Správné kroky v nesprávném, přinejlepším poněkud přežitém systému. Zhruba tak by se dala charakterizovat plánovaná opatření, která v uplynulých dnech představilo současné vedení Správy státních hmotných rezerv. Její pracovníci pro případy krize plánují omezit dobu smluv se svými partnery, rozšířit jejich spektrum o další subjekty z řad českých firem, pozměnit celou strukturu zásob ve prospěch tuzemských surovin a snížit náklady na skladování, především formou „živých konzerv“.
Tedy nahradit část skladovaného zmrazeného masa v tuzemsku chovaným živým skotem, který by byl v případě nutnosti poražen a maso z něj využito pro potřeby správy hmotných rezerv. To vše zní vcelku logicky, pozitivně a ekonomicky uvážlivě. Obchází to ale zásadní otázku, zdali má v současné éře nadprodukce zemědělských surovin v EU i v naší zemi vůbec nějaký smysl strategické zásoby potravin udržovat.
I přes chvályhodnou snahu současného vedení úřadu snižovat náklady na skladování stojí povinná obměna zásob a jejich uskladnění naši zemi každý rok stovky milionů korun, což jen za polistopadové roky představuje kumulativně hezkou řádku miliard. Za celou tu dobu se přitom zásoby potravin v praxi ani jednou nepoužily, pokud nepočítáme zápůjčky obilí tuzemským zemědělcům, což ale zdaleka není původně zamýšlený smysl potravinových rezerv.
Teoreticky jsou strategické zásoby potravin určeny pro krizové situace náhlého nedostatku základních potravin a surovin pro jejich výrobu. Vpraxi jde ale především o pozůstatek studené války a její mentality. Tehdy se Západ a Východ vzájemně přetahovaly v deklarované nezávislosti na druhé straně. Zřejmě ani tehdy ale nebylo možné s vážnou tváří předpokládat, že by se obyvatele Československa snažil někdo úmyslně vyhladovět. Tím méně reálná je podobná hrozba dnes. Sama existence Správy státních hmotných rezerv jistě smysl má. Měla by ale spočívat především v udržování strategických zásob pohonných hmot, což nám ostatně ukládá i legislativa EU.
Pro Česko má tato činnost o to větší význam, že vlastní zdroje ropy nebo zemního plynu až na zanedbatelné výjimky nemáme. Správa hmotných rezerv se také v minulosti osvědčila jako partner integrovaného záchranného systému například po povodních, kdy poskytla postiženým občanům a obcím materiální vybavení při zajištění poškozené infrastruktury. Na místě je určitě i skladování strategických zásob pitné vody, do nichž už se v minulosti také sahalo. To je ovšem z potravinářsko-zemědělské oblasti asi tak vše, co je žádoucí, vhodné a v praxi ze strategických zásob využitelné.
Autor je agrární analytik
Čtěte také:
Místo mraženého masa budou v hmotných rezervách živá zvířata
Švýcarská armáda má nové radary, které si pletou letoun s krávou
ČLÁNKY DO MAILU