Chtěl se podívat na Měsíc. Nepodařilo se. Tak se alespoň na Zemi prošel ve skafandru. A vesmírem se Pierre Cardin inspiroval, když navrhoval své modely. Je považován za podivína. Vyhýbá se očnímu kontaktu. Ti, kdo se s ním poznali, tvrdí, že je posedlý produkty s logem Pierre Cardin. Snad nikdo v módním průmyslu neuzavřel tolik licenčních smluv jako právě on. Byl vůbec prvním návrhářem, který využil k šíření své značky licencí a je na to patřičně hrdý. První poskytl koncem 60. let na pánské košile a kravaty. Následovala smlouva na porcelán. Značka Pierre Cardin přestala být módou, stala se životním stylem.
Svět jménem Cardin
Logem Pierre Cardin je označeno více než 900 produktů od olivového oleje po pánve na smažení, dlaždice, sardinky a ortopedické matrace. Cardin má dokonce vlastní vydavatelství. „Všechno je Pierre Cardin, absolutně všechno,“ říká návrhář. „Mohu se ráno probudit a oholit se jedním z mých strojků, použít vlastní vodu po holení a obléknout se do značky Pierre Cardin, a to od kravaty přes kalhoty až po tričko. Potom mohu jít do své restaurace Maxim’s nebo do svého divadla. A kdyby mě někdo požádal, abych dělal toaletní papír, udělám ho taky.“
Při jednom z rozhovorů se ho novinář ptal, zda posedlost vlastní značkou souvisí s tím, že byl nejmladším z jedenácti dětí a spoustu věcí tedy podědil. „Ne, vždy jsem žil osamoceně. Byl jsem sám, i když mi bylo šestnáct,“ reagoval Cardin.
Návrhář (vlastním jménem Pietro Cardini) se narodil v roce 1922 blízko Benátek. V roce 1926 se rodina přestěhovala zpět do rodné Francie. Cardin vyrůstal v průmyslovém městečku St. Etienne v jihovýchodní části země. Rodiče byli movití obchodníci s vínem a přáli si, aby se z jejich syna stal úspěšný architekt. Pokud tedy nepřevezme rodinnou firmu… Jenže již osmiletý Pierre projevoval zájem o módu. Pro panenky dětí ze sousedství navrhoval oblečení. Sám však tvrdí, že chtěl být hercem nebo tanečníkem. V čtrnácti letech se vyučil krejčím a po druhé světové válce nastoupil do jednoho z tehdy nejproslulejších módních domů Paquin, později pracoval v salonu Schiaparelli.
Kromě „běžných“ oděvů ho vždy přitahovaly divadelní a filmové kostýmy, a tak pro jeho kariéru nabyla mimořádného významu spolupráce s Jeana Cocteauem na filmu Beauty and the Beast. Cocteau představil Cardina Christianu Diorovi, který byl již uznávaným módním návrhářem. A Dior nabídl mladému tvůrci místo. Cardin se brzy stal se jedním z „týmu třinácti“, který je spojován s formováním stylu New Look, jenž proslavil módní dům Dior. Lidé z módního průmyslu začali označovat Pierra Cardina za Diorova nástupce.
A bude revoluce!
Jenže v roce 1949 Cardin slavnou značku opustil a následující rok si otevřel vlastní módní dům. Inspiraci hledal v díle přátel, mezi které patřili i Salvador Dalí či Pablo Picasso.V podkrovních prostorách začal navrhovat večerní róby pro nespočet pařížských večírků a rázem slavil úspěch. Dokonce sám Christian Dior patřil mezi jeho obdivovatele. Jestliže však byl Dior považován za představitele elegance a aristokratické krásy, Cardin byl novátorem, osobností sociální a sexuální revoluce, průmyslové výroby a objevování kosmu. Jen pár let poté, co začal podnikat, získal si pověst nejlepšího krejčího šatů v Paříži. V roce 1953 si mohl dovolit přesídlit do šestipatrového paláce z 18. století Faubourg Saint-Honoré, kde založil House of Cardin. Kupní smlouva na nemovitost ukládala Cardinovi povinnost, aby v přízemí i nadále provozoval konzervativní pánský salon. Cardin rozdělil svoji firmu na dvě části. První z nich nazval Adam, druhou Eva. Kromě klasických modelů nabízel avantgardní kravaty, svetry a bundy, které se po celé Evropě staly hitem.
