Úspěšná bionafta je už zapomenuta, míchat začínáme se zpožděním
Už jsme v polovině období, kdy nám evropská směrnice ukládá mít dvouprocentní podíl biopaliv v celkovém objemu pohonných hmot. Dosud nemáme nic. Česko, kdysi pionýrská země v zavádění biopaliv v dopravě, značně zaostává. Bionafta, hit devadesátých let, vyznačující se třetinou metylesteru řepkového oleje ve směsi s motorovou naftou, zmizela z čerpadel. Skončil konsenzus o nasměrování státních dotací a žádný jiný se nenašel. Průkopnická česká aktivita, která si našla cestu i na zdejší čerpací stanice zahraničních firem, zmizela. Povinné nízkoprocentní přimíchávání biosložky do pohonných hmot však nebyly české orgány a úřady schopny spustit. Spory o státní podporu přimíchávání skončily nakonec tak, že nebude žádná. Ani dotace, ani daňová úleva.
Přesto se Česko konečně belhá na start. Bioetanol se začne do benzinu přimíchávat od 1. ledna 2008. Nafta je aktuálnější, příměsi metylesteru začnou už od 1. září. Zprvu předepsaná dvě procenta se od 1. ledna 2009 zvýší na 4,5 procenta. Pokud to potvrdí Senát a podepíše prezident.
Každého, kdo se při tomto sdělení začíná bát o svého dieselového miláčka, je třeba ujistit, že už na takové směsi dávno jezdí. Takřka pokaždé, když nabere palivo u čerpadla, které má naftu dovezenou z Rakouska či Německa.
Strach z podloudníků.
Spolu s neochotou části politického spektra podporovat rozvoj biopaliv brzdil jejich využití strach, že opět nastane podloudná éra topných olejů. Neboť nejen u biolihu do benzinu, ale i u metylesteru hrozí zneužití dvojího zdanění. Metylester se naštěstí nedá pít, takže daňové úniky nehrozí v astronomických mnohonásobcích jako u biolihu. Nicméně i tady jsou možné.
Jednou z příčin je, že výroba metylesteru řepkového oleje může probíhat ve dvou různých režimech podle deklarovaného účelu použití. Čistý metylester, užívaný v čisté podobě přímo k pohonu motorů, je od daně osvobozen a lze jej distribuovat jen z daňového skladu. U metylesteru ve směsných palivech se daň platí, zato ho může vyrobit a dovézt kdokoli. A tak někdo může ze svého prospěchu zaměňovat metylester vyrobený mimo daňový sklad s metylesterem z něho. Při této záměně může být na čerpací stanice dodáván výrobek, u něhož nebyl řádně uplatněn nárok na osvobození od daně a jeho prodejem pro pohon motorů vzniká povinnost daň přiznat a zaplatit.
A když daň nepřizná a nezaplatí, je únik jako vyšitý. Jak jednoduché by bylo omezit možnosti výroby metylesteru tak, aby mohla probíhat jen v daňovém skladu. A to bez ohledu na deklarovaný účel využití. Jenže to má jeden maličký háček, bylo by to v rozporu s unijní legislativou. Musela by se kvůli tomu měnit evropská směrnice, a to je práce na dlouhá léta.
„Daňově rizikové“ by byly i případy, kdy by čistý metylester dodávaný na čerpací stanici k přímému prodeji bez daně byl na místě smíchán s čistou nebo směsnou naftou. Také to by byl daňový únik, i kdyby metylester určený původně k jinému účelu byl od daně osvobozen.
Naopak metylester pro výrobu směsných pohonných hmot není předmětem daně a jeho výrobci nejsou provozovateli daňového skladu. Paliva však může míchat pouze daňový sklad, který je zdaní.
V takovémto složitém systému je prostor pro falešné daňové kličky, a tak je ho třeba kontrolovat. Celní praxe odhaluje i nenahlášené černé přepravy, falešná razítka a podobně. Nicméně ani toto riziko by nemělo rozvoji biopaliv bránit.
Tajemství v nádrži.
Nikdo, kdo se v čerpací stanici zastaví u stojanu s naftou, se nemá šanci dozvědět, na jakou směs nafty a metylesteru právě pojede. Může to být zcela čistá motorová nafta zrovna tak jako palivo s pětiprocentní příměsí. Podmínka dvou procent platí rámcově pro celoroční dodávku, horní pětiprocentní hranice je stanovena technickou normou. Pumpaři nemají povinnost deklarovat složení, a vlastně ho ani sami neznají. S každou nově dovezenou cisternou se proměňuje.
