Stejné doplatky budou mít ve sněmovně řadu odpůrců
Ministryně zdravotnictví Marie Součková slíbila začátkem tohoto měsíce pevné ceny léků. Když o nich hovořila poprvé – 9. listopadu na sjezdu České lékárnické komory - vysloužila si spontánní potlesk. Další ohlasy už tak nadšené nebyly. Zastánci volné soutěže hovoří o návratu k socialistické regulaci trhu a někteří kritici tvrdí, že sjednocení cen povede ke zdražení léků. „Určitě se dorovnají se na nynější maximální cenu,“ tvrdí například za Svaz pacientů předseda Luboš Olejár.
Ministerstvo zdravotnictví tuto interpretaci odmítá. „Nebude to žádné navyšování. Cílem vládní politiky nejsou dražší léky, ale naopak péče dostupná pro všechny obyvatele,“ říká mluvčí úřadu Mario Böhme.
Proti zavedení jednotných cen jsou však i výrobci léků, kteří se obávají dorovnání na nejnižší úroveň. „I když se ceny liší, máme v průměru velmi nízké ceny, takže si nedovedu představit, že bychom s nimi šli ještě dolů,“ říká za dovozce tajemník Mezinárodní asociace farmaceutických společností Pavol Mazan. Otázka, kam se posunou, bude zřejmě v boji o jednotné ceny klíčová. „Dokud nevíme, na jaké úrovni ceny budou, nemá smysl o nich diskutovat,“ připouští odborník na lékovou politiku Jindřich Gráf.
Předčasný povyk.
Součková sice prohlásila, že se ceny léků sjednotí od roku 2004, ale svůj záměr bude muset prosadit v Parlamentu. Týdeník EURO zjistil, že na jejím ministerstvu zatím nikdo na podrobnějším plánu cenové „přestavby“ nepracuje. Přesto už něco udělala. V srpnu, tedy zhruba měsíc po svém nástupu do funkce, požádala kolegu z vlády Pavla Rychetského, aby připravil změnu kompetenčního zákona tak, aby dohled nad cenami přešel z ministerstva financí na její rezort. „Do budoucna nechceme maximální ceny a nelíbí se nám ani způsob, jakým je ministerstvo financí stanovuje,“ vysvětlila.
Ministerstvo financí dosud určuje po dohodě s výrobci nebo dovozci maximální cenu pro český trh. Kolik a zda se bude na jednotlivé léky doplácet ze zdravotního pojištění, rozhoduje ministerstvo zdravotnictví, které se řídí doporučením odborné kategorizační komise. Přestože při stanovení úhrady vychází z maximální ceny, doplatek pacienta závisí spíše na tom, jak dodavatelé následně svoji „maximální“ cenu sníží. „V takovém systému lze jen těžko plánovat výdaje na léky,“ říkají zástupci zdravotních pojišťoven. Pojišťovny se navíc domnívají, že se na „financích“ nastavuje laťka zbytečně vysoko. „Zkušenosti ukazují, že dodavatelé obvykle mohou jít s cenou poměrně výrazně dolů,“ říká i prezident České lékárnické komory (ČLK) Lubomír Chudoba.
Doplatková turistika.
Lékárníci však nynější systém kritizují hlavně proto, že se v posledním období ceny některých léků výrazně diferencovaly. Zejména dražší léky lze v některých vybraných lékárnách získat s výrazně nižším doplatkem. „S tím nemůžeme být spokojeni. Takzvaná doplatková turistika komplikuje život pacientům a nepřispívá ani pověsti našeho oboru“, řekl už v září předseda sekce lékárenství ČLK Pavel Grodza.
Doplatky se liší až o několik desítek korun. „Zejména u dražších léků není neobvyklé, že v jedné lékárně doplatíte třeba stokorunu, ale jinde to může být třeba 170 nebo naopak jen 80 korun,“ připouští i Svaz pacientů.
Zpravidla nižší doplatky mohou mít nemocniční lékárny, které odebírají velké množství léků a mohou na ně získat množstevní slevu. Slevy však zřejmě mají i některé vytipované lékárny, a to po dohodě s dodavatelem. „Nejhorší je, když se potom dozvíme, že i lékaři jsou s těmito dodavateli zřejmě propojeni a pacienty rovnou posílají pro lék do „nejlevnější“ lékárny,“ vysvětluje Chudoba. Pro ostatní prodejce je doplatková turistika bolestivá – pacienti nasměrovaní do „levnější“ lékárny v ní nakoupí i přípravky, které by za stejnou cenu dostali i jinde.
