivem peněz do zahraničí ve formě úroků a dividend na straně druhé.
Vše je samozřejmě relativní. Pokračující česká dividendová sezona bude tlačit vnější bilanci země postupně do minusu. Tlak bude ovšem natolik mírný, že nepředstavuje žádné dodatečné potenciální riziko. Jestliže loni skončil běžný účet s deficitem odpovídajícím 1,4 procenta HDP, letos by se Česko mohlo dobrat ještě lepšího výsledku.
Navíc do běžného účtu se metodologicky započítávají i reinvestice, které v našem případě dosahují zhruba sto miliard korun, a přitom jsou to zdroje, které český trh v podstatě neopouštějí. Pokud je tedy odečteme, zjistíme, že Česko již delší dobu vykazuje přebytkový běžný účet, což částečně vysvětluje i tendenci koruny k posilování. Tento trend se zastavil v listopadu v důsledku zavedení nového kurzového režimu, jenž brání koruně projít hranicí 27 korun za euro.
Kurzotvornou informaci nám tedy běžný účet v tuto chvíli nedává. Ale jeho aktuální výsledek i trend potvrzují zdravé základy obnoveného českého ekonomického růstu. A z pohledu zahraničních investorů hovoří o solidních fundamentech tuzemského hospodářství.
Autor je analytikem ČSOB
Čtěte také:
Obchod se zahraničím skončil v plusu. Kladný může být i celý rok
Světová banka: Růst střední Evropy se zdvojnásobí. Polepší si i Česko
Česká ekonomika rostla rychleji, než se čekalo. Meziročně o tři procenta
