Vřava v souvislosti se svržením pražského primátora pomalu utichá a je nutné zhodnotit, co se stalo, než těkavá média přelétnou na jinou senzaci. Šlo totiž o více než jen o další oběť rozkladu české politické třídy.
Ať to byla náhoda, lest dějin nebo prozřetelnost, Bohuslav Svoboda přišel v pravý čas. Přišel v době, kdy se česká společnost začala definitivně zbavovat ideologické naivity. Po neplodných a pro Česko přesto neuvěřitelně nákladných potyčkách zastánců nepolitické a ideologické politiky se před necelými třemi lety otevřel prostor pro politiku jako povolání.
Bohuslav Svoboda se v politice choval stejně jako ve svém zaměstnání, v němž úspěch nelze odhlasovat. Metodiku politické profese zvládl bez obtíží, a přesto zůstal člověkem, který se dokáže uživit bez řečnění, intrikování, lobbování nebo úplatků. Svým přístupem definoval politiku jako normální džob, v němž musí platit výkon a odpovědnost. Moc vnímal a používal jako nástroj k provádění účelných a měřitelně užitečných řešení. Směřování jeho politiky mělo – přes očekávatelné zvraty – jasný záměr, vnitřní logiku a přineslo první úspěchy.
Pražský primátor tak načrtl kontury moderního konzervatismu a otevřel ODS úzkou, ale jedinou „fast lane“ k tomu stát se opět součástí české společnosti a moci ovlivňovat její osudy. Když ji strana nevyužije, dodá jen další důkaz, že jí není pomoci. Česká politika má ve Svobodovi příklad pojetí politické práce, které odpovídá reáliím světa končící globalizace a stagnujícího růstu.
Fakt, že Svoboda neuspěl, ještě neznamená, že chyboval. Narazil na odpor nadstranické koalice vlivných pražských politiků. Válku mu vyhlásili především ti, kteří politiku nepraktikují jako povolání, ale jako profesi či džob a moc používají především ve svůj prospěch.
Teď je řada na občanech. Měli by se smířit s tím, že prací politika není plnit jejich objednávky, nýbrž koordinovat jejich protichůdné zájmy a chaotičnost reality do řešení, která udrží společnost v chodu a odvrátí od ní alespoň některá nebezpečí. Pak občané pochopí, že Svoboda nebyl spasitel, a přesto pracoval na obnově víry; jejich vlastní víry v politiku.
Když i politici pochopí, že voliče neopijí ideologickým rohlíkem, že budou muset stále častěji nést důsledky neúspěchů a jejich splín nezmírní žádné krabice s vínem, dojde k velkému odcházení profesionálních a k návratu povolaných politiků. Tento vývoj je nevyhnutelný, ale zřejmě vyžaduje ještě jeden rozběh.
Bohuslav Svoboda přišel včas a dosud neodešel; pouze ztratil funkci. A když budou voliči používat paměť a rozum, Svoboda zůstane na scéně. Jeho pojetí politiky se může prosadit rychleji, než je milo těm, kteří ho svrhli.
Čtěte také:
Podmínkou ODS pro koalici s TOP 09 je Svoboda jako primátor
Profil: Konec Bohuslava Svobody, konec modré Prahy
Autor je poradce pro strategické otázky a působil jako poradce Bohuslava Svobody
