V energeticky úsporném stavění ujel Česku vlak. Iniciativa Šance pro budovy, jejímž koordinátorem je Petr Holub, se proto snaží ospalý sektor rozhýbat.
Foto: Jakub Stadler
V Rakousku se staví již nyní asi 20 procent budov v pasivním standardu, v Česku je těchto budov zhruba 250. Proč jsme v této oblasti tak dramaticky zaspali?
V Rakousku je historicky silnější ekologické povědomí obyvatel. Stavbou pasivních domů tak přirozeně spojují ochranu životního prostředí, kvalitní bydlení a úspory provozních nákladů. Rakousko jako vojensky neutrální země si také dříve začala uvědomovat důležitost nezávislosti na dovozech paliv odjinud, čehož jsou úspory energie to nejlepší a nejtrvalejší řešení. Teď jde o to, aby Česká republika tuto ztrátu dohnala. A v tom chce iniciativa Šance pro budovy pomoci.
Členem vašeho sdružení je stovka tuzemských firem, včetně významných stavebních společností. Proč aktivněji nevyužívají nízkoenergetické stavění již nyní?
Běžně se u nich podíl nízkoenergetického stavění již nyní pohybuje na úrovni 20 až 30 procent, u některých více. Pro další rozšíření je však potřeba nastavit rámec pro transformaci celého trhu. To zahrnuje zvýšení povědomí kupujících, že investiční náklady na metr čtvereční nejsou vše, že je potřeba k nim ještě přičíst náklady na provoz domu či bytu, kde jsou energie významnou položkou. Tím se zvýší procento investorů, u nichž bude nabídka úsporného bydlení komparativní výhodou, ne nevýhodou. Dalším nástrojem je zvýšení legislativních požadavků, v postupných a předvídatelných krocích, tak aby se posunula kvalita všech stavěných či renovovaných budov.
V čem se budou lišit domy s téměř nulovým standardem od pasivních domů?
Budova s téměř nulovou spotřebou jde ještě dál. Vedle nízké spotřeby energie také pokrývá velkou část této spotřeby z obnovitelných zdrojů umístěných přímo na budově či v okolí. Je to další krok směrem k soběstačnosti majitele na zásobování energií odjinud. S klesajícími cenami obnovitelných zdrojů, včetně zatím nejdražší fotovoltaiky, se bude tento koncept více prosazovat.
O kolik procent jsou energeticky úsporné stavby dražší ve srovnání s klasickými domy?
Otázka je, jak tyto vícenáklady spočítat. Z nedávné vlastní zkušenosti vím, že nabídka různých stavebních firem na úplně stejné práce se může lišit i o 30 procent. To je významně více, než může činit rozdíl z důvodu lepšího energetického standardu. Ale obecně průzkumy ukazují, že budova v pasivním standardu je zhruba o pět až 10 procent dražší než doposud běžná, tedy o několik tisíc na metr čtvereční. Na druhou stranu tím, že například nemusíte vždy použít radiátory a okna už nejsou studená, se zvyšuje efektivní obytná plocha.
Za jak dlouho se tyto vyšší náklady vrátí v současnosti a za jak dlouho například v roce 2020, při předpokládaném růstu cen energií?
Kompletní energeticky úsporná renovace domu má při dnešních cenách energie návratnost řekněme 20 až 25 let. Cena energie však neustále roste a růst bude. Roční růst byl v České republice za poslední dekádu šest procent v nominálních hodnotách a 3,5 procenta v reálných hodnotách, tedy po odečtení inflace. Po roce 2020 tedy výpočty ukazují, že návratnost stejných opatření klesne na osm až 10 let. Kdo v té době nebude mít úsporný dům, bude si rvát vlasy hrůzou nad účty za energie.
Navrhujete, aby se v Česku od roku 2013 stavěly jen nízkoenergetické budovy a od roku 2015 jen budovy pasivní. Dá se to reálně stihnout?
Stihnout se to dá, technologie na trhu jsou a alespoň část stavebního sektoru takové budovy umí postavit. Samozřejmě je potřeba zajistit, aby nedošlo ke zmaření investic u projektů, které jsou již připraveny. To znamená, že naše doporučení se vztahují k datu podání žádosti o stavební povolení, tedy k úkonu, který může investor plně ovlivnit.
