Někteří němečtí politici podsouvají šéfovi ECB Mariovi Draghimu, že straní Itálii. Heuréka, řekl bych. Ale Draghi je nejen Ital, ale i bývalý viceprezident Goldman Sachs. Více než společnou měnu se snaží stabilizovat finanční průmysl.
Dosud se „Super Mariovi“ dařilo obojí najednou. Jedno dokonce zdánlivě podmiňovalo druhé. Všichni profesionálně jednoocí finančníci a účelově slepí politici samozřejmě sdílejí názor, že je nutné pomoci bankám stamiliardami zdarma na tři roky a třeba ještě přihodit. Nebo snad chcete, aby Evropu zpustošila apokalyptická kavalkáda dalších Lehmanů? zní zastrašující protiotázka.
V posledních dnech byl Draghi v centru pozornosti kvůli svému jižansky patetickému londýnskému projevu a následnému prusky strohému prohlášení z minulého čtvrtka. Nákup dluhopisů sice ano, ale až poté, co státy požádají o pomoc EFSF a ESM; ta je však vázaná na podmínky.
Jak tomu rozumět? Draghi se v Londýně pokusil zůstat věren své dosavadní dvojkolejné linii. Svým projevem „s eurem na věčné časy“ si chtěl vynutit tichý německý souhlas s pokračováním stabilizace bank a jihu Evropy na úkor severu.
V bankovnictví všechno záleží na načasování a tentokrát se Draghi asi spletl. Zdá se totiž, že němečtí politici pozdě, ale přece začínají hledat možnosti, jak vycouvat z univerzální zodpovědnosti za jihoevropské dluhy. Řekl bych, že Draghi měl po svém londýnském projevu pár delších telefonátů s Berlínem a získal přitom poněkud realističtější poznatky ohledně nezávislosti ECB a síly své vlastní pozice.
V této souvislosti stojí za to pohlédnout několik měsíců zpět. Určitě nepřeceňuji strategické schopnosti německé kancléřky. Přesto jsem měl již v listopadu 2011 dojem, že tehdejší šance dosadit na místo Jeana-Clauda Tricheta Němce byla Berlínem zpackána záměrně. Německý šéf ECB by nikdy nemohl jednat tak rigidně jako prezident pocházející z problémového státu.
Berlínská vláda to sice neřekne otevřeně, ale snaží se zpomalit proud peněz do problémových zemí. Tím je však nepřímo nutí k tomu, aby opustily eurozónu.
Čtěte také:
Draghi zhatil naděje, řešení krize se nekoná
Draghi představí plán dvojitého boje s krizí
Němečtí politici kritizují Evropskou centrální banku
Ale pozor. Víme přece, že rozum v Evropě nevyhrává snadno. Udrží-li systematicky liknavá Merkelová svou brzdnou strategii, požádají Španělé a Italové o pomoc z EFSF a ESM. ECB pak bude moci ještě nějakou dobu kupovat jejich bezcenné dluhopisy. Oplátkou splní obě země příliš pozdě příliš málo úsporných požadavků obou fondů. I to však vyvolá v zemích, které ztrácejí blahobyt a perspektivu, další averzi. Politická třída tento odpor neustojí a mezi občanskou válkou a opuštěním eurozóny zvolí to druhé. Jestli se tím euro zachrání, tak k tomu dojde tou nejdelší a nejdražší z možných cest.
Autor je poradcem pro strategické otázky