Bohumila Kotenová z Generálního ředitelství cel zdůrazňuje povinnost, plynoucí z Evropské unie, zachovat na trhu celou škálu pohonných hmot, od čisté motorové nafty po stoprocentní metylester. Patří do ní jak směsné palivo do pěti procent metylesteru, které bude od září na pumpách, tak ona pověstná bionafta s 31 procenty biosložky. Ta však nyní na trhu není, ale má o ní do konce roku rozhodnout vláda na základě připravovaného programu daňového zvýhodnění čistých biopaliv a vysokoprocentních směsí.
I když kontrolovat zvolenou příměs by podle Kotenové bylo značně jednodušší, celní správa se už připravila na rámcové kontroly na základě roční uzávěrky, kterou povinné osoby musejí předložit vždy do 31. ledna následujícího roku.
„Oprávněn přimíchávat biopalivo je jen subjekt, který má daňový sklad. Daňové sklady existují už čtyři roky, a tak už máme nastaveny kontrolní mechanismy. Už v podmínkách založení daňového skladu lze stanovit podmínky, které brání i případnému zneužití pohonných hmot,“ uvádí Kotenová.
Kromě toho celní správa hodlá provádět i nejrůznější průběžné kontroly, sledovat deklarovanou kvalitu dovážených směsí, hlídat pokusy přidávat do zdaněné nafty nezdaněný metylester a podobně.
Nicméně ministerstvu financí, které připravilo návrh způsobu kontroly, vadí, že výrobci a distributoři metylesteru nemusejí být provozovateli daňových skladů. Tím se situace velice znepřehledňuje, doprava probíhá mimo evidenci celních orgánů a kontrola je prakticky možná až tehdy, když pohonné hmoty a metylester doputují do daňového skladu, kolem kterého se pak všechno točí.
Zloba producentů.
Nad dopadem případného nesplnění předepsaných dvou procent příměsi se zlobí předseda České asociace olejářského průmyslu a obchodu a generální ředitel společnosti Paramo Ivan Ottis: „Chystaná novela obsahuje jedinou ekonomickou pobídku v uvozovkách a tou je bezprecedentní pokuta ve výši 75 korun za litr nepoužité biosložky. Chtěl bych zdůraznit, že ve všech okolních zemích, kde působí konkurenční rafinerie, v Polsku, na Slovensku, v Maďarsku a v Rakousku, tato pokuta neexistuje. Existuje pouze v Německu, ale patnáct až osmnáct korun za litr, a to je v hodnotě biosložky, čemuž by se dalo i rozumět. Jinými slovy, zatímco ostatní země používají pozitivní ekonomickou motivaci, naše republika se vydala cestou extrémních sankcí. Zmíněný zákon totiž nelze oddělit od již schválené novely zákona o spotřebních daních, která žádnou ekonomickou podporu neobsahuje.“
Ottis z toho vyvozuje, že současné nastavení poškozuje domácí rafinerie, protože je znevýhodňuje oproti zahraničním konkurentům, kteří požívají úlev na domácím trhu.
Zóna klidu.
Naším největším celním skladem je ČEPRO, které ročně nakupuje a prodává dvě a půl miliardy litrů pohonných hmot. Většinu z nich čeká přimíchávání. Přesto generální ředitel Pavel Švarc ubezpečuje, že s tím nebude žádný problém. U motorové nafty se ČEPRO připravuje na průběžné dávkování, které se bude přerušovat jen kvůli nějakým nečekaným výpadkům zařízení nebo dodávek metylesteru, což je ovšem nepravděpodobné. „S plošným přimícháváním nastanou starosti až se zvýšením podílu na 4,5 procenta. Půlprocentní rezerva nedává příležitost dohnat případná přerušení. Zejména, kdyby se dohánění výpadku potkalo s hustou naftou, která by po smíchání viskóznějšího metylesteru mohla překročit normu povolené hustoty,“ poznamenává Švarc. V případě oživení jedenatřicetiprocentní bionafty by však ani toto neznamenalo problém.
Zádrhel nevidí Švarc ani v ceně směsi. Poměřuje dnešní náklady za metylester v hodnotě 17,50 koruny za litr s nezdaněnou velkoobchodní cenou nafty třináct korun za litr a říká: „Zdražení v řádu deseti haléřů nebude v kolísající ceně nafty vůbec poznat a nedotkne se ani výrobců, ani spotřebitelů.“
