Na summitu EU nešlo o azyly, ale o to, jak uprchlíky co nejrychleji vracet
Minulý týden se opět ukázalo, že i největší instituce a bloky států často jednají podle stejných psychologických vzorců jako jednotlivci. Nejprve se objeví silná emoce – ztroskotaná loď ve Středozemním moři (vlastně kousek od libyjských břehů, ale to nebylo moc zdůrazňováno) a obrázky utonulých těl. Mezi nimi je i dost dětí, takže unijní lídři náhle spatří problém jako „otcové a matky“ a svolají mimořádný summit, neboť je třeba „už konečně něco dělat“. Sotva je ale poradci v letadle do Bruselu nabrífují, dojde jim obludnost problému, takže se zase rychle vrátí na zem.
Výsledky mimořádného jednání o uprchlické krizi by se daly označit za docela slušné, kdyby se summit uskutečnil někdy před Vánocemi, když Italové zastavili námořní operaci Mare Nostrum, která za rok vytáhla z moře asi 90 tisíc uprchlíků. Od počátku roku hlídá Středozemní moře jen evropská agentura Frontex, která disponuje dvěma průzkumnými letadly a třemi loděmi. Rozpočet na její operaci Triton je od čtvrtka ztrojnásoben, čímž se ostraha dorovná zhruba na úroveň akce Mare Nostrum. Dá se toto označit za úspěch?
Budiž pochválen premiér Bohuslav Sobotka, který agentuře nabídl letadlo CASA a asi šest desítek expertů. Menší potíž je v tom, že Česko se tímto způsobem morálně „vykupuje“ z řešení mnohem ožehavějšího problému, jímž je poskytování azylu lidem, kteří jsou ve své domovině prokazatelně perzekuováni. Rozmísťování uprchlíků neřídí Brusel a je na dobrovolné účasti členských zemí. Česko o žádné utlačované Syřany nestojí a považujeme za úspěch, když se nám podaří absorbovat patnáct syrských rodin. Srovnatelně početné Švédsko přitom přijalo desítky tisíc lidí prchajících před občanskou válkou v Sýrii. V zájmu objektivity je ovšem třeba říci, že české antipatie k uprchlíkům z Blízkého východu jsou opětované, takže většina z nich je zachycena u Děčína na cestě do Drážďan.
Brusel se však azyly minulý týden vůbec nezabýval. Namísto toho vymýšlel procedury, jak uprchlíky rychleji vracet, a také přišel s tím, že proti pašerákům lidí bude nejlepší „vojenský zásah“. To je v případě Unie celkem inovativní přístup k řešení sousedských sporů. Možná kvůli tomu bude třeba žádat o mandát OSN. Časy se mění – Pevnost Evropa vytahuje padací most a chystá se na obléhání.
O autorovi| Luboš Heger • heger@mf.cz
