Banky už nechtějí při poskytování úvěrů nést podnikatelské riziko jako před krizí. Chceme také vyšší finanční spoluúčast firem do doby, než se prokáže, že projekt v praxi funguje, říká Petr Witowski, ředitel úseku firemní klientely České spořitelny.
Nedávný průzkum České národní banky (ČNB) o úvěrových podmínkách ukázal, že české banky usnadnily poskytování úvěrů malým a středním firmám, ale naopak zpřísnily podmínky pro velké podniky. Proč jsou na tom velké firmy hůře než ty menší?
Velké firmy srovnávají podmínky bank s podmínkami, které mohou získat na kapitálovém trhu, když vydávají dluhopisy. Tam se obecně podmínky dramaticky zpřísnily a vzrostly i ceny, za které se dá půjčit. Banky této situace u velkých firem využívají. Říkají si, proč nechtít také vyšší výnos, když si o něj říkají investoři na kapitálovém trhu. Dostali jsme se do paradoxní situace, kdy má velká nadnárodní firma horší cenu než malá či střední firma, která je někde v regionu.
Proč tento paradox vzniká?
V regionech si banky mnohem víc konkurují. O jednoho klienta z řad malých a středních firem tam bojuje pět bank, které chtějí udělat byznys a dokážou být agresivnější a nabídnout daleko výhodnější podmínky.
Takže to neznamená, že přísnější úvěrové podmínky značí horší ekonomickou situaci velkých podniků?
Když si děláme interní rating firmy, velké podniky z něho vycházejí lépe než malé a střední. Horší úvěrové podmínky nejsou odrazem vyššího rizika, ale spíše projevem určité momentální anomálie. Teď neplatí to, co před krizí, že čím menší firma, tím vyšší marže pro banku. Dnes je ta situace otočená.
Jako jeden z důvodů přísnějších podmínek pro velké firmy z průzkumu ČNB vyplynuly vyšší náklady související s kapitálovou pozicí banky. Proč jsou tyto náklady vyšší u velkých firem a nižší u těch menších?
Dá se to vysvětlit třeba tak, že u řady menších a středních firem je úvěr něčím zajištěný. Bankovní regulace takové úvěry zvýhodňuje, bance nevážou tolik kapitálu. Když máte nezajištěný úvěr, na který velké firmy většinou dosáhnou, tak je vyšší požadavek na kapitál banky. Jiný důvod mě nenapadá. Protože když velká firma vychází ratingově lépe, měla by pro banku znamenat i nižší kapitálový požadavek než firma, která vychází hůře.
Proč je konkurence bank u malých a středních firem větší než dříve?
Dnes se na tuto skupinu firem soustředí i banky, které to předtím nedělaly. Na trh vstupují nové banky, jako třeba ruská Sberbank, která koupila Volksbank. Je tady i spousta bank, které se v krizovém období z trhu stáhly a nyní se na něj začínají vracet.
Vy jste na trhu malých a středních podniků až třetí bankou. Hodláte svůj podíl zvyšovat?
Jsme třetí, protože Česká spořitelna není tradičně vyhledávanou destinací pro firemní klienty. Máme spíše image banky pro drobné zákazníky. Chceme se ale i v oblasti malých a středních firem stát hlavní bankou. Nechceme však svůj podíl zvyšovat za každou cenu. Naším cílem je, aby s námi stávající klienti dělali co nejvíce obchodů a využívali co nejširší paletu produktů. Vůči konkurenci se chceme vymezit specializovanými produkty pro různá odvětví, a i díky tomu jednotlivým firmám více rozumíme. Jenže kvalita služby se špatně prodává, tu musí firma poznat tak, že si ji vyzkouší. Máme mnohem lepší pověst u firem, které už jsou našimi klienty, než u těch, které s námi zatím žádný obchod neuzavřely.
Jaký je nyní zájem firem o úvěry?
Když to budeme srovnávat s předkrizovou úrovní, je vidět jednoznačný pokles. Ale ode dna v letech 2010 a 2011 se nyní poptávka začíná odrážet a zvyšuje se.
