České právo málokdy člověka potěší. Ale existují světlé výjimky. Velmi mě onehdy rozradostnilo, že Nejvyšší správní soud zrušil pokutu uloženou třebíčskému novináři Františku Rynešovi za „protizákonný“ kamerový systém. Ten měl chránit jeho majetek, ale zachycoval i část veřejného prostranství. Ryneše totiž celkem logicky zajímalo, kdo hází kameny do jeho oken. Že jsou okna rozbitá, zjistil i bez kamery. Tuto zdánlivě prostou logiku však nechtěly vidět české úřady.
Kamera v roce 2007 odhalila vandaly. Jeden z nich si pak stěžoval na nezákonnost pořízení nahrávky. A majitel domu dostal od Úřadu pro ochranu osobních údajů pokutu 1500 korun. NSS naštěstí nakonec nesouhlasil mimo jiné s tím, že Ryneš porušil zákon o ochraně osobních údajů už tím, že kamerovým systémem snímal i část protějšího domu včetně vchodu.
Soud zdůraznil, že systém byl nastaven efektivně: snímal tu část veřejného prostranství, z níž dříve vycházely útoky na Rynešův dům. Rynešovo vysvětlení je podle NSS logické – pokud by byla kamera skloněná a zabírala například jen obvodovou zeď domu, zcela by se míjela účinkem, protože vandala by nezachytila.
Myslím, že ÚOOÚ měl intenzivněji využít institutu správního uvážení. Udělení pokuty bylo vzhledem k okolnostem případu hloupé a je dobře, že bylo jeho rozhodnutí NSS zrušeno. Myslím, že nejen v tomto případě platí, že formální pojetí práva by nemělo přemáhat spravedlnost, ústavní principy a koneckonců zdravý rozum.
Autor je právník a pedagog
Čtěte také:
Ruský server získal hesla k bezpečnostním kamerám z celého světa
Ahold chce omezit krádeže. Testuje sledování zaměstnanců kamerami