Diktát úředníků.
Zastánci trhu takovou konkurenci obhajují. Tvrdí, že snižuje ceny a proto regulaci odmítají.. „Pevné ceny nejsou nic jiného než obnovení komunistického cenového systému,“ říká ředitel Liberálního institutu Jiří Schwarz.
Uznávaný odborník na lékovou politiku Josef Suchopár z poradenské firmy Infopharm však upozorňuje, že určitá regulace cen je běžná ve všech zdravotnických systémech založených na principu solidarity. Ceny léků se regulují všude v Evropě a pevné ceny pro léky hrazené ze zdravotního pojištění mají i jinak liberální Německo nebo Dánsko.
Součková chce totéž: pevné ceny jen u léků, které za pacienty zcela nebo částečně hradí zdravotní pojišťovny. Stejné doplatky na tyto léky hodlá zajistit tím, že by se ceny spolu s pevně stanovenou úhradou od pojišťovny vyhlašovaly na období nejméně jednoho roku.
Praxi obvyklé v Evropě se přibližují i další dva návrhy. zavedení rozdílných marží na prodej léků a rozhodování o cenách „pod jednou střechou“. Oba se ovšem budou ještě široce rozebírat, vyžadují totiž změnu kompetenčního zákona a zákona o lécích.
Nulová varianta.
Při politických jednáních může být nakonec nejméně průchodná právě lékárnická marže. Dodavatelé a distributoři si mohou ze zákona k ceně dodavatele přirazit celkem 32 procent. Součková navrhuje, aby se tato marže u drahých léků snížila. Aby se nesnížily i příjmy lékárníků, musela by u levných léků marži zvýšit. „Uvědomujeme si, že na tomto požadavku mohou pevné ceny skončit,“ připouští Chudoba.
Lékárnická marže je už dnes pro kdekoho trnem v oku. O nutnosti jejího snížení mluví Svaz pacientů i někteří politici. Za nehoráznou ji označil předseda KSČM Miroslav Grebeníček. Je zbytečné, aby tady byla financována marže, která řadově představuje desítky miliard korun,“ řekl.
Chudoba tvrdí, že si lékárníci mezi sebe rozdělí ročně necelých pět miliard. Upozorňuje, že lékárnám zůstává z konečné ceny léků necelých 18 procent, což je marže, která je vůbec nejnižší v Evropě. „Zákon sice uvádí 32 procent, ale tato přirážka se počítá z ceny před zdaněním a lékárníci se o ni dělí s distributory,“ vysvětluje.
Lékárníci věří, že jejich návrh na pevné ceny tentokrát projde. O maržích a jejich diferenciaci jsou ochotní jednat. „Už v roce 1997 jsme si k nim nechali zpracovat studii, takzvanou nulovou variantu. Vyšla příznivě, ale k prosazení pevných cen chyběla politická vůle,“ říká Chudoba.
Čas změny.
Politická vůle bude třeba i pro změnu kompetencí. Ministerstvo financí se k ní zatím nevyjádřilo. V uplynulých letech však pokusy o převedení regulace léků na rezort zdravotnictví úspěšně blokovalo. „Ministerstvo financí vytrvale tvrdí: tady musí působit konkurence. Ale například u cigaret mu už pevné ceny přestaly vadit,“ podotýká Suchopár, který až do roku 1998 působil na ministerstvu zdravotnictví ve funkci náměstka a je jedním z autorů nynějšího systému stanovení úhrad léků ze zdravotního pojištění. Jindřich Gráf se domnívá, že není důležité, které ministerstvo nakonec bude mí regulaci léků ve své kompetenci. „Klíčovou otázkou je, zda bude umět nastavit ceny, které budou dostatečně transparentní a budou výhodné pro pacienty i zdravotní pojišťovny,“ říká. Gráf opustil ministerstvo zdravotnictví letos v létě. Před odchodem kritizoval předchůdce Součkové Bohumila Fišera, který těsně před volbami v rozporu s doporučením odborné kategorizační komise změnil úhrady některých léků. Suchopár tvrdí, že je pro zavedení pevných cen nejvyšší čas. „Odpadnou nekalé praktiky, nedůstojné putování pacientů za levnějšími léky a zdravotní pojišťovny si budou moci lépe naplánovat své výdaje“, vysvětluje. Připouští, že sám by na začátku devadesátých let s pevnými cenami nesouhlasil. „Teď bych se však za ně spíše přimlouval,“ říká.