V čem je nyní přístup firem jiný než před krizí?
Obecně vzato jsou firmy opatrnější, pokud jde o investiční záměry, do nichž se pouštějí. Vyprchala předkrizová euforie, kdy se ve vidině růžových zítřků investovalo skoro do všeho. Řada firem tyto investice přepálila, investovaly třeba do výrobní linky s kapacitou, která odpovídala oněm růžovým zítřkům, ale krize její využití srazila prudce dolů. Firmy se prostě chovají odpovědněji než v roce 2006 nebo 2007.
Je tedy větší zájem o krátkodobé provozní úvěry?
Investiční úvěry vidíme, ale větší zájem je o krátkodobé úvěry, financování provozního kapitálu a o garance. A to jak ze strany tradičních zájemců, jako jsou stavební firmy, tak ze strany exportérů.
Řada firem si v krizi začala tvořit více rezerv a sedí na větším balíku hotovosti. Je to také jeden z důvodů, proč poptávka po úvěrech nijak výrazně neroste?
Částečně to tím je. Když se podíváte na statistiky, uvidíte, že výrazně vzrostl objem firemních depozit. Souvisí to s celkovou opatrností firem. Jsou tak díky tomu schopny financovat mnohem větší část projektů ze svých peněz.
Zpřísnili jste po krizi požadavky na spoluúčast firem na financování?
To záleží případ od případu. Když budete mít nemovitostní projekt, budeme po vás chtít asi 30 procent vlastních peněz. Když přijdete s nějakým technologickým projektem, budeme možná po vás chtít jen 15 procent. Nicméně obecně platí, že ochota banky podílet se na podnikatelském riziku je nyní mnohem menší než v minulosti. Pokud teď někdo investuje do technologie, tak se díváme na to, jestli je ověřená, jestli už někde funguje a zda se dá říct, že je schopna naplnit cash flow firmy tak, jak si ji ona sama stanovila. Chceme také vyšší spoluúčast majitelů firem do doby, než se projekt rozběhne a než se v praxi ukáže, že funguje. Co se týče zajištění, máme vyšší požadavky na startovní fázi. Po rozjetí projektu a ověření jeho fungování jsme schopni něco se strukturou zajištění udělat.
Snižujete hodnotu tohoto zajištění?
Přesně tak. Nebudete mít třeba tak vysoké zádržné nebo nebudeme chtít po majitelích, aby měli směnky avalované neboli zajištěné ručitelem po celou dobu splatnosti úvěru.
Platí to na trhu obecně, nebo i s těmito parametry hýbe ostřejší konkurence mezi bankami?
V této oblasti jde proti sobě konkurence a regulace. Regulace nutí banky, aby požadovaly zajištění, tím, že na zajištěné produkty nemusejí vázat tolik vlastního kapitálu. Ale kvůli konkurenci v oblasti malých a středních firem se skoro u každého investičního záměru či provozního úvěru setkáváme s tím, že klient má na stole dvě až tři nabídky, které porovnává. Kromě cenové části je samozřejmě pro něj důležitá i část zajištění. Takže nemůžete chtít, aby klient zastavil celý majetek, když u konkurence bude ten požadavek mnohem nižší.
Stává se, že za vámi přijdou klienti a argumentují podmínkami u jiných bank?
To je standardní vyjednávací proces. My se klientům vždy snažíme i na základě určité historické zkušenosti vysvětlit, že naše nabídka nemusí být nejlevnější, protože nejlevnější být nechceme. Její hodnota je ale v tom, že když něco nebude fungovat podle plánů klienta, tak my nezamáváme červeným praporem a neřekneme mu, aby nám úvěr hned splatil. Takových případů bylo na trhu v souvislosti s krizí nepočítaně. Banky klientům zesplatňovaly úvěry ze dne na den nebo jim zdvojnásobily marže, popř. zpřísnily podmínky. To dělat nechceme, my máme zájem být s klienty i ve špatných časech.
