Veřejné zakázky jsou velké politické a ekonomické téma. Není divu – o peníze jde až v první řadě. Proto je třeba se zamyslet, jaké změny přineslo nedávné zákonné opatření Senátu týkající se veřejných zakázek. Vytkněme před závorku otázku, zda „zakázková“ změna musela být skutečně provedena tímto mimořádným legislativním instrumentem. To není předmětem této úvahy.
Věcně vítám, že se limit pro „malou“ veřejnou zakázku u stavebních prací od příštího roku znovu zvýší na šest milionů korun. Též vítám, že citované zákonné opatření zvyšuje i limit pro zakázky na služby z jednoho na dva miliony. Zadavatelům by se měl snad zjednodušit i postup při opakovaném výběrovém řízení. Obecně zadavatelé dostanou větší svobodu.
Samozřejmě z toho plyne, že někteří „filutové“ si budou moci snáze účelově rozdělovat veřejné zakázky na menší části. Toto nebezpečí tu vskutku je, nicméně celková pozitiva, myslím, převažují.
Jako člen rozkladové komise ÚOHS vidím v nové úpravě i šanci, že dojde k částečnému odbřemenění tohoto úřadu, jinak zcela zavaleného, a že se úřad bude moci více soustředit na zásadní problémy zakázek. Myslím, že zde platí okřídlené „méně je někdy více“. Právní filozof Gustav Radbruch výstižně popsal zásadní hodnotový spor v moderním právu: právo má zjednodušeně řečeno tři cíle: právní jistotu, spravedlnost a efektivitu. Těchto tří vznešených cílů nelze bohužel nikdy dosáhnout zároveň v plné míře. Předmětné zákonné opatření pomůže patrně nejvíc zmíněné efektivitě.
Autor je právník a pedagog
K veřejným zakázkám čtěte také:
Veřejné zakázky extrémně zlevnily, stále jsou ale neprůhledné
Budou se zase „drobit“ stavební zakázky? Senát vrátil limit na šest milionů
Němci: Kdyby se nedrobily zakázky, šlo na pražském okruhu ušetřit 800 milionů—-
