Petr Krogman: Srazili jsme ceny biokuřat na polovinu

Ještě začátkem loňského roku byla většina kuřecího masa v tuzemských obchodech z dovozu a velmi drahá. Pak tento druh zboží začala dodávat tuzemská společnost Biopark a ceny spadly o polovinu dolů. Podle spolumajitele firmy Petra Krogmana budou ceny bioproduktů v Česku klesat i nadále.

Foto: Biopark

Vaše společnost vznikla původně jako poradenská, nakonec jste se vrhli přímo do zemědělské výroby. Proč?

To, že nakonec zvítězilo zemědělství, je trochu rodová záležitost. Bohužel jsem začal farmařit v roce 1996 a v podhorské oblasti, která byla tehdy v nemilosti ministerstva zemědělství. Krize v našem pohraničí, respektive Sudetech, kterou jsme si prodělali, asi nesnese srovnání. Zemědělství tam muselo projít tvrdou restrukturalizací, kterou naše nížiny nezažily. Pro mě i další farmáře z hor a podhor to však byla ta nejlepší škola do budoucna, kdy jsme se museli naučili šetřit doslova na všem.

S bioprodukcí jste začali zhruba před 12 lety. Jak se za tu dobu z vašeho pohledu trh s biopotravinami proměnil?

Dnes je nesrovnatelně vyšší domácí konkurence. Počet bioproducentů se zněkolikanásobil. Dříve se většina biopotravin dovážela a dneska už jsou na tom přibližně stejně jako normální jídlo, kde půlka je z domácí produkce a půlka se dováží. To pokládám u tak malé a otevřené ekonomiky za odpovídající.

Spojené farmy sdružují 50 farem převážně v Libereckém kraji. Plánujete v příštích letech větší expanzi do dalších regionů?

Ne, my vůbec nechceme růst. A naším specifikem je, že jsme sdružení, a sdružování se už z podstaty nedá moc plánovat – je to o ochotě přidat se a těžit z možností větší spolupráce. Musím však říct, že současný počet farem již splňuje náročná kritéria našich odběratelů na kontinuitu, kvalitu a včasnost dodávek. Ve stávající podobě fungujeme už přes osm let, kdy se do sdružení připojil poslední farmář. Naši farmáři investují pouze do svých farem a drží se klasického zemědělství a na vzhledu farem je to vidět. Opravené zemědělské budovy s okolo pasoucími se stády skotu vypadají lépe než bioplynové stanice.

Stalo se vám naopak, že vás některý farmář musel opustit, protože nebyl schopen plnit přísné nároky?

Tak to se ještě nestalo. Máme spíše štěstí na lidi, ať už se jedná o vlastníky participující na sdružení majetkově či manažery. Podstatnou prevencí rozchodů je tvrdý motivační systém, na který jsme všichni přistoupili, kde každý doplácí do společného fondu deset procent z toho, co utratil nad průměrné náklady, a naopak dostává deset procent z toho, co dokázal ušetřit.

Je těžké koordinovat skupinu 50 farem? Jakým způsobem farmáře motivujete?

Sdružení má devítičlennou radu ředitelů a pak širší plénum, kterému říkáme setkání manažerů – tam vždy na víkend se zhruba ve 40 lidech, od agronomů, mechanizátorů přes zootechniky až po ředitele, zavřeme v nějaké zasedačce, kde si vyříkáme vše, co se za ten měsíc či čtvrtletí povedlo nebo nepovedlo, a jede se dál.

• Bio dobývá pole i supermarkety
• Rakousko: evropská biovelmoc
• Ratibořický biozázrak nesází jen na chov koz
• Tom Václavík: Biopotraviny si může dovolit prakticky každý
• CountryLife: Životní filozofie jako byznys
• Petr Krogman: Srazili jsme ceny biokuřat na polovinu

Dosahujete obratu kolem půl miliardy ročně. Jak se ziskem nakládáte? Investujete do dalšího zkvalitňování výroby?

Myslím, že máme před sebou ještě tak deset let, kdy bude potřeba každou korunu reinvestovat, a to hlavně do farem. Každý rok opravujeme přes deset kravínů, což činí zhruba 50 milionů korun ročně. A to musím zdůraznit, že farmáři ve sdružení nestaví nové chlévy, ale spíše rekonstruují brownfields, protože zchátralých zemědělských nemovitostí je v pohraničí hrozně moc. Další investice jsou nutné do strojů, půdy a rozšiřování stád. Naštěstí máme za ty roky vybudovaný hodně dobrý partnerský vztah s bankou, která nás v investicích hodně podporuje.

Loni jste se pustili také do kuřecího masa. Proč?

Přáli si to naši odběratelé a byla to pro nás výzva, protože nám odborníci říkali, že to nejde jinak než s antibiotiky. Hledali jsme také možnost dalšího příjmu v rámci ekologického zemědělství, abychom udrželi ekonomiku našich biofarem. Navíc se nám zdálo, že tehdejší ceny biokuřecího, které se dováželo z Rakouska, Německa a Itálie, byly přemrštěné. Díky naší české produkci klesly ceny téměř na polovinu a budou klesat i dál.

Z kolika farem nyní kuřata dodáváte? Projektu české biokuřecí se účastní celkem 20 biofarem.

U hovězího nabízíte kromě masa také mléko, plánujete u drůbeže kromě masa také dodávky biovajec?

Biovejce zatím neplánujeme. Chceme spíše rozvíjet naši stávající bioprodukci masa a hlavně mléka.

Kromě bio hovězího a kuřecího nabízíte také bio jehněčí? Jaký je o ně zájem? Tento produkt je asi orientovaný na úzkou skupinu spotřebitelů…

Máte pravdu, je to spíše minoritní produkt.

Poté, co jste vytlačili zahraniční konkurenci v kuřecím mase, neuvažujete o tom, že byste se v budoucnu pustili také do vepřového?

Ne. Jsme na horách a v podhorách a tento typ produkce není naší konkurenční výhodou. Prasata patří spíše do nížiny. Navíc my nemůžeme vzhledem k přísným kritériím týkajících se životního prostředí zorat větší část luk a pastvin, abychom prasata uživili.

Své bioprodukty dodáváte do celé republiky. Zaznamenali jste v jednotlivých regionech rozdílný zájem?

Nadproporcionální množství biopotravin se samozřejmě prodá ve větších městech. Je to dáno zejména lepším přístupem k informacím, vyšší kupní silou.

V čem je podle vás hlavní přidaná hodnota bioproduktů?

Hlavní předností biopotravin je, že jsou čisté, tedy vyprodukované bez pesticidů, antibiotik a podobně. A pokud někomu i více chutnají nebo ocení lepší zacházení se zvířaty, tak to beru už jen jako bonus. Ale je bez diskuze, že biopotraviny mají vyšší přidanou hodnotu, protože nepoškozují životní prostředí. Normální potraviny, při jejichž produkci dochází k erozi či znečisťování podzemních vod, mají často hodnotu ubranou.