Petr Nečas odcházel z politiky s ostudou a dodnes je vyšetřován. Přesto se mu v byznysu daří.
Politik, jehož politickou kariéru ukončí zásah protikorupční policie, dostane obvykle nálepku kazového zboží. A to nejen pro politiku, ale i byznys. Expremiér Petr Nečas ale žádnou mrtvou veličinou není a na éru po politickém životě si příliš stěžovat nemůže. „Současná situace v ekonomice, politice a médiích mi jako poradci velmi vyhovuje, protože je velmi nepřehledná. Turbulentní je navíc situace i v Evropské unii, počínaje problémem eura a konče imigrací. Kvůli tomu, co se odehrává v Rusku a na Ukrajině, je nepřehledná i situace globální. Takový stav je zlatým dolem pro konzultanty a poradce,“ líčí Nečas.
Co vlastně teď děláte?
Odchod z politiky jsem plánoval tak jako tak. Byl jsem s ním vyrovnán a byl na to připraven. Samozřejmě jsem nebyl připraven na okolnosti, za nichž to nastalo. Byl jsem odhodlán v politice skončit, nicméně jsem neměl nic rozjednaného. Když ta situace za známých okolností nastala, tak jsem se k tomu musel postavit, včetně všech okolností, které zná ze svého života každý v této zemi, včetně nutnosti platit složenky a podobně. Využil jsem toho, že mám dlouholeté zkušenosti s politikou, od té hospodářské přes zahraniční až po bezpečnostní. Uchytil jsem se na trhu konzultačních a poradenských služeb. Získal jsem řadu klientů jak domácích, tak zahraničních. Jsem hodně na cestách jak po Česku, tak po Evropě i jinde po světě.
A konzultantství vás v pohodě uživí?
Z materiálního hlediska nestrádám. Paradoxně musím konstatovat, že současná situace mi jako poradci velmi vyhovuje, protože je velmi nepřehledná vnitropolitická situace, včetně všeho, co s tím souvisí. Je nyní dost obtížné orientovat se jak v ekonomice, politice, tak třeba i v médiích. Turbulentní je rovněž situace v Evropské unii, počínaje problémem eura a konče imigrací. Kvůli tomu, co se odehrává v Rusku a na Ukrajině, je nepřehledná i situace globální. A takový stav je zlatým dolem pro konzultanty a poradce. Pro nás není nic horšího než jasné a přehledné situace.
My novináři to máme podobné…
Vy máte o čem psát, my o čem radit. Tak hleďte udržovat chaos (smích).
Když padla vaše vláda, objevila se nějaká podaná ruka, pomineme-li Ivana Langra a CEVRO?
To bych nechtěl pominout. Nabídky Ivana Langra jsem si vážil a vážím. Ivan Langer tam odvedl kus práce. Je to opravdu kvalitní škola, což neříkám proto, že tam působím jako jeden z vyučujících. On nikdy nešel cestou, na jejímž konci by byla nějaká velkochovná vysokoškolská stanice, jejímž primárním úkolem je generovat zisk. Snažíme se na CEVRO držet kvalitu. Přišly i nabídky z privátní sféry.
Můžete být konkrétní?
Ve všech svých smlouvách mám doložku o mlčenlivosti, takže mohu pouze mluvit o tom, že mám řadu domácích i zahraničních klientů. Zakázek je dost, vyžaduje to flexibilitu a přináší značnou časovou zátěž. Ve funkci premiéra jsem trávil v práci dvanáct patnáct hodin denně a představoval jsem si, že se s ochodem z politiky vrátím ke standardní pracovní době, ale to se moc nedaří. Je to však samozřejmě lepší, než kdyby člověk neměl do čeho píchnout.
Můžete alespoň upřesnit, jaké typy klientů se zajímají o vaše služby? Jsou to privátní firmy, velké korporace, nebo mezinárodní organizace?
