Zatímco z americké strany Atlantiku jsme si v posledních měsících zvykli na samé dobré zprávy, a nyní už dokonce trh připouští diskuze s Fedem na téma přibrzdění kvantitativního uvolňování, z Evropy zní dobrých zpráv stále pomálu.
Ekonomický růst zůstává v nedohlednu, podnikatelské nálady příliš radosti pro příští měsíce také neslibují, a tak celková „tvrdá“ data zatím vyznívají stále v neprospěch evropského hospodářství. Netřeba už ani připomínat, že na něm je bytostně závislá i naše ekonomika.
Poslední data z evropského trhu práce patří právě mezi ta, na která dopadá pokračující recese většiny zemí EU. Evropská nezaměstnanost zdolala další historický rekord, ať hledíme na celou unii, nebo jen na eurozónu. Ta je na tom ostatně hůře než sedmadvacítka. Podstatný je fakt, že se stále nic nemění na dosavadním trendu, takže dubnové maximum 12,2 procenta zřejmě není ještě posledním smutným rekordem, který jsme viděli.
Samozřejmě ne všichni jsou na tom stejně zle. Vidíme rekordně nízkou nezaměstnanost v Německu (5,4 procenta) a v Rakousku (4,9 procenta), ale také dluhovou krizí stále zmítané Řecko (27 procent) a Španělsko (26,8 procenta). Ještě hůře vyznívají statistiky nezaměstnanosti mezi mladými lidmi do 25 let. V Řecku jde údajně již o 63 procent lidí, ve Španělsku o více než 56 procent. Nepochybně lze najít i jiná data, která vyznívají snad lépe, avšak to nic nemění na faktu, že právě tyto dvě země se musejí potýkat s neustále rostoucí nezaměstnaností a obecně mizivou perspektivou tamních mladých lidí.
Tato děsivá data jen potvrzují mou úvahu, jíž jsem se dopustil už před časem, totiž že to nejhorší, co zemi může potkat, není státní bankrot. Je to skutečnost, že jedna či dvě generace budou muset dříve nebo později zemi opustit, aby si hledaly práci ve státech, které jsou na tom ekonomicky mnohem lépe. Tento přesun je patrný už nyní. Jakkoli je z pohledu lidí bez práce jednoznačně racionální, pro budoucnost recesí zmítaných zemí je to trend z dlouhodobého pohledu jednoznačně negativní. Jestliže si celé generace musejí hledat životní perspektivu jinde, nemůže to být pro celé ekonomiky opouštěných zemí jiná než špatná zpráva.
Takže zatímco finanční trhy řeší, zda Fed omezí své nákupy cenných papírů, Evropa přemýšlí, jak se vůbec vymanit z devastující recese. Na jedné straně vidíme vcelku povolnou ECB, na straně druhé striktní Evropskou komisi a regulátory, kteří se rozhodli své resty vyřešit ještě přísnější regulací v době, kdy úvěrový trh skomírá. Evropa má šanci získat zkušenost z nové reality, která je výrazně jiná než ta, již završily oslavy deseti let eura. Prozatím se ovšem zdá, že realita má navrch. A přísnou regulací naordinovaný credit crunch rozhodně řešení nepřináší.
Čtěte také:
HDP Německa a Francie ukazuje, že dobře již bylo
Slovensko bojuje s nezaměstnaností. Na místa důchodců nastoupí absolventi
Jste mladí a bez práce? Brusel vám zaplatí místo
Autor je analytikem ČSOB