Slyší firmy na tyto argumenty, nebo je pro ně pořád hlavní cena úvěru?
Firmy, které si v krizi takovou zkušeností prošly, si našeho přístupu váží více. Samozřejmě firmy, které tuto zkušenost nemají, pořád říkají, že konkurenční banka nabízí třeba úrok jedno procento, a aby si vybraly nás, máme být levnější. My jim pak vysvětlujeme, že když se jim nebude dařit, což si spousta podnikatelů nepřipouští, tak je podržíme. Že za nimi v případě potíží nepřijdeme s novými požadavky, protože se původní podmínky úvěru ukážou jako neudržitelné.
Jsou teď odvětví, která mají horší přístup k úvěrům?
Stavebnictví je takový obvyklý podezřelý, protože spolu s developery dostalo krizí na frak nejvíce. Naše filozofie ale není mít zakázaná a povolená odvětví. Řekli jsme si, že i v krizi jsou firmy z různých odvětví, které jsou na tom lépe než ostatní a na krizi vydělávají. Na ně se snažíme cílit.
Jak se stagnace ekonomiky a výhled na velmi pomalý růst promítá do výše rizikových přirážek u firemních úvěrů?
Marže banky jsou dané konkurenčním prostředím. Pohybujeme se v nízkoúrokovém prostředí, takže i úrokové sazby a úrokové náklady firem klesají.
Takže budoucnost se vám nezdá o tolik rizikovější než současnost a nepotřebujete si tvořit větší rezervy na nesplácené úvěry?
To byl fenomén roku 2009, kdy se marže zvyšovaly. Dnes jsme v jiné situaci. Marže mají tendenci jít lehce dolů.
Jak se budou úrokové sazby u firemních úvěrů v příštích měsících vyvíjet?
Záleží na tom, co udělá ČNB v září. Jestli sníží úrokové sazby, nebo je nechá tam, kde jsou dnes. V případě snížení samozřejmě úrokové náklady firem adekvátně klesnou.
Může vůbec ta čtvrtina procentního bodu, o níž se v případě ČNB mluví, ještě něco se sazbami u úvěrů udělat?
Může. Z tohoto pohledu je nyní pro firmy výhodné, aby si nízký úrok zajišťovaly na delší dobu. U investičních úvěrů by si měly nízké úrokové náklady zafixovat třeba na pět let. Pravděpodobnost, že úroky půjdou ještě více dolů a firma na tom bude tratit, je mnohem menší než pravděpodobnost, že se úroky zvednou a firma na tom vydělá. Málokdo asi věří tomu, že by u nás mohl nastat japonský scénář s nulovými úroky po dobu 10 let.
Ze statistik ČNB ale vyplývá, že úrokové sazby fixované na pět a více let od letošního dubna poměrně rychle rostou. Čím to je?
Tím, že se firmy snaží více než v minulosti úrokové náklady zajistit.
Větší poptávka po delších fixacích umožňuje bankám zvyšovat úrokové sazby?
Neřekl bych, že úplně zvyšovat. Dnes je prostě více firem, které si vezmou úrok počítaný jako krátkodobá proměnlivá mezibankovní sazba PRIBOR plus bankovní marže, a pak si sjednají úrokový swap, který jim dnešní úroveň sazeb zafixuje na delší dobu.
Petr Witowski (32) Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze. Od roku 1998 působil tři roky jako vedoucí oddělení firemní klientely v ABN Amro Bank. Na stejné pozici pracoval dva a půl roku i v bance BAWAG. Do České spořitelny přišel v roce 2004. Nastoupil do funkce ředitele úseku Finanční trhy – Obchodování a prodej, kde byl zodpovědný za prodej produktů korporátním zákazníkům, institucionální správu aktiv, tradingové aktivity a následně i za prodej korporátním zákazníkům ve všech šesti zemích, kde působí Erste Bank. Jako ředitel úseku Firemní klientela působí od června roku 2011.
