Art direktor Petr Kotěra věnoval porcelánu 46 nejlepších let svého života. Nebyla to prý láska na první pohled, ale spíše jej přitáhl skvělý kolektiv a nadšení do práce, které ho rychle pohltilo. Prošel porcelánkou Rudolf Kämpf od ekonomického sektoru až po design a dekory. Miluje jednoduchost a budoucnost českého porcelánu vidí výhradně v souvislosti s kulturou tradičního rodinného stolování.
Důležité body při vymýšlení designu jsou odlehčenost, rychlost, přesnost, viditelnost, mnohotvárnost a souměrnost (myšleno všeobecně pro vymýšlení nebo vytváření jakéhokoli nového výrobku). Poté se musí navrhnout a vytvořit ještě dekor, který by souzněl s daným tvarem. A velmi důležitý je také komerční pohled – cílová skupina daného výrobku a cenová relace. V případě, že vytvářím porcelán, který lidé využívají k náboženským účelům, je nutné znát pravidla a odlišnosti jednotlivých vyznání a dát si pozor například na využití barev, živých bytostí a symbolů. To nejdůležitější je však respektování technologických zákonitostí.
Jakými pravidly se řídíte při vymýšlení dekorů porcelánu?
Jak lze poznat právě váš, respektive v porcelánce Rudolf Kämpf vyrobený porcelán? Čím se liší od konkurence?
V rámci tvarů u některých výrobků je náročnější, než kdekoliv jinde v Česku. Díky vyšší kvalifikaci pracovníků jsme schopni zvládnout právě i náročné a složité výrobky. Náš porcelán vlastně není vyrobený, ale vytvořený, proto je jiný už v základním principu - má totiž duši. A liší se hodně také dekorací. Je náročnější na přesnost. Nemůžu se nezmínit také o naší manufakturní výrobě – ruční výroba porcelánu je naším velkým dědictvím. Myslím si, že je to důležité zejména u výrobků, které lidi stále používají například při stolování. Jde o takový rituál.
Máte nějaký oblíbený dekor?
Můj nejoblíbenější dekor, už od prvního kontaktu s porcelánkou v Loučkách, je platinová páska 5mm s 1mm proti linkou. Tam je vidět to souznění. V jednoduchosti je krása, zatím si naprosto stojím. Tento dekor bude moderní v každé době, protože nestárne.
Co je v dnešní době nejtěžší při výrobě tradičního českého porcelánu?
Kdybychom chtěli vyrobit repliku třeba hodně zdobeného rokokového porcelánu s figurální a květinovou výzdobou, měli bychom problém sehnat modeláře, který by zvládnul udělat například rokokové prstíky ve stejné propracovanosti a jemnosti, jakou uměli naši předchůdci. Dneska to ve školách už nikoho nenaučí.
U tvorby tenkostěnného, transparentního porcelánu s pořádnou lesklou a zářivou glazurou bychom se zase potýkali s kvalitou surovin, která se nedá porovnávat s obdobím 1920-1960. V té době se používal kalcinovaný křemen, jugoslávské nebo skandinávské živce a kaolin měl také lepší vlastnosti. Pekaři na to mají hezké vysvětlení: „Z černé mouky bílý chleba neuděláš.“
Jako jediní v Česku vyrábíte růžový porcelán. Je jeho výroba nějak odlišná od toho "klasického"? Jaké dekory se na něj nejlépe hodí?
Při výrobě se jedná prakticky o stejnou hmotu jako u bílého porcelánu, jen se do ní navíc přidávají kysličníky drahých kovů při teplotě 1380 až 1400 stupňů Celsia a tím se hmota probarví do růžova. Důležité je znát přesně množství kysličníku, protože pokud se navýší, hmota se zbarví do šmolkového nádechu, což je nepoužitelné. V peci nesmí být porcelán proti hořákům, jinak růžová barva zesvětlá. Růžovému porcelánu nejvíce sluší květinové dekory nebo platina. Ta totiž působí studeně a růžová teple, takže se vzájemně vyvažují. Někteří výrobci nevyrábí růžový porcelán, ale barví bílý růžovou barvou. Když se pak takový výrobek rozbije, uvnitř je jasně vidět bílý porcelán a můžeme jej považovat za padělek.
Máte svůj oblíbený typ porcelánu?
Na burzách jsem si nakoupil silnostěnné šálky s minimalistickým tiskem v horní části šálku v černé nebo chrom oxidové barvě. Jedná se o malé šálky, ve kterých káva vydrží déle teplá. A v letech 1920-1930 byly v restauracích a kavárnách. Jsou však dostupné čím dál méně, o to větší radost mám, když se mi je podaří sehnat. Už si je oblíbila i celá moje rodina a návštěvy je vyžadují a nechtějí jiné. Na stole vypadá zajímavě, když je každý šálek trochu jinak dekorovaný a přitom jsou velikostně všechny stejné. Vyzařuje z toho taková svoboda, volnost výběru.
Jaké jsou současné trendy v keramice? Kam podle Vás bude směrovat tradiční porcelán?
Současným trendem jsou již několik let po sobě květinové dekory. V poslední době se derou na výsluní také odvážné barvy. Těžko se dá vymyslet něco úplně nového, takže se trendy spíše vrací a zdokonaluje se technika a provedení.
V čem je potenciál porcelánu?
Je otázka, zda si lidé zachovají kulturu stolování. Pokud ano, nemusíme mít strach ani o budoucnost porcelánu. I přesto, že je dnes všechno high-tech, jsou věci, které vždy budou mít svého zákazníka. Věřím, že v budoucnu si navíc takových věcí budou lidé více vážit. Vážíme si totiž často až toho, co ztrácíme. Knihy, artefakty z minulosti, porcelán – jsou to nejen krásné, jemné a intelektuální věci, ale dost možná jsou také atraktivní z hlediska investicí. A lidí, kteří tomuto rozumí, bude časem více.
| Petr Kotěra |
|---|
| K porcelánu se dostal náhodou. Obdivoval keramiku, a proto vystudoval keramickou školu v Bechyni. Ve čtvrtém ročníku, v roce 1969, jel na praxi do porcelánky v Loučkách, dnes Rudolf Kämpf, kde jej profesoři „prodali“. Nabídli mu, aby tam po ukončení studia nastoupil jako návrhář dekorů a mistr sítotiskové dílny. Po škole ale musel na vojnu a pak už pro něj na dané pozici místo nebylo. Jak sám tvrdí: „kolektiv lidí, kteří si tu navzájem rozuměli a vynikali velkou iniciativou, mě tam ale uchvátil a udržel.“ Postupně pak prošel pozicemi napříč továrnou, dostal se také jako nejmladší člen do Karlovarského porcelánu. V letech 1973-1974 prošel všemi porcelánkami karlovarského porcelánu. Vždy dokázal přesvědčit nadřízené o tom, aby mu dali prostor a určitou svobodu, a tak propojoval výtvarnou a ekonomickou oblast. V malých podnicích je podle něj osobní přístup a invence daleko více vidět, a proto nikdy nešel do žádné z velkých porcelánek, které mu prý nejednou nabízely místo. |
Čtěte také:
Porcelán z louček slaví úspěch na Východě. Rusové do něj ukládají peníze
