Porušování autorských práv k hudebním nahrávkám, filmům nebo softwaru prostřednictvím internetu, v Česku ročně napáchá škody za několik miliard korun. Veřejností přitom není vnímáno negativně. Změní to soudní procesy a nepodmíněné tresty pro piráty?
Autor: Martin Siebert
Nejrůznější formy porušování autorského práva jsou staré jako autorské právo samo. I hudební či filmové pirátství se ale modernizuje a přizpůsobuje době. Pamětníci si jistě vybaví černé burzy, kde se podloudně prodávaly kopie audio i videokazet, případně kazety s počítačovými hrami. S příchodem nových technologií, jako byly kompaktní disky a posléze DVD, se pirátství posunulo o úroveň výš. Oproti šumícím kopiím kazet bylo kvalitativně bezztrátové přepalování disků velkým pokrokem. Skutečná revoluce v porušování autorských práv ale přišla až s rozšířením internetu mezi lidmi. Internet najednou zachoval možnost pořídit si zadarmo nelegální kopii oblíbeného filmu či hudby v nezměněné kvalitě. Jako bonus už přestalo být nutné pirátské nahrávky posílat poštou nebo prodávat ve stáncích. Dnes je má s nadsázkou jako na dlani každý člověk přímo doma, ve svém počítači.
Jen v České republice napáchá internetové pirátství podle odhadů roční škody za několik miliard korun. Například podle mluvčího organizace Business Software Alliance (BSA) Jana Hlaváče jen v loňském roce ztráty českého softwarového odvětví v důsledku pirátství činily 3,3 miliardy korun. Pozadu nezůstávají ani piráti orientující se na hudbu a filmy. „Podle našich kvalifikovaných odhadů způsobuje audiovizuální pirátství v České republice škody přesahující 1,5 miliardy korun,“ tvrdí ředitelka České protipirátské unie (ČPU) Markéta Prchalová.
Vězení za pirátství je příliš Jedním z největších problémů internetového pirátství je celosvětově zřejmě fakt, že je málokdo pokládá za opravdový trestný čin. Mnohamilionové odškodné, nebo dokonce vězení za „pouhé“ stažení balíku dat z internetu se zdá jako silná káva i lidem, kteří by si sami nelegální hudbu nepořídili, o krádeži CD disku v obchodě nemluvě. Mezi nejmladší generací se navíc nelegální stahování stává v podstatě normou – častěji uslyšíte spojení „stáhl jsem si empétrojky“, než „koupil jsem si CD“. I díky benevolentnímu přístupu veřejnosti proto mají protipirátské organizace často podobu zástupců „nenajedených“ hudebních a filmových molochů, kterým ani mnohamiliardové zisky nestačí a hojí se na chudých studentech. V Česku boj proti pirátům zatím nedosáhl rozměrů běžných v jiných zemích. Většina přistižených pirátů se v tuzemsku raději dohodla na mimosoudním vyrovnání a nikdo ještě neskončil ve vězení. Například mladík, který se „proslavil“ zveřejněním nelegální kopie filmu Simpsonovi v den premiéry, nakonec vyvázl pouze se stopadesátitisícovým odškodným. Prvními skutečně ohroženými piráty jsou obvinění z „kauzy Akademie věd“. Několik mladíků, kteří na supervýkonné akademické internetové přípojce hromadně distribuovali nelegální hudbu, filmy a software, bylo odsouzeno k podmínečnému trestu a vysoké pokutě. Prozatím se však čeká, zda rozsudek potvrdí i odvolací soud. Politici jdou po pirátech… Problém internetového pirátství dorostl do takových rozměrů, že se z něj stalo i zajímavé politické téma. Silná lobby zastupující autory a distributory hudby, filmů nebo softwaru má jen málo možností, jak s porušovateli autorských práv efektivně bojovat. I proto vyvíjí tlak na politiky ve snaze ošetřit problematiku co nejpřísnějšími zákony. Některé návrhy, které získaly podporu politiků, však bez ohledu na závažnost porušování autorských práv téměř hraničí s šikanou uživatelů. KDO ZASTUPUJE AUTORY? Business Software Alliance (BSA) – sdružení výrobců softwaru. V Česku nemá pobočku, pouze mluvčího a právní zastoupení. International Federation of the Phonographic Industry (IFPI) – mezinárodní organizace sdružující hudební vydavatele. Česká protipirátská unie (ČPU) – česká organizace zastávající se práv výrobců a distributorů filmů. Ředitelkou je Markéta Prchalová. Ochranný svaz autorský (OSA) – zastupuje v Česku práva autorů hudby a textů. Zřejmě nejtvrdší zákon se téměř podařilo prosadit ve Francii. Norma počítala mimo jiné s vytvořením regulačního úřadu, který měl na pirátství dohlížet. Měl by přitom jednu velmi silnou páku: po prvním varování mohl člověka, jehož internetová přípojka byla použita pro stahování nelegálního obsahu, odpojit až na dva roky od internetu. Za přípojku by přitom i tak musel platit. Sporné bylo především to, že zákon počítal s postihem majitele přípojky, který přitom nemusel být sám pirátem. Týkalo by se to třeba rodičů malých pirátů, nebo dokonce firem se zaměstnanci holdujícími pirátství. Přestože však zákon schválil francouzský