O tom, že situace okolo Řecka se pozdě, ale přece normalizuje, svědčí fakt, že hlavní donorské instituce tvořící takzvanou trojku (MMF, Evropská komise a Evropská centrální banka) se přou o to, co bylo při záchraně Řecka uděláno špatně.
Vůbec nemám v úmyslu činit rozhodčího. Leč postoj MMF mi přijde chlapsky upřímný a svým způsobem i zodpovědný a otevřený. Zdá se vyjadřovat poučení ze zkušenosti. Evropská komise, podle níž bylo vše v pořádku, zastává tradičně přístup vůči svým minulým činům smířlivější. ECB prozatím neříká nic.
Kde zůstal EMF?
Posouzení sporu není vůbec snadné. Má to být hodnocení zpětné? Hodnocení postupu v daný okamžik při značné informační asymetrii a hrozící panice, jež tehdy panovala? Hodnocení z pohledu nákladnosti řešení?
Učiňme dvě stručné historické odbočky: první jde pětatřicet let do minulosti, do doby vzniku Evropského měnového systému, předchůdce dnešní eurozóny. Tehdy byl jako součást EMS navrhován i Evropský měnový fond inspirovaný právě MMF. Ten však v následné vývojové etapě upadl v zapomnění a nikdy nebyl vytvořen. Jeho potřebnost se také dlouho zdála nulová.
Až do druhého historického okamžiku, tentokrát čerstvějšího. V lednu 2010 v souvislosti s tím, jak vyplouvaly na povrch problémy Řecka, by se takový „EMF“ hodil. Měl by stanovená pravidla hry a podmínky, za kterých může průšvihář zasednout do záchranného člunu. Ale nebyl tu. A Evropské unii se tehdy přítomnost MMF hodila.
Velká neznámá
Kdyby zde EMF byl, nemusely by se tehdy instituce EU hekticky pídit po vytvoření jakési zprvu provizorní imitace, která se teprve na podzim loňského roku přetvořila v trvalý Evropský stabilizační mechanismus, tedy vlastně o 35 let opožděný Evropský měnový fond. Protože vznikl pozdě, musela EU žádat o zapojení MMF do problému. Kdo by si kdy pomyslel, že na začátku 21. století bude MMF pomáhat nejedné členské zemi EU?
Řecko v té době představovalo velkou neznámou. Nevědělo se přesně, jak velká rizika se v něm skrývají. Do provalení krize bylo téměř po celou minulou dekádu druhou nejrychleji rostoucí ekonomikou eurozóny. O ohromném veřejném dluhu se samozřejmě vědělo, ovšem o skutečných nákladech na jeho odstranění již mnohem méně, či spíše vůbec.
MMF navrhl přistoupit k řešení problému radikálně, jak je ostatně zvyklý – jako externí krizový manažer, který odvede práci a odejde. A nyní přiznává, vida dopady na ekonomiku a trh práce, že radikálnost nemusela být až tak velká.
Evropská komise (a týká se to i zatím mlčící ECB) bude muset s Řeckem vydržet i nadále. I proto je její výklad k tomuto zvolenému radikálnímu postoji smířlivější, současně však taktičtější, ba dalo by se říci pokrytečtější. Protože bezchybný onen průběh pomoci opravdu nebyl, což silně ovlivnila urgentní potřeba problém řešit, nevyvolat paniku a do třetice ještě vycházet z informací, jež ne vždy byly autentické.
Současně připomeňme, že první verze záchranné pomoci předpokládala, že řecký deficit do loňského roku klesne na tři procenta HDP, což je po předchozím kumulovaném schodku za předchozí čtyři roky ve výši 50 procent HDP vskutku drastické.
Kyperský příklad
Obhajobu ze strany Evropské komise lze současně číst i jako signál neústupnosti při zavádění fiskální konsolidace, jež však může nabývat i jiných podob a nemusí se na ní nutně podílet pouze daňový poplatník. To koneckonců naznačil i Kypr, a dal tím vlastně za pravdu MMF.
Čtěte také:
David Klimeš: Už víme, jak v Řecku ne. Ale jak ano?
Brusel neuznává zprávu MMF k Řecku
„Pomoc Řecku se nám nepovedla,“ sype si MMF popel na hlavu
Autor je hlavním ekonomem Conseq Investment Management a členem NERV