Mohu jedině konstatovat, že nemám žádné kontrakty s veřejnými institucemi. Jde o korporace a působím v poradenství, kde se vyžaduje znalost zahraničněpolitické a bezpečnostní situace. Jsem i spolumajitelem společnosti, která se zabývá problematikou Evropské unie. Využívám zde své dlouhodobé zkušenosti a jsem bývalým politikem, který absolvoval nejvíce Evropských rad a Rad EU. Mám zahraniční klienty, kteří chtějí analýzu tuzemské situace kvůli svým investičním záměrům. Měl jsem i klienty, kteří chtěli uzavřít kontrakt s českou veřejnou institucí. Musel jsem je varovat před riziky a doporučit jim počkat dva tři roky na vyjasnění situace, protože teď by se mohlo jednat o nemalé a zbytečně vynaložené transakční náklady a zřejmě i reputační riziko.
Objevily se informace o vaší spolupráci s Michalem Brodou ze společnosti SPM, která bývala původně Neographem, firmou namočenou do kauzy předražených pražských jízdenek. Můžete říci, jak jste se k těmto lidem dostal?
Musím říci, že moje spolupráce se společností Delta Capital, kterou reprezentuje jako předseda představenstva pan Michal Broda, je velmi zajímavá. My jsme se za mého působení v politice nikdy nesetkali, takže zde jsou nějaké spekulace o konfliktech zájmů zcela bezpředmětné. Dnes je situace ve společnosti SPM, což je právní nástupce Neographu, jiná. S tehdejšímu událostmi nový management a noví majitelé nemají nic společného.
Vy jste za tuto společnost letěl jednat o nějakých projektech do Číny?
To je za Deltu Capital, se kterou spolupracuji v pozici šéfa strategických projektů a mezinárodního rozvoje. V Číně jsme již jeden kontrakt podepsali a k dalšímu kontraktu se schyluje. Společnost Delta Capital se díky jednáním, která jsem vedl v Číně i zde doma, stala investičním poradcem pro novou hi-tech průmyslovou zónu v provincii Chepej, která začíná nyní fungovat. Budeme spolupracovat při získávání investic z EU, včetně České republiky. Je tam zájem o český strojírenský a elektrotechnický průmysl, který má v Číně dobrou pověst.
O jaký byznys jde?
Jsou to různé činnosti od investičního poradenství až po obchodní záležitosti. Nemohu být konkrétnější, ale považuji to za velmi perspektivní záležitost.
Prosadit se v Číně není úplně jednoduché. Jak se vám to podařilo?
Jednoduché to není a musím konstatovat, že jak v Číně, tak jinde ve světě vizitka bývalého předsedy vlády je na rozdíl od domácích poměrů dobrou značkou a je pozitivně vnímána. Nezastírám, že z tohoto pohledu je otevírání dveří trochu jednodušší.
Vy jste se jako premiér pokoušel prorazit čínskou averzi vůči Česku a pak vám to kolegové ve vládě trochu pokazili…
To jsem považoval za velmi nešťastné a zbytečné české furiantství, které nemělo žádný smysl. Přijímání dalajlamy v Kramářově vile na červených kobercích považuji za velkou chybu českých představitelů. Jako soukromníci si mohou dělat, co chtějí, ale v pozicích, v nichž byli, tak objektivně poškodili českou ekonomiku.
Myslíte, že Číňané váš tehdejší postoj oceňují?
To je otázka na Číňany. Ale při cestách do Číny v žádostech o vízum podrobně vypisujete své bývalé funkce. Já jsem vízum vždy obdržel a myslím, že tam problém není. Čínu považuji z politického hlediska za nesmírně důležitého partnera. Ať se to někomu líbí, nebo ne, je to budoucí supervelmoc. Ta země zaznamenala obrovský skok, který oceníte, když vyjedete mimo Peking či Šanghaj. Vyvíjí se nesmírně dynamicky a její ekonomika neuvěřitelně roste. Přitom je to země, která drží nějaký svůj systém hodnot a ty nechce měnit. Zaslouží si z tohoto pohledu náš respekt.
