Sociální demokraté odkládali léčení své složité vnitřní nemoci nezdravě dlouho, až choroba přešla do chronického stadia. Její projevy jsou, pravda, momentálně za cenu velkých bolestí a ztrát potlačeny, ale kdykoli mohou propuknout znovu a silněji. A s hlubšími dopady.
Při posledním záchvatu choroby většině sociálnědemokratických představitelů uniklo, že se spontánní překreslování stranické mapy odehrává metodou o nich bez nich. Napříště se už nemusí povést zachránit ani dnešní hubený výsledek.
Když jsem před volbami viděl agitační panely ODS, hodně mě zaujaly. Některé hlásaly takové absurdity, až mě napadlo, zda do strany nevstoupil duch nebožky Unie svobody. Když šla tato strana politickou vodou neomylně směrem dolů a byla už téměř u samého dna, vyrazila si naposledy z kopýtka a cpala peníze do předvolebních klipů, jež působily možná psychedelicky, ale nikoli přesvědčivě.
Nyní na plakátech ODS malý modrý ptáček cvrlikal starostlivou píseň: „Střední třído, braň se!“ Výzva se zdaleka neminula účinkem. Střední třída poslechla na slovo a bez dlouhých tlachů bezmála vypudila občanské demokraty z Poslanecké sněmovny. Hotová noc dlouhých nožů. Výsledky dvou druhdy hegemonů nalomily oporu omšelého chrámu českého porevolučního stranictví. Je to pilíř prohnilý, ale přesto pořád pilíř. V hnízdech obou tradičních stran přistála více než závažná varování. Obě partaje se potýkají s podobným dědictvím po odchodech svých otců zakladatelů.
Autor je politolog
Čtěte také:
ČSSD a lidovci se neshodli na restitucích a firemních daních
