Rozhovor Člověk, který může učinit desetimilionovou transakci přes telefon, musí být v hierarchii skupiny vysoce postavený, tvrdí o roli Petra Pfeifera obhájce perského byznysmena Shahrama Abdullaha Zadeha Petr Kočí.
* Jak si vysvětlujete, že klíčový svědek Petr Pfeifer, který se doznal ke spoluúčasti na údajné trestné činnosti, není stíhán?
To si vysvětlit nedokážu. Státní zástupce nemá možnost si zvolit, zda bude pachatele stíhat, či nikoliv, zkrátka jej stíhat musí. Petr Pfeifer, který se k trestné činnosti i k zisku z ní sám doznává, má samozřejmě možnost s policií spolupracovat, pokud se tak rozhodne, ale pouze jako takzvaný spolupracující obviněný. Podle našeho názoru by ale pozice Pfeifera jakožto spolupracujícího obviněného byla riskantní jak pro něj samotného, tak pro státního zástupce. Pokud totiž spolupracující obviněný některá fakta zamlčuje nebo pozměňuje, může podle trestního řádu o status spolupracujícího obviněného přijít. Z obsahu spisu ovšem vyplývají u výpovědí Pfeifera zásadní věcné a časové rozpory, jak v rámci jeho výpovědí, tak i ve vztahu k ostatním svědeckým výpovědím, včetně jeho manželky Mileny Pfeiferové.
* Jak tedy Pfeifer s policií spolupracuje?
Není jasné, proč Pfeifer s policií spolupracuje a za jakých podmínek. Institut spolupracujícího svědka totiž české trestní právo nezná. Proti Pfeiferovi tak mělo být zahájeno trestní stíhání. To se však zatím nestalo. Navíc z policejního spisu mizejí i důkazy týkající se viny Pfeifera a vyšetřování jeho osoby policií, a to i listiny podepsané přímo státním zástupcem Alešem Sosíkem. Zkrátka a dobře, nelze se divit, pokud vzniká dojem, že státní zástupce handluje s beztrestností Pfeifera výměnou za výpovědi, které se mu hodí do obžaloby.
* Má tedy s policií nějakou dohodu o beztrestnosti?
Můj kolega Jan Vučka, další z týmu obhájců Zadeha, tvrdí, že pravděpodobné vysvětlení se ukázalo při jednom z výslechů Pfeifera. Když se jej kolega Ortman, obhájce dalšího ze spoluobviněných, zeptal, zda má nějakou dohodu s policií o beztrestnosti za své skutky, přítomný policista hned položenou otázku zamítl. Kdyby odpověď zněla ne, samozřejmě by nebyl důvod otázce bránit. Jakou věrohodnost však má nezákonně koupené svědectví? A jakou důvěru můžeme mít v policii a státní zastupitelství, když přivírají oči a nechávají mizet listiny ze spisu, které se jim zrovna nehodí?
* Jaké bylo tedy postavení Pfeifera ve skupině?
Pfeifer se doznal, že dal pokyny k vyvedení 46 milionů korun při plném vědomí, že peníze pocházejí z krácené daně. Člověk, který může telefonicky učinit desetimilionovou transakci, a dle jeho vlastních slov si toho nikdo ani nevšiml, musí být v hierarchii skupiny vysoce postavený.
* Na čem stojí základní argumenty obhajoby?
Spis je velice rozsáhlý a policií tvrzený skutek komplikovaný, proto se nyní dopustím určitého zjednodušení. Podle obžaloby měl klient (Shahram Abdullah Zadeh – pozn. red.) zosnovat, organizovat a řídit trestnou činnost od počátku měsíce března 2012 do června 2013. Všechny důkazy ve spisu, včetně svědeckých výpovědí všech zaměstnanců a členů statutárních orgánů P. P. S., shodně prokazují, že klient jako věřitel poskytl půjčku P. P. S. až koncem května 2012. Stalo se tak poté, co byl osloven Petrem Pfeiferem a Ronenem Nadavem, což byl investor ve společnostech Ecoll a Synex před Zadehem, se žádostí o půjčku pro již existující aktivní společnost. Zadeh by tak mohl být zosnovatelem, organizátorem a řídící osobou jedině za situace, že by vlastnil stroj času. Stovky hodin odposlechů telefonů členů orgánů a managementu jmenovaných společností i tisíce e-mailů zajištěných orgány činnými v trestním řízení potvrzují, že klient byl pouze věřitelem na základě smlouvy o půjčce s desetiprocentním úrokem ročně.
* Můžete popsat, jaké obchodní aktivity se ve společnostech okolo firmy Ecoll odehrávaly? Kde mělo dojít ke krácení DPH?
Klient byl pouze věřitelem P. P. S. a neúčastnil se řízení provozu ani obchodního řízení společnosti. Členové statutárního orgánu P. P. S., která měla být podle výpovědi svědka Pfeifera řízena klientem, uvedli při svých výsleších, že klient obchodování s pohonnými hmotami nerozuměl. Tato otázka by tak nejspíš měla být položena členům statutárního orgánu společnosti Ecoll, kteří obchodu rozuměli a na fungování společnosti se podíleli.
* Z prověřování Finančního analytického útvaru ministerstva financí údajně vyplynulo, že podstatná část daňových úniků má jít za koncovými uživateli. Je to tak?
Alarmující je fakt, že státní zástupce v médiích i obžalobě stanovil škodu na 2,5 miliardy korun, ovšem z toho přičítá škodu 1,5 miliardy korun dosud neustanoveným osobám. Obhajoba namítla, že způsob výpočtu škody není konkrétní a vůbec není jasné, kdo, co, kdy a jak měl krátit. Státní zástupce písemně odpověděl, že s ohledem na to, že rozsah škody je vyšší než pět milionů korun, „… za této situace se pak jeví jakékoli požadavky na přesný výpočet škody zcela irelevantní, zejména s ohledem na nedostupnost všech potřebných daňových a účetních dokladů“. Státního zástupce tedy nezajímá reálná škoda, stačí mu, že je škoda vyšší než pět milionů. l
O autorovi| Jan Hrbáček, hrbacek@mf.cz