Nyní se Čína spíše než jako odbytiště pro české výrobky jeví jako hodně zajímavý investor do české ekonomiky.
Čína je nesporně zajímavým odbytištěm i skvělým místem pro české investice a platí to i obráceně. Pro řadu čínských investorů představujeme otevřenou bránu na trh EU.
O co mají Číňané podle vašich zkušeností zájem?
Oceňují českou průmyslovou tradici a vnímají českou produkci jako německou kvalitu za českou cenu. Rozvoj v Číně s sebou nese i negativní rysy, jako je znečištění životního prostředí. Zájem je tak o různé technologie týkající se čištění vzduchu, půdy, odpadních vod.
Takové projekty tam také řešíte?
Patří to do portfolia projektů, na nichž pracujeme.
Zastupujete v Číně ještě nějaké jiné byznysmeny, například i ze zahraničí?
Jednám s několika soukromými subjekty, které zastupuji nejenom v Číně, ale i v jiných zemích.
Jak vycházíte s šéfem čínské komory Jaroslavem Tvrdíkem?
Já musím říci, že Jaroslav Tvrdík odvedl v rozvoji česko-čínských ekonomických vztahů obrovský kus práce a vybudoval si tady naprosto unikátní postavení. To je potřeba konstatovat. My spolu máme, domnívám se, pracovní, korektní, slušné vztahy. To, že jsme dříve mívali nějaké spory v politice, je minimálně z mé strany naprosto uzavřená kapitola. A troufám si říct, že pro pana Tvrdíka jako profesionála určitě taky.
Působíte i mimo střední Evropu a Čínu?
Jsou samozřejmě další země mimo Evropskou unii, které jsou velmi zajímavé. Dnes bychom přes to, co se děje na Ukrajině, neměli zapomínat na východ Evropy. Já považuji Rusko za perspektivního obchodního partnera, Ukrajina je také určitě velmi zajímavým teritoriem. Podle údajů EGAP je velký zájem o Bělorusko, ani ne tak kvůli velikosti trhu, ale tím, že se stává součástí eurasijské unie, takže může představovat pootevřené dveře na trhy, jako jsou Rusko, Kazachstán a podobně.
Co domácí aktivity? Zaregistrovali jsme například kontrakt s SPG Group miliardáře Pavla Sehnala, což byl váš první kontrakt. S tobogany a bazény mu asi neradíte, co?
Bohužel, součástí kontraktu jsou klauzule týkající se mlčenlivosti. SPG Group je velice dynamická společnost se širokým portfoliem podnikatelských aktivit, od průmyslu až po finančnictví. Jinak, rád plavu, tudíž bych se mohl považovat za odborníka na bazény (smích), ale že bych doporučoval nějaký konkrétní tobogan, to asi ne. Chci upozornit, že mé angažmá u pana Sehnala se týká jen jedné součásti jeho podnikatelského portfolia, které je velmi široké.
Proběhly informace o vašem spojení s výstavbou alzheimer centra na Moravě, jakou zde máte roli?
To jsou aktivity spjaté také se společností Delta Capital, kde je zájem vybudovat v Třebíči alzheimer centrum, což je věc na jedné straně podnikatelsky velmi zajímavá, ale také velmi společensky přínosná. Uvědomme si, že v roce 2030 bude v této zemi žít tři čtvrtě milionu spoluobčanů starších osmdesáti let. Když máte pětašedesát let, máte pětiprocentní pravděpodobnost, že vás alzheimer dostihne, v osmdesáti máte třetinovou pravděpodobnost. To je realita odvislá od demografického vývoje, péče a pokus o léčbu této choroby je něco, co bude mít obrovskou cenu.