V roce 1959 jako vůbec první návrhář na světě představil kolekci ready-to-wear určenou ženám, o rok později kolekci stejné kategorie také pro muže. A způsobil skandál. Pobouřil proti sobě především pařížské módní guru a ti ho vyloučili z Chambre Syndicale de la Couture, federace, která stanovuje pravidla pro haute couture. (Později byl sice znovu přijat, ale po pár letech dobrovolně syndikát opustil.)
Levnější modely Cardin dodával i do obchodních domů. A to bylo v 50. letech neslýchané rozhodnutí. Získal tím širší okruh klientů a další hledal ve Spojených státech. Po přistání na letišti v New Yorku si všiml spousty zaparkovaných automobilů výrazných barev. „To potvrdilo můj instinkt, že volba barev je dnes tím nejpodstatnějším,“ konstatoval později návrhář, který má slabost pro nápadité barvy. Ze Spojených států zamířil do Japonska. Tamní ženy si brzy oblíbily Cardinovy padnoucí střihy a jasné barvy modelů. On sám zase obdivoval tradiční japonské oblečení. Vliv japonské módy je ostatně viditelný na mnoha jeho pozdějších návrzích.
Cardin je doposud považován za mistra šikmých střihů, jemných linií a výrazných barev. V 60. letech představil Space Age Look, jenž charakterizovaly krátké tuniky a moderní materiály jako například vinyl. Modelky se procházely po molech s přilbami na hlavách. „Mým snem bylo podívat se na Měsíc. Byl jsem jediným na světě, kdo se procházel ve skafandru,“ říká Cardin a poukazuje na obálku časopisu, na které je vyfotografován ve skafandru, ve kterém Neil Armstrong vystoupil na Měsíc. Cardinovy modely byly plné geometrických vzorů, využíval výrazné knoflíky, kombinoval minisukně s dlouhými kabáty. Ignoroval ženské tvary a byl průkopníkem unisex stylu. Kritici mu vytýkali, že někdy hodně experimentuje a nemyslí na praktičnost. Připomínají například bublinové šaty, které návrhář představil v roce 1954. V každém případě Cardinova tvorba ovlivnila řadu návrhářů, mezi nimi například Billa Blasse, Paco Rabanna, Marca Jacobse nebo Rolanda Moureta.
Do ulic
„V roce 1959 jsem se ptal sám sebe, proč si pouze bohatí mohou dovolit exkluzivní módu, proč ne také muži a ženy na ulicích? Já to mohu změnit! A také jsem to udělal,“ říká Cardin o svém rozhodnutí nabízet modely v obchodních domech. A pokračuje: „Haute couture je pouze pro bohaté, ale kolekce pret-a-porter se může dělat lépe než haute coututre.“ Jeho převratný krok však má i odvrácenou stranu. Pierre Cardin je dnes běžná značka, která se nemůže srovnávat s nejluxusnějšími. A navíc musela firma vždy znovu a znovu hledat rovnováhu mezi rychlou expanzí a udržení statusu značky.
Cardinovi patří mezi návrháři ještě jeden primát. Byl prvním západním návrhářem, který představil módní kolekci v Číně. Už v roce 1979 tam uspořádal první módní přehlídku. Vzpomíná, že všichni Číňané byli tehdy oblečeni do obleků ve stylu předsedy Mao Ce-tunga, které byly zbarvené do hněda nebo tmavomodra. „Na ulicích nebyly žádné barvy,“ říká Cardin. „Někdy bylo velmi těžké rozlišit, zda jde o muže nebo ženu.“ Dnes je Cardin v Číně tak populární, že dle časopisu Label France jej mnoho Číňanů považuje za francouzského prezidenta.
