PETROMONARCHIE

Ve středoevropském regionu se buduje nadnárodní ropný a plynárenský podnik

V únoru roku 1997 v americkém Vailu ve státě Colorado pořádala ING Barings konferenci pro anglosaské investory o vyhlídkách firem střední a východní Evropy. Už tehdy na titulní straně takzvaného Company Report, který pojednával o českém Unipetrolu (Kaučuk a Chemopetrol), bylo v kolonce „doporučení napsáno Sell (prodávat). V případě Slovnaftu stálo: Buy (kupovat).

Uplynuly tři roky a zdá se, že není nic nového pod sluncem. Slovnaft uzavřel sňatek s maďarským koncernem MOL a společnost Unipetrol zatím ženicha nenašla (nevěsta je asi chudá a ošklivá), neexistuje ani plán její privatizace. Podíl České rafinérské, v níž Unipetrol drží majoritu, na domácím trhu pohonných hmot trvale klesá, o expanzi už nelze ani hovořit a pumpy Benziny jsou ztrátové.

Na zmíněné konferenci také zaznělo, že petrochemie v našem regionu má před sebou velký růstový potenciál, protože spotřeba energie je o 40 procent nižší než v západní Evropě, a počet automobilů dokonce o 50 procent. Největšími dovozci rafinerských produktů byly Česká republika, Polsko a Slovinsko, největšími vývozci Maďarsko a Slovensko. Za nejsofistikovanější rafinerie byly označeny maďarské a slovenské. Tyto dvě země rovněž získaly primát v rychlosti privatizace.

Po třech letech vidíme, že spojení firem MOL a Slovnaft bylo zákonité, a tento logický vývoj musel být jasný i pro české stratégy ve Strakově akademii a na ministerstvu průmyslu a obchodu. To platí nejen pro tandem Zeman–Grégr, ale i pro jeho předchůdce, Tošovský–Kühnl a Klaus–Dlouhý. Nic se za tyto tři roky v otázce privatizace nedělo, vláda pokaždé odmítla i pokusy o posílení Unipetrolu o firmy jako MERO a ČEPRO, což by vedlo k větší atraktivitě tohoto státem ovládaného holdingu. Místo vypracování strategie se na stranických sekretariátech bojovalo o místa ve vedení Unipetrolu.

Přitom Unipetrol s Agipem, Conocem a Shellem v zádech měl všechny předpoklady k úspěchu. K tomu, co se promarnilo, se nedá říct nic jiného než to, že zůstane–li v české petrochemii tato vlastnicko–manažerská úroveň zachována, ministr Špidla bude muset začít přemýšlet, jak řešit zaměstnanost v Kralupech nebo v Litvínově. Záleží na tom, který z podniků bude muset stát zavřít či drasticky restrukturalizovat. To je důsledek toho, že vládní plánovači českého olejářského byznysu tak dlouho malovali tygra, až jim nakonec vyšel pes.

Za dobu váhání se v trojúhelníku Bratislava–Budapešť–Vídeň narýsoval konglomerát, který svou silou může za dva tři roky ovládnout trh v regionu. Maďarský MOL již má Slovnaft a prý se chystá na rumunský Petrom, rakouská OMV se ohlíží po chorvatské rafinerii INA. Agentura APA tvrdí, že dozorčí rada OMV uvažuje o spojenectví s koncernem MOL. Existující či plánované velké nákupy Maďarů a jejich švagrů, jak se v Budapešti Rakušanům obvykle říká, prý nakonec musí vrcholit sňatkem.

Nedávno se objevila zpráva o tom, že OMV, která prohrála souboj o Slovnaft, kupuje volné akcie firmy MOL, kde maďarský stát drží pouze 25 procent akcií, zbytek je v rukou institucionálních investorů.

OMV, ale i MOL jsou prý přesvědčeny o tom, že zmíněné rafinerie se musí spojit, jinak je spolkne kterákoliv multinacionální olejářská společnost. Byl by to sňatek z rozumu, ale vzhledem k tradicím rakousko–uherské monarchie a díky společnému úsilí přežít by snad i fungoval.

Vedení Slovnaftu minulý týden prozradilo, že uvažovalo o tom, s kým jít do party. Koketovalo i se zámořskými investory, ale nakonec zvítězil uchazeč z druhé strany Dunaje, který má podobné cíle. Je až s podivem, že vzhledem k resentimentům vůči Budapešti Slováci takový krok učinili.

Otázkou je, zda se podaří konsolidace petrochemického průmyslu našeho regionu bez účasti velkých multinacionálních firem. Akcionáři a manažeři firem MOL a Slovnaft mají zato, že jsou připraveni se o to pokusit.

Může být spojení těchto dvou firem nakonec úspěšné? János Csák, sedmatřicetiletý prezident firmy MOL, na tyto dohady rád odpovídá příkladem ze zahraničí. „Ceny akcií AT&T před několika lety trvale klesaly. Firma vyměnila tři generální ředitele, nakonec koupila kolegu Billa Gatese a vrhla se na trh kabelových televizí. Rostlo riziko AT&T? Rostlo. Stejně jako roste riziko nyní pro MOL. Přežije AT&T s novou strategií? To zatím nikdo bezpečně neví, řekl.