Domovy seniorů a podobná centra jsou v poslední době oblíbeným byznysem. Výjimkou nejsou luxusní zařízení, kde vás pokoj stojí padesát až sedmdesát tisíc korun měsíčně. Tento projekt bude podobného charakteru?
Bohužel nejsem oprávněn podávat bližší informace. Ale rozhodně není cílem, promiňte mi ten výraz, nějaké rejžoviště na peníze. Jde o dlouhodobý projekt, který je spojen i s medicínskými aktivitami, protože Delta Capital si zřídila medicínský holding, který bude působit v oblasti celostní medicíny a bude se snažit o širší péči a léčbu některých onemocnění. Nepůjde jen o pečovatelskou službu.
Kromě těchto angažmá jste zakořenil i někde jinde?
Já považuji za velice perspektivní záležitost vývoj moderních technologií a přenos poznatků vědy a výzkumů, které vznikají ať již na vysokých školách, nebo v Akademii věd, do průmyslové praxe. Jsme zemí, která má tradičně velmi silný průmyslový potenciál. Chci připomenout, že podíl sekundárního sektoru, tedy průmyslu a stavebnictví, na hrubém domácím produktu máme vůbec nejvyšší v celé Evropské unii, zhruba čtyřicet procent.
Stejnou proporci máme i v případě zaměstnanosti. To znamená, že průmysl je tradicí, na níž bychom měli stavět. Troufám si říct, že na průmysl orientovaná ekonomika má větší rezistenci vůči výkyvům globálního ekonomického cyklu. Lidé prostě v době krize rádi omezí zbytné služby, ale výrobky budete potřebovat pořád.
Nikdy jsem nesdílel v jisté době populární názory o deindustrializaci ekonomiky. Průmysl musí být dynamický, inovativní a konkurenceschopný, což vyžaduje úzké propojení s vědou. O to jsem se snažil v roli politika i teď z pozice podnikatele. Takže se kromě jiného pohybuji na startupové scéně. Úzce spolupracuji s nadačním fondem Start It Up!, jehož cílem je pomoci vytvořit lepší prostředí pro začínající inovativní technologické firmy. A nejde jen o módní oblast informačních technologií, ale v té hardwarové, to znamená na průmysl orientované oblasti.
Tam je trošku problém, že struktura české ekonomiky má velmi vysoký podíl zahraničního vlastnictví. Výzkum, vývoj a další lukrativní části byznysu si pak vlastníci realizují ve svých mateřských zemích…
Někde to tak je, ale musím říct, že u některých nadnárodních korporací v České republice je to naopak, s ohledem na příznivý poměr cena–výkon. Ve výzkumu jde hodně o mzdové náklady, proto je zajímavé ho dělat tady. Je tady ale především celá řada českých subjektů, které mají zájem o inovativní produkty. Náš fond spolupracuje například s profesorem Univerzity v Cambridgi Rudolfem Haňkou, který je členem poradního výboru, dalšími členy jsou bývalý šéf evropského Microsoftu Jan Mühlfeit, exministryně Dana Bérová a podobně. Snažíme se o to, aby projekt fungoval, včetně vytvoření možnosti financování za pomoci seed fondů a private equity tak, abyste měl ve vhodném okamžiku připravený vhodný finanční instrument.
Práce máte hodně. Vyděláváte víc, než jste vydělával jako premiér?
To ano. Ale mám také výrazně vyšší náklady. Jako premiér máte k dispozici veškerý servis; jako soukromník si platíte kancelář, spolupracovníky, výpočetní, telekomunikační techniku.
Politice se nemůžeme vyhnout, jste ještě členem ODS?
Jsem členem Občanské demokratické strany. Ale řadový, bez jakýchkoli funkcí, politických a stranických ambicí.
Takže neplatí „nikdy neříkej nikdy“?
Tuhle módní větu nikdy říkat nebudu. Politika je pro mě navždy uzavřená kapitola. Je to minulost, je to, jako když si sbalíte fotky z doby maturity a tím to pro vás skončí.
