Obdélník plný tlustých a tenkých rovnoběžných čar, který lze vidět na téměř každém výrobku. Přesně to je čárový kód, jenž se oficiálně nazývá univerzální kód produktu (UPC). Tento významný vynález vznikl přibližně před padesáti lety a za tu dobu se stal nejrozšířenějším nástrojem pro sledování produktů po celém světě.
Každý den jsou totiž pomocí čárového kódu skenovány miliardy položek v různých firmách z různých odvětví a kromě supermarketů jej využívají třeba letecké společnosti, lékárny nebo kina. Laserem poháněná technologie do velké míry změnila celé maloobchodní odvětví a umožnila vznik velkokapacitních obchodů i samoobslužného odbavení, ale usnadnila také proces vrácení zboží.
Vznik UPC byl doslova revoluční i podle mnohých odborníků. „Pro maloobchodníky jsou čárové kódy efektivnější a mnohem levnější, navíc jim také výrazně usnadňují změnu ceny výrobků. V současnosti už tedy téměř neexistují produkty, které by k identifikaci čárový kód nepoužívaly,“ uvedl pro CNN Neil Saunders, výkonný ředitel společnosti GlobalData.
Původní kód měl tvar terče
Stejně jako u mnoha jiných vynálezů nebyla cesta čárového kódu na výsluní úplně jednoduchá. To proto, že se mnoho společností stavělo proti jeho celoplošnému zavedení. Současně s tím se dodnes také vedou spory ohledně toho, kdo vlastně UPC vymyslel. Jisté ale minimálně je, že hlavním impulsem jeho zavedení byl hospodářský rozmach po druhé světové válce.
Tou dobou se totiž na americký trh dostalo velké množství nových spotřebních produktů, zároveň si však lidé stále častěji stěžovali na dlouhé čekání u pokladen. První patent na systém podobný čárovým kódům každopádně získali v roce 1952 Bernard Silver a Norman Joseph Woodland, kteří byli postgraduálními studenty na Drexel University v pensylvánské Filadelfii.
Od současného vzhledu se první prototyp výrazně lišil. Byl totiž ve tvaru terče, přičemž výsledný kód vytvářely jednotlivé čáry ve tvaru kruhu. Tento design se ovšem neuchytil, protože byl většinou velmi špatně čitelný. Trvalo tedy ještě dlouho, než se laserové optické skenování podařilo vylepšit natolik, aby mohly být čárové kódy opravdu funkčním řešením používaným ve velkém měřítku.
Jako první naskenovali žvýkačky
Na vývoji podobné technologie zhruba ve stejné době pracovaly také největší řetězce supermarketů, jako byl Kroger, Food Fair, nebo Sainsbury’s. Tyto společnosti se ale zpočátku setkávaly s poměrně výrazným odporem. Potravináři totiž odmítali vznik jakéhokoliv univerzálního systému a ani konzervárnám se nelíbily potenciální dodatečné náklady spojené s jakýmsi razítkováním jejich výrobků.
Rychlost a pohodlí nové technologie ale nakonec nad všemi jejími protivníky zvítězily, třebaže k tomu došlo až v 60. letech 20. století. Zasloužil se o to inženýr z laboratoří Sylvania Electrics David J. Collins, který byl průkopníkem inovativního způsobu skenování čárových kódů pomocí záblesků světla. A co na tom, že technologie měla zpočátku úplně jiné využití – Collins totiž pomocí ní sledoval železniční vagóny, jež označoval vzory tvořenými různě barevnými pruhy. Právě tento inženýr je tedy podle mnohých hlavním vynálezcem UPC.
Za neoficiální narozeniny čárového kódu se ale nejčastěji považuje 3. duben 1973. Tehdy byla totiž schválena verze UPC, která se stala průmyslovým standardem používaným až do současnosti. Jejím autorem byl americký inženýr z firmy IBM George Laurer.
V Česku se čárový kód uchytil až po revoluci
V následujících měsících roku 1973 byla technologie postupně zaváděna jak na obaly výrobků, tak i do samotných obchodů. Začátkem dalšího léta se pak první produkt s čárovým kódem dostal na pokladnu supermarketu Marsh's ve městě Troy v americkém státě Ohio. A vůbec první naskenovanou položkou byl multipack žvýkaček Wrigley’s Juicy Fruit, jehož kopii je možné vidět v Národním muzeu americké historie ve Washingtonu.
K většímu rozšíření této technologie došlo každopádně až v 80. letech, kdy byly výrazně vylepšeny čtečky. V Československu jsme si pak na čárové kódy museli počkat ještě o poznání déle. K jejich rozmachu totiž u nás došlo až po sametové revoluci, kdy na český trh vstoupilo mnoho řetězců ze států západní Evropy.
