Srovnání vybraných ekonomických ukazatelů Německa a Francie naznačuje několik podstatných rozdílů mezi dvěma největšími ekonomikami eurozóny. Za prvé, Německo se díky své podstatně vyšší exportní orientaci a oživení mezinárodního obchodu dostává z krize rychleji než Francie.
Produkční mezera, tedy rozdíl mezi skutečným a potenciálním ekonomickým výkonem, se díky rychlejšímu ekonomickému růstu uzavírá v Německu rychleji než ve Francii, což potvrzují i čísla o nezaměstnanosti, jež je ve Francii podstatně vyšší. Rozdíl mezi výnosy dlouhodobých státních dluhopisů nejsou dosud vysoké, stejně jako rozdíl v zadluženosti.
Německo ale pro ozdravení veřejných financí udělalo podstatně více než Francie (rozpočtové brzdy), a navíc mu fouká vítr do plachet díky rychlejšímu růstu. Francouzi zatím dál nabírají do veřejných financí vodu prostřednictvím vyšších schodků a přechod na tvrdší fiskální disciplínu, kterou EU hodlá zavést, bude činit Francii větší ekonomické i politické problémy. Totéž platí o závazku strukturálních reforem v rámci přijatého Paktu pro euro plus, jež jsou inspirovány především německým příkladem.
Francie by také podle všeho potřebovala, aby ECB držela základní úrokové sazby ještě dost dlouho hodně nízko. Opět další rozdíl oproti Německu. Ani Německo s Francií tak netvoří optimální měnovou zónu. Jedna věc, o níž se málo ví: z hlediska produktivity práce v přepočtu na ekonomicky aktivní obyvatele jsou na tom Francouzi podle všeho lépe než Němci, a odstup je docela výrazný.
