ČKD Praha Holding
ČKD Holding loni prodělal 1,8 miliardy (předloni 1,5 miliardy) při obratu dvanáct a půl miliardy korun. Objem úvěrů se vyšplhal až na sedm a půl miliardy, z toho závazky ke Konsolidační bance a České inkasní tvoří celkem 3,9 miliardy korun. K významným věřitelům se dále počítá Česká spořitelna, Investiční a Poštovní banka, Société Générale, Commerzbank a Komerční banka. K úvěrovému zatížení je ještě nutné připočíst dvoumiliardovou emisi sedmiletých obligací.
Generální ředitel Jiří Maroušek již na podzim minulého roku žádal na státu garanci na nový provozní úvěr ve výši 2,5 miliardy. Bez této pomoci podle něj hrozil podniku kolaps. Když státní pomoc nešla, začal Maroušek situaci řešit: zastavil akcie nejlukrativnější dcery holdingu ČKD DIZ u IPB za několik desítek milionů provozních korun. Zrychlil jednání o prodeji zadlužené Vagónky Studénka a podniku Carborundum Electrite. Dále jedná o prodeji stěžejní dcery ČKD Dopravní systémy, přičemž zájemců je několik, včetně francouzského Alsthomu nebo německého Siemensu. Ten je v poněkud specifickém postavení, protože s ČKD Dopravní systémy vytvořil konsorcium na výrobu rychlovlaků. Podle důvěryhodného zdroje však ve skutečnosti nejde Siemensu o faktické zakoupení firmy, ale spíše jen o pronájem výrobních kapacit, aby mohl dokončit kontrakty pro železniční koridor a pražské metro.
Další záměry - pokud Maroušek nějaké má - však odmítá prozradit s tím, že „jsou to pouze vnitřní záležitosti firmy a mohly by poškodit její budoucí zájmy .
Citlivá situace holdingu rozhýbala i věřitele. Protože už zřejmě pochopili, že jsou na stejné lodi a buď se na ní zachrání společně, nebo na ní společně utonou, hodlají především sjednotit postoje. „Asi tak do týdne by měl vzniknout něco jako věřitelský výbor a vzájemná dohoda hlavních věřitelů, uvedl jeden z ředitelů Investiční a Poštovní banky Michal Habart. Součástí dohody by zřejmě měla být vnitřní restrukturalizace, tedy hlavně prostorová centralizace výroby a následný odprodej nevyužitých hal a poskytnutí financí k zajištění provozu a dodržení nasmlouvaných kontraktů. Podle informací týdeníku EURO bude další postup silně záviset na chování Konsolidační banky a České inkasní. Pokud by tyto státní peněžní instituce byly ochotny svoje pohledávky kapitalizovat, zdá se, že k podobnému kroku by se možná odhodlali i jiní bankovní věřitelé. Finálem celého procesu by měl být vstup strategického partnera.
Realizace záměrů věřitelského seskupení asi už vůbec nepočítá s jakoukoliv účastí nynějšího managementu včetně samotného Marouška. Jeho podíl či spíše podíl jeho firmy INPRO by se totiž kapitalizací bankovních úvěrů tak naředil, že by jeho akcionářský vliv byl stejně zanedbatelný.
