Pionýrům chybí jiskra

Projekt Viva Etika utratil třičtvrtě milionu bez výsledku

O etice nejvíce mluví ti, kteří jsou nejméně etičtí, prohlásil loni v září pro týdeník EURO předseda Poslanecké sněmovny Václav Klaus (EURO 37/2001). Účast na konferencích o etice v podnikání je prý pro něho signálem, že s člověkem není něco v pořádku. Silná slova. Připomínají se ovšem, ohlédneme-li se za téměř půlroční historií ambiciózního projektu Viva Etika podporujícího etiku v podnikání, který zatím zůstává na papíře. Bylo etické rozjet ve jménu etiky předem neujasněnou akci?
Viva Etika se narodila loni v srpnu jako otevřená koalice firem, které „berou za své etické chování, principy řádného občanství společností (good corporate citizenship) a svým vstupem do koalice se k nim veřejně hlásí“. Šlo o jeden z projektů české pobočky mezinárodní neziskové organizace Transparency International (TIC). Její další aktivity jsou četné, v Česku se stala známá zejména bojem proti korupci. Úctyhodný úmysl TIC podpořilo na začátku osm větších firem: pivovar Bernard, Fischer, s. r. o., Merck, PricewaterhouseCoopers, GE Capital Bank, Johnson & Johnson, Monsanto Europe S. A. a Shell. Plány vypadaly slibně: vybudovat kvalitní internetové informační centrum, získávat do koalice co nejvíce kvalitních firem. Ohlášena byla příprava charitativních akcí, systém oceňování příkladně se chovajících podniků a soutěže pro studenty. Velkoryse koncipovanému projektu přispěly do začátků dvěma granty ve výši 1,5 milionu korun Delegace Evropské komise v České republice a nizozemská ambasáda v Praze. Pomohla i firma Merck.

Nesplňuje představy. Internetové stránky Viva Etika sice existují, obsahují však sumu učebnicových informací a diskusní fórum zeje prázdnotou. Soutěže dosud neběží, ceny se neudělují. Podařilo se získat čtrnáct nových členů, potěšitelný je zájem malých mimopražských firem. Dvaadvacítka „styčných“ zástupců se dosud sešla čtyřikrát. Využita byla zatím zhruba polovina z půldruhamilionové částky, a to především na administrativní agendu. Mezi členy koalice pomalu roste rozčarování. „Myšlenka projektu je jistě správná, ale bohužel zatím akce zůstává jaksi papírová… Prostě tomu chybí vůdčí idea, motor, který by akci postupně vnutil médiím, široké veřejnosti i státní správě,“ uvedl pro EURO Bohuslav Peterka, majitel pekárny PEKO v České Skalici. Soudí, že není třeba moudře diskutovat při nějakých zasedáních, stačí prý, aby každý, kdo se chce chovat v duchu etiky, se tak choval. Otakar Prikner, majitel stejnojmenné firmy na tepelné zpracování kovů z Martínkovic u Broumova, si umí představit, že zásady etického kodexu Viva Etika bude dodržovat jako osoba. Nechápe však, jak lze do projektu přihlásit celé podniky. „To zavání formálností nebo nevěrohodností,“ tvrdí. Výhrady má také ředitel firmy Czech Pool Trade, s. r. o., Pavel Svoreň z Karviné-Fryštátu. Koalice v současné podobě nesplňuje jeho představu. Postrádá její statut, stanovy. Angličtina jako jednací jazyk prý také nepřispívá k širšímu povědomí o projektu mezi podnikatelskou veřejností a státními institucemi. „Projekt se rozjíždí pomalu a ani dnes nemá jasně určenou kostru své podoby“. Generální ředitel firmy LMC, s. r. o., Libor Malý z Prahy vidí akci jako „prázdnou“. „Moje představa byla, že by se členové nějak podíleli na financování různých PR aktivit, kampaní a jiných akcí, které by připravovala nějaká centrální skupina lidí, kteří to ale nebudou dělat pro prachy. Prostě deklarativně se vzdají odměny za tuhle práci, stejně jsou většinou dobře placeni vlastními firmami,“ uvedl. „Nepamatuji se, že bych kdy byl vyzván, abych něco podnikl,“ dodává. Rozpaky z pomalého rozjezdu akce neskrývá ani Stanislav Bernard, majitel rodinného pivovaru Bernard v Humpolci. „Já jim fandím a holt se to bude muset nějakým způsobem pohnout, jinak to nemá smysl,“ myslí si.

Teprve se uvidí. Je půlrok na rozjezd dlouhá, nebo krátká doba? Členové koalice se minulou středu pokusili dát projektu nový impuls. Rozdělili se na dvě skupiny, rozhodovací a realizační, dohodli se na častějších schůzkách a na potřebě jarní mediální kampaně, aby se počet členů znásobil. Financování aktivit mají mít na starosti jednotlivé firmy. „Výsledek není moc konkrétní, ale nějak se to zahájilo a určilo se, kdo co má dělat,“ řekl pro EURO po zasedání vedoucí projektu David Ondráčka z TIC. Ondráčka dodává, že všichni mají „chuť to rozjet“, ale jakým směrem, to se teprve uvidí. Problémem například zůstává, že členství v projektu Viva Etika je naprosto volné, vyjádřené pouze souhlasem s etickým kodexem. Neexistuje způsob, jak eliminovat firmy v nesnázích. To je nedávný případ Fischer, s. r. o. (EURO 49/2001), k němuž se však nechce nikdo z koalice veřejně vyjadřovat. Existuje také nápad, aby se ke kodexu Viva Etika připojily rovněž státní instituce, například Grégrovo ministerstvo průmyslu a obchodu. To zatím na výzvu ani nereagovalo. „Nevím, nakolik budou tito hoši připraveni, aby do toho nějak oficiálně vstupovali,“ soudí o tom Stanislav Bernard.