PETROLEJÁŘSKÝ OTESÁNEK

Dříve pracoval na profesním růstu, teď s ním roste Unipetrol

Na společenských akcích, při nichž se korzuje v davu, ho rozhodně nikdo nepřehlédne. Měří téměř dva metry a ostatní tak převyšuje o hlavu. Stojí v čele třetího největšího průmyslového podniku země a zdá se, že ho nyní ještě zvětší. Šéf Unipetrolu Pavel Švarc (44) ovšem často zdůrazňuje, že o strategii firmy nerozhoduje. Je nájemním manažerem a řídí se tím, o čem rozhodne vlastník. Proti tomuto tvrzení stojí fakt, že řadu svých idejí, s nimiž do holdingu přišel, prosadil v relativně krátké době. V případě Unipetrolu je majoritním vlastníkem stát a zastupuje ho Grégrovo ministerstvo průmyslu a obchodu. A právě tento úřad nedávno přišel s vizí velkého Unipetrolu, který se rozroste o další podniky. První dvě akvizice, Paramo a AliaChem, byly schváleny už tento měsíc. Případ AliaChemu naznačuje, že Švarc má v Unipetrolu relativně volnou ruku. Materiál o budoucnosti holdingu, který Grégrův úřad zpracoval před prázdninami, se totiž o této akvizici nezmiňuje. Alia–Chem se ovšem dostal do Unipetrolu oklikou, přes Agrobohemii, kterou Unipetrol vlastní společně s Agrofertem Andreje Babiše. Švarc přesto zřejmě podporu ministra Grégra neztratil, protože ten nakonec celou věc posvětil a při zasedání kabinetu 6. září dokonce žádal pro AliaChem finanční injekci. Švarc zatím nechce o převzetí firem mluvit. „Žádné smlouvy jsme ještě nepodepsali, říká. Také o změnách, které čekají Paramo a AliaChem po zařazení do holdingu, bude hovořit až po připojení těchto firem. V čele holdingu Unipetrol je Švarc od února minulého roku. Po svém příchodu prosadil centralizovaný způsob řízení, v němž jsou jednotlivé dcery striktně podřízeny mateřskému Unipetrolu. Pozici centrály do půl roku posílil v Chemopetrolu, Kaučuku i v Benzině. Méně úspěšný byl v České rafinérské, kde si zahraniční akcionáři udrželi hlavní slovo přesto, že vlastní dohromady jen 49 procent akcií. Unipetrol proti nim například neuspěl letos na jaře, když prosazoval odvolání generálního ředitele této dceřiné společnosti Ivana Ottise. Akcionáři Unipetrolu mohou být se Švarcem víc než spokojeni. Výsledky holdingu se pod jeho vedením výrazně zlepšily. V roce 1999 se zvýšil zisk skupiny na dvojnásobek. Letošní rok se vyvíjí ještě lépe. Chemopetrol i Benzina se zřejmě už dostaly ze ztráty a vyšší než plánované zisky vykázaly i další dvě dceřiné společnosti, Kaučuk a Česká rafinérská. Ve své kanceláři bývá Švarc už o půl osmé ráno. Z práce odchází k večeru, obvykle mezi šestou a sedmou hodinou. Často se stohem materiálů, ke kterým se vrací doma. Odpočívá o víkendech. Nechodí do posilovny a sportuje jen příležitostně. Říká, že na trvalé zlepšování kondice je příliš líný. Za líného by ho ovšem těžko označil kdokoli, kdo sledoval jeho profesionální kariéru. Švarc plynně mluví francouzsky, anglicky, německy i rusky. Vysokou školu chemicko–technologickou dokončil v roce 1981. Nastoupil do Pražských cukrovarů a už tam se propracoval do řídících funkcí. V roce 1985 přešel do Pražské cukerní společnosti, kde měl na starosti zahraniční kontakty a později se stal generálním ředitelem. V roce 1993 odešel do české pobočky francouzské konzultační společnosti 3CA, opět na post ředitele. Vydržel tam sotva rok a stal se personálním a později obchodním ředitelem Čížkovické cementárny. Právě působení v cementárně, jež patří do nadnárodní skupiny Lafarge Group, považuje za nejlepší manažerskou školu, kterou mohl získat. Mezinárodní koncern přesto v roce 1997 opustil a přijal místo generálního ředitele lovosické Lovochemie. „Nadnárodní korporace mají zavedené mechanismy řízení a někdy je těžké prosadit vlastní myšlenky. Každý projekt posuzuje spousta dalších lidí a časem můžete mít pocit, že nejste vůdčí osobnost, ale jen jedno kolečko té mašinérie, vysvětluje. Lovochemie byla příležitostí také proto, že podnik začínal s restrukturalizací. Švarc uvádí, že se během ní podařilo snížit náklady o půl miliardy korun, a to při dvoumiliardových tržbách. Z Lovochemie odcházel nerad. Firma už prošla revitalizací, takže ji vlastně opouštěl v době, kdy se objevily první výsledky. Nabídku na post generálního ředitele a předsedy představenstva Unipetrolu dostal Švarc od ministra Grégra. Ten si ho na začátku roku 1999 vybral zřejmě proto, že nutně potřeboval najít člověka, který má za sebou prokazatelné manažerské úspěchy. Výměnu vedení Unipetrolu totiž připravoval po podobné čistce v elektrárenské společnosti ČEZ. Za ČEZ se tehdy snesla na Grégrovu hlavu ostrá kritika, protože ho obsadil hlavně politiky.