Ochrana duševního vlastnictví (a jeho ohrožování) je diskutovaným tématem. V leckteré zemi, i tam kde státy přivíraly oči nad ilegálním kopírováním softwaru, hudby či filmů, už „továrničky“ mizí. I taková tržiště v českém pohraničí to už nemají pod nájezdy celníků lehké. Jenže. Rozvoj technologií a internet dává pirátům nové možnosti.
Software je na tom poměrně dobře. V podnicích lze existenci kradeného obsahu stěží utajit a vzhledem k právní odpovědnosti majitele si málokdo dovolí excesy. Navíc majitel riskuje i „udání“ zhrzeným zaměstnancem. Podobně je na tom státní sféra. Vypadá to, že platí pravidlo, čím menší uživatel, tím menší viditelnost a také horší stav. Nejmarkantnější je to u hudby a filmů, kde převažují domácí uživatelé. Proto je v zábavě míra pirátství o dost vyšší.
S možností internetového stahování kopií se s piráty roztrhl pověstný pytel. Založit si v exotické zemi server s provozem kradených nahrávek je snadné. Jak rychle se zdroj objeví, tak i zmizí. Naděje, že se svých práv domůžete na Ukrajině či v Guatemale, je i v případě identifikace nízká. Ne-li nulová. Některé modely typu peer to peer balancují na pokraji legality.
Co s tím? Můžeme začít strategiemi, které jsou neefektivní. Technologické ochrany - ať už softwarové nebo hardwarové - pirát bohužel překoná, jen co se objeví. Navíc uživateli omezují komfort a někdy zpozdí rozvoj celého odvětví, jako tomu bylo u DVD. Další možností jsou proprietární technologie, například iPod a iTunes. To chvíli vydrží, nicméně „rozlousknout“ oříšek není těžké a trh je uzavřenější, menší. Celoplošné daně z nosičů a kopírovacích technologií, zavedené nyní i u nás, jsou kontroverzní. Kriminalizují nevinné. A tvrdé stíhání malých hříšníků ohrožuje obraz firem, které hon na čarodějnice spustí.
Co racionálního nám zbývá? V oblasti vymáhání práva musí platit, že kradu-li, budu chycen - a to rychle. Výše trestu není rozhodující. Jde o vysokou šanci na dopadení a rychlost exekuce. Na to je ovšem naše policie a soudnictví vybaveno ještě hůře než na stíhání pirátů silničních. Je třeba změnit byznysové modely v zábavním průmyslu a začít se dívat na stahování z internetu jako na příležitost, ne ohrožení. V první řadě je to otázkou výchovy. Dokud bude společenské vědomí vnímat krádež písně jinak než krádež kola, problému se nezbavíme. Je smutné, když kradou školáci s vědomím rodiny i školských autorit. Ale je ještě horší, když podobnou činnost provozují na kšeft a server je umístěn na vysokoškolské koleji nebo dokonce na chatě rodičů.
