Jsem zásadně proti přímé volbě prezidenta republiky. Ze systémového hlediska přímá volba odpovídá prezidentskému systému a v naší ústavněprávní struktuře působí cizorodě. Český stát vždy ve svých moderních demokratických dějinách byl parlamentní, nikoli prezidentskou republikou.
Přímá volba by snad dávala o trochu víc smyslu, měl-li by český prezident nějakou opravdu důležitou kompetenci, což dnes hlava republiky ovšem nemá a zřejmě ani hned tak mít nebude. Nicméně když už přímou volbu máme, musíme se s ní smířit.
Na rozdíl od některých jiných pozorovatelů mi nevadí, že kandidují či o kandidatuře nahlas uvažují různé méně konformní osobnosti či „postavičky“. Rozhodně jejich kandidaturu nepokládám za krok ke snížení naší politické kultury.
Obecně u tohoto typu voleb platí, že pokud kandidát myslí svou účast ve volbách vážně, tak se snaží programově posunout do středu, aby zaujal co nejvíce voličů. Přímá volba tak paradoxně pomáhá obrušovat hrany a umenšuje politické extrémy.
Čtěte také:
V souboji o Hrad Zeman útočí na Fischera
Prezidentská kampaň startuje, zájemců přibývá
Do prezidentské kampaně chce vpadnout i Schwarzenberg
Přirozeně u některých zcela „extrémních extremistů“ to neplatí, ti řežou kampaň hlava nehlava s vědomím, že ve volbách stejně propadnou. Nicméně na tyto „ultras“ pamatuje podmínka 50 tisíc podpisů nutných ke kandidatuře. Tento limit je v prováděcím zákoně zanesen zcela správně. Takže když už ji tedy musíme mít, jedno malé plus nám prezidentská volba možná přinese: částečnou kultivaci některých politických radikálů a radikálek.
Autor je právník