parlament, porušovatelé autorských práv mohou mít nadále klidně spaní. Nakonec totiž úpravu zrušila Ústavní rada. Podle ní právní úprava opomíjela presumpci neviny a navíc byla v rozporu s deklarací lidských práv. … a piráti jdou do politiky Vztah pirátství a politiky ale funguje i opačným směrem. V několika zemích včetně České republiky se totiž bojovníci za svobodný internet odhodlali sami ke vstupu do politiky. Až do letošního června se zdálo, že jde spíše o recesistické akce. Jenže ve volbách do Evropského parlamentu pirátské strany nejen kandidovaly, ale v jednom případě dokonce uspěly. Švédská partaj s názvem Piratpartiet (Pirátská strana) ve volbách do Evropského parlamentu získala více než sedm procent hlasů, a tím i jedno křeslo pro svého lídra Christiana Engströma. Podle průzkumu švédské televize se strana stala vůbec nejpopulárnější politickou stranou u nejmladších voličů do třiceti let a tři čtvrtiny jejích voličů tvořili muži. Naopak český protějšek – Českou pirátskou stranu – ministerstvo vnitra registrovalo teprve minulý týden a na její ohlas mezi voliči si musíme počkat do podzimních předčasných voleb. Strana však podle zakladatele nemá velké ambice. Chce se zaměřit především na otázky autorského práva. „Nechceme žádná politická křesla. Pokud bychom program prosadili čistě myšlenkově, že by jej velké strany vzaly za svůj, budeme spokojeni,“ tvrdí šéf strany Ondřej Profant. Jak je možné, že ve Švédsku uspěla v podstatě obskurní strana, která ještě před půlrokem ani nefigurovala ve výzkumech předvolebních preferencí? Významnou měrou k tomu vedle nové, přísné legislativy o dohledu nad internetem přispělo paradoxně tažení proti pirátům. Letos v dubnu se totiž ve Švédsku odehrál ostře sledovaný soudní proces se zakladateli portálu Pirate Bay, kde se v masivním měřítku porušovala autorská práva. Soud vinu čtveřice mužů uznal a piráti dostali trest jednoho roku „natvrdo“ ve vězení. Navíc mají nahrávacím a filmovým společnostem zaplatit odškodné 30 milionů švédských korun (přes 70 milionů českých korun). Rozsudek sice zatím kvůli odvolání žalované strany není pravomocný, na výsledku voleb se přesto podepsal výrazně. Statistiky škod vycházejí z odhadů**
br />Výše zmiňované miliardy korun, o něž údajně piráti připraví držitele autorských práv, pocházejí z průzkumů a odhadů protipirátských organizací sdružujících zainteresované firmy či společností, které si na jejich vypočítání najímají. Není proto divu, že se objevují pochybnosti o tom, nakolik tyto odhady odpovídají realitě a nakolik mají pouze mediálně podpořit držitele autorských práv v boji proti pirátům.
Například organizace BSA zadává průzkumy externě. „Studii vypracovávají analytici IDC, aby byla zaručena objektivita a metodická správnost vyhodnocení dat,“ konstatuje mluvčí BSA Jan Hlaváč. Metodika výpočtu podle něj vychází z počtu každoročně prodaných počítačů a licencí k softwaru. „Zjednodušeně řečeno analytici zjistí, kolik se za loňský rok prodalo počítačů a kolik jednotek softwaru, který se na tyto počítače obecně instaluje. Rozdíl představuje počítače bez jakéhokoli softwaru a od toho se odvozuje míra pirátství. Zohledňuje se samozřejmě i možnost, že je na některé z nich nainstalován open-source software,“ vysvětluje Jan Hlaváč. Tímto postupem IDC dospěla k závěru, že v tuzemsku je aktuálně nelegálních 38 procent všech používaných počítačových programů.
V případě výpočtu ztrát softwarových firem je postup komplikovanější. IDC při nich bere v potaz maloobchodní cenu nelegálně pořízeného softwaru. Tato suma se podle Jana Hlaváče počítá s použitím dvou veličin: velikosti trhu legálně pořizovaného softwaru a míry softwarového pirátství. „Aktuální vzorec pro výpočet nyní vypadá takto: Hodnota nelegálně získaného softwaru rovná se (Legální trh) lomeno (1 minus Míra softwarového pirátství) minus Legální trh,“ dodává Jan Hlaváč.
Celkové škody napáchané pirátstvím jsou dosti abstraktním pojmem, který lze vyčíslit jedině s použitím modelů a určité míry zkreslení. Zajímavý je ale i výpočet škod v konkrétních případech jednotlivých pirátů. „Pokud můžeme objektivně zjistit, o kolik se reálně snížily tržby, volíme tento způsob,“ popisuje Markéta Prchalová z ČPU. To byl podle ní případ filmů Medvídek nebo Gympl, jejichž pirátské kopie se na web dostaly až nějakou dobu po uvedení do kin. Škoda proto byla odvozena od propadu křivky tržeb. Jiný případ byl film Simpsonovi, který unikl v den premiéry. ČPU proto podle Prchalové přistoupila k jinému výpočtu: vynásobení odhadovaného počtu stažení filmu z internetu cenou vstupenky. Podle Prchalové je sice pravda, že ne všichni lidé, kteří si film stáhli, by na něj skutečně šli do kina, zákon podle ní ale takový výpočet škody umožňuje.