Osmaosmdesátiletý návrhář žije v Paříži a stále se věnuje módě. „Je to mé potěšení, je to můj způsob, jak zůstat v kontaktu s pařížskou módou. Mé jméno je spojeno s divadlem, restauracemi, s hotely. Mé jméno je na mnoha věcech, ale to co mám skutečně nejraději, je samozřejmě móda. Mám mnoho odlišných sociálních pozic, ale nejvíc mě baví navrhování modelů. Takové je moje srdce. Musím každý den dělat módu, jinak mi něco chybí,“ říká Cardin. Nikdy prý nepřemýšlel o tom, že by odešel do důchodu. Jednou konstatoval, že by si přál zemřít jako nejbohatší muž na světě. V roce 2006 média odhadovala, že roční tržby Cardinova impéria dosahují 7,5 miliardy dolarů. Několikrát v rozhovorech zdůraznil, že si pro své podnikání nikdy nepůjčil z banky ani frank. V jeho konglomerátu je po celém světě zaměstnáno 200 tisíc lidí a produkty jeho značky užívá 150 milionů lidí. Cardin drží více než 500 patentů v designu, architektuře, propagaci a v oblasti zábavy. Řadí mezi šedesát nejbohatších lidí ve Francii a mezi návrháři ho co do rozsahu majetku předčí jen Giorgio Armani.
Válka v Lacoste
Když Cardin opouští Paříž, nejčastěji míří do francouzské vesničky Lacoste, kde zakoupil zámek, obývaný kdysi Markýzem de Sade. Zámek však není jedinou nemovitostí, kterou Cardin v malé obci má. Loni mu tam patřilo 42 domů a každoročně v Lacoste pořádá letní hudební festival. Jeho aktivity však mezi místními obyvateli vzbuzují kritiku. Ve vesnici, která dříve byla protestantskou a žije v ní 450 obyvatel, ztělesňuje Cardin nenáviděného představitele globálního kapitalismu. Starý muž se nijak nesnaží rozjitřené vztahy urovnat. Konstatoval, že s kritiky nemá trpělivost. Tvrdí, že ve vesnici již investoval 30 milionů dolarů a zaměstnává 80 lidí. Prý se snaží proměnit Lacoste v St. Tropez kultury. Zve světoznámé umělce, staví luxusní hotely, zakládá vybrané restaurace. Odpůrci ho nazvali egoistickým vetřelcem, Cardin je zase považuje za balíky, kteří nerozumí jeho velkolepým vizím. „Jsem zde šťastný. Chci vybudovat nádhernou vesnici,“ konstatoval v rozhovoru pro Guardian.
Cardin se nikdy neoženil a nemá ani následníka. Proto také uvažuje, že společnost prodá. „Cítím se velmi silný a nejsem vůbec unavený. A pokud prodám svou značku, stejně chci zemřít při práci,“ tvrdí. O svém osobním životě kdysi prohlásil: „Spal jsem s ženami, spal jsem s muži. Jsem svobodný člověk. Byl jsem milován a obdivován výjimečnými lidmi.“ Rád se chlubí dobrými vztahy s politiky i s celebritami. Hovořil s ruským premiérem Vladimirem Putinem, přátelil se s hercem Jeannem Moreauem. „Podívejte, ne všichni milují mou práci. Lidé říkají, že je to šeredné, vulgární. Vždy jsem byl hodně osamocený, ale byl jsem velmi úspěšný, fantastický. Nyní jsem velmi šťastný. Ve všem – v hudbě, v politice – vždy jsem byl napřed.“
Příběh značky Pierre Cardin
1922 Poblíž Benátek se narodil Pietro Cardini
1946 Cardin spolupracuje s Jeanem Cocteauem na filmu Beauty and the Beast
1946 Cardin nastupuje do salonu Christian Dior
1950 Cardin zakládá vlastní módní dům
1959 Návrhář představuje vůbec poprvé kolekci ready-to-wear
60. léta Uvádí styl Space Age Look
1966 Uvedena kolekce Piere Cardin pro děti
1968 Cardin uzavírá první licenční smlouvu na pánské košile a kravaty
1972 Automobilka American Motors Cardina požádala, aby navrhl interiér pro model AMC Jevelins
1977 Cardin získává Zlatý náprstek, ocenění, které dostane nejlepší módní návrhář sezony. Stejné ocenění dostal Cardin v roce 1979 a 1982.
1979 Cardin pořádá první módní přehlídku v Číně
1981 Cardin získává síť restaurací Maxim’s
1991 Návrhář jmenován velvyslancem dobré vůle UNESCO
1991 Uzavírá smlouvu s čínskou vládou na návrh stejnokrojů pro armádu a policii
2005 Cardin navrhl avantgardní kolekci uniforem pro Air India