U nově postavených veřejných budov má být téměř nulový standard již od roku 2018. Vzhledem k tomu, že v této kategorii bývají velké projekty, kde jejich plánování i výstavba trvají několik let, je datum změny velmi blízko. Jsou na to státní správa a samosprávy připraveny?
Role iniciativy Šance pro budovy je v tom, veřejné správě asistovat. Nyní s odborníky zkoumáme, kde jsou úzká hrdla v zavedení téměř nulového standardu, jakkoliv definice zatím není přesná. A jak tyto bariéry odbourat. Dřívější datum pro veřejné budovy vychází z konceptu, že veřejná správa má jít příkladem. Ostatní budovy mají toto datum stanoveno na rok 2020.
Domy s téměř nulovým standardem počítají s vlastní výrobou elektřiny, mimo jiné ze solárních článků na střechách. Co říkáte trvajícímu stop stavu na připojování nových fotovoltaických elektráren?
Vývoj kolem fotovoltaiky je tristní. A všichni to svalují na tento zdroj. Přitom na vině je špatná regulace ze strany státní správy. Kdyby dokázala pružně reagovat na razantní snížení investičních nákladů, tak jako to udělala vláda v Německu, tak to mohlo vypadat jinak. Věřím, že se fotovoltaika na střechy brzy vrátí. Určitě zapadá do konceptu energeticky soběstačných budov. A že elektroenergetická síť bude transformována na chytrou síť, která tyto zdroje může efektivně řídit. Stejně jako se přešlo od velkých sálových počítačů a pevných telefonních linek k notebookům a smartphonům, tak i tento vývoj je možný.
Chod superúsporných budov bude muset řídit počítač. Nestane se bydlení pro lidi příliš přetechnizované a neutratí peníze, které ušetří za energii, servis
a údržbu pokročilých technologií?
U rodinných domů to tak nemusí být. Už nyní by měl každý mít na kotli určitou regulaci. Podobná regulace se pak přidá na vzduchotechnickou jednotku s rekuperací odpadního tepla, která zajistí stálý přívod předehřátého čerstvého vzduchu. Nic složitého. Samozřejmě u velkých budov je to high-tech. Firmy jsou schopny například zajistit, aby v místnosti u oken svítila světla méně než na druhé straně a aby se tyto oblasti postupně posouvaly tak, jak jde slunce po obloze.
Petr Holub (35)
Je koordinátorem Šance pro budovy, společné iniciativy České rady pro šetrné budovy a Centra pasivního domu. Obě tyto asociace sdružují odborníky a firmy ze sektoru energeticky úsporných budov. Holub dříve působil jako ředitel odboru udržitelné energetiky na ministerstvu životního prostředí. Vystudoval fyziku (Bc.) a environmentální studia (Mgr.), obojí na Masarykově univerzitě v Brně.
V programu Zelená úsporám nyní chybějí peníze. Obejde se přechod na úplně jinou dimenzi stavebnictví bez státní podpory?
Zelená úsporám nabízela dotace. To bylo z důvodu podmínek Kjótského protokolu, odkud peníze plynuly. Myslím, že nyní je čas na chytřejší finanční nástroje, které zajistí i větší pákový efekt. Mohou to být nízkoúročené půjčky, odečitatelné částky z daně z příjmu vlastníka nemovitostí nebo podpora hypoték navázaná na dosažení určitého energetického standardu. Zde se můžeme inspirovat v zahraničí, kde s kombinací podobných nástrojů mají zkušenosti.
Kde tedy chcete peníze na podporu nízkoenergetického stavebnictví získat, když v Česku nemá příliš tradici a první větší pokus tohoto typu velmi rychle vyčerpal peníze?
Toto je pro nás nejdůležitější politická debata tohoto půlroku. Stát má příležitost vydělat peníze v aukcích emisních povolenek. Z těchto výnosů – mezi lety 2013 a 2020 se odhadují na 185 miliard korun, dokonce i bez oněch 50 miliard, které pravděpodobně stát dá elektrárenským společnostem zdarma – je možné hradit program, jenž pomůže modernizaci českého stavebnictví. Už o Zelené úsporám řekly jak NERV, tak Evropská komise, že šlo o velmi dobré opatření na podporu ekonomické obnovy.
