Desáté výročí Twitteru si říká o komentář na 140 znaků – standardní délku twitterové zprávy. Třeba: Sociální síť, která není sítí, úspěšná, ale k ničemu, oblíbená, ale nepochopitelná. A bylo by to.
Jenže já mám těch znaků k dispozici zhruba dvacetkrát víc, takže by výsledek měl a mohl dávat trochu větší smysl než většina „tvítů“. Twitter je především dobrá ukázka toho, proč je třeba rozlišovat mezi sociální sítí (tedy předivem vztahů mezi lidmi) a sociálním médiem (tvořeným mnoha dílčími příspěvky, někdy nějak provázanými). Twitter – na rozdíl třeba od Facebooku – je sociální médium téměř bez sociální sítě.
Když ho někomu ukážete poprvé, obvykle nechápe, na co se to vlastně dívá. Twitter je nekonečná posloupnost krátkých hlášek – a to je celé! Založíte si účet, vyberete si, koho sledovat (účty tu mají osoby i instituce), a pak můžete trávit hodiny pročítáním 140znakových poznámek, výkřiků a povzdechů, ale také prohlížením obrázků, odkazů na webové stránky a videospotů. Na rozdíl od Facebooku se na Twitteru příliš nediskutuje, nekonfrontují se názory – technicky je to sice možné, ale je to nepřehledné. Twitter je především propletencem monologů.
Stagnující počet uživatelů, které se nedaří zpeněžit
To nevypadá jako doporučení. Ale Twitter používá překvapivě hodně lidí, celosvětově asi 320 milionů. To je řekněme čtvrtina velikosti uživatelského kmene Facebooku. Hodně si na něj navykli politici: Andrej Babiš má asi 200 tisíc followerů (lidí, kteří sledují – čtou – jeho hlášky), Donald Trump sedm milionů.
Z obchodního hlediska je háček v tom, že počet uživatelů začíná stagnovat. Také se je nedaří příliš dobře zpeněžit, což je hlavní slabina proti Facebooku. Ten totiž své uživatele jednak dobře zná, jednak jim má kde zobrazit reklamu. Twitteru chybí oboje – uživatelé jsou často anonymní a reklamu lze vkládat jedině mezi normální zprávy, což není ani příliš účinné, ani populární.
V čem je Twitter dobrý, je bleskové šíření aktuálních zpráv, například od očitých svědků událostí. Než na místo dorazí novináři, často tam už je někdo s telefonem a twitterovým účtem. Formou přeposílání se pak takové zprávy šíří jako požár v suchém lese. Stejně dobře se ale šíří nesmysly a podvrhy.
Bylo by možné Twitter vylepšit. Třeba odstranit onen svazující limit délky zprávy. Jenže svět nepotřebuje dva Facebooky.
Slepá ulička vývoje
Většina obsahu je však spíš bezvýznamná, žertovná, banální. Připomíná hospodskou konverzaci u stolu, kde se lidé znají jen povrchně a vypili právě tolik, že ještě mohou souvisle mluvit, ale už se moc nehlídají. Jako forma zábavy a lenošení to je docela dobré, celkem se však zdá, že Facebook se svými mnohem bohatšími možnostmi interakce odpovídá lidské povaze lépe.
Twitter představuje malebnou, leč slepou uličku vývoje. Dal by se sice vylepšit, třeba odstranit onen svazující limit délky zprávy. Jenže svět nepotřebuje dva Facebooky, jeden stačí. Jako narozeninové přání, uznávám, to nepůsobí vesele, ale dospělí lidé kvůli hračkám netruchlí.
Čtěte také:
Šéfové Twitteru prodávají akcie své firmy
Burzovní zklamání. Akcionáři Twitteru přišli skoro o polovinu investic