Ivan Langer komentoval na sociálních sítích nedávno proběhlý kongres ODS tak, že se stranu příliš obnovovat nedaří. Jak to vnímáte vy?
Já jsem po svém odchodu z ODS řekl, že budu prvním bývalým předsedou ODS, který nebude svým nástupcům okopávat kotníky. A toho se hodlám držet, takže novému vedení ODS držím palce, věřím, že dělají podle svého nejlepšího přesvědčení to, co je správné. Doufám jenom, že to s tím neokopáváním kotníků bude vzájemné.
Obávám se, že si trochu malujete vzdušný zámek.
Je pravdou, že z jejich strany to ne vždy takhle klapalo.
Jsou to dva roky od doby, kdy vypukla kauza Nagygate. Vy jste v té souvislosti někde prohlásil, že jste odborníkem na přežití, ale pro tento případ to neplatilo, vaše vláda padla. Proč jste to tenkrát vzdal?
Já považuji i dnes tu situaci, která vznikla, za neudržitelnou. Kdybych neměl poslanecký mandát, tak mě dvojice Šlachta–Ištvan prostě uvrhla do vazby. Svržení vlády byl jejich cíl. Takže ta pozice nešla řešit jinak, já jsem se pouze snažil získat čas a prostor pro politické řešení beze mě. To, že toho mé stranické a koaliční prostředí nevyužilo, už nebyl můj problém.
Jak to dnes vše hodnotíte?
Prvoinstanční soud potvrdil to, že k žádnému porušení zákona nedošlo. Že jsou to vykonstruované, politicky motivované příběhy, které olomoucko-zbraslavská partička spřádala s cílem svrhnout vládu České republiky.
Chcete naznačit, že to bylo na něčí objednávku?
Já to teď nechci hodnotit. Jsem přesvědčený, že spravedlnost zvítězí, že to pro moji ženu a pro mě dopadne dobře.
Byl jste v situaci, kdy vám bylo sděleno obvinění, jste stíhán. To v byznyse není příjemné. Banky nerady otvírají účty, neposkytují úvěry, znejistí to obchodní partnery. Přišel jste kvůli tomu o nějaké zakázky?
Jak jsem se dočetl, budu i obžalován. Nebudu zastírat, že jsem kvůli úsilí pánů Šlachty a Ištvana o řadu kontraktů přišel. Respektive k nim nedošlo, přestože zájem byl velký. Například možní partneři ze zahraničí neměli takový vhled do situace, aby se v tom dokázali zorientovat a rozlišit některé nuance. Nebudu popírat, že mi to neprospívá, ale nechci tady dělat nějakou radost pánům Ištvanům, Šlachtům, Komárům a Bajgerům. Myslím, že už je tak dost naštve tento rozhovor, když se z něj dozvědí, že vydělávám pořád víc než oni. Jedním z hlavních motorů jejich úsilí je docela obyčejná třídní nenávist, to z těch pánů přímo kape.
Pokud vyhrajete, budete po nich požadovat omluvu nebo náhrady škody?
Tyhle úvahy nechci rozvíjet, mám jiné starosti, nezabývám se tím. Spíše je to někdy na úvahu, jestli dál zůstat v zemi, kde volně pobíhají Ištvanové a Šlachtové s pravomocemi orgánů činných v trestním řízení. To je úvaha pro všechny lidi ze střední, vyšší střední nebo vyšší vrstvy. A ta úvaha je naprosto legitimní. l
Zakázek je dost, vyžaduje to flexibilitu a přináší značnou časovou zátěž. Ve funkci premiéra jsem trávil v práci dvanáct patnáct hodin denně a představoval jsem si, že se s ochodem z politiky vrátím ke standardní pracovní době, ale to se moc nedaří. Jak v Číně, tak jinde ve světě vizitka bývalého předsedy vlády je na rozdíl od domácích poměrů dobrou značkou a je pozitivně vnímána.